1. Možná než klasické programování by byly prostředky typu POVRay nebo Metapost (je tu bezprostřední odezva, že počítač něco namaluje a buď je to špatně nebo ne), takže asi u dětí, zejména mladších, by byla vyšší motivace
2. Naopak bych se nebál ani perlu jako programovacího jazyka č. 1 (ač to pan Satrapa důtklivě nedoporučuje), protože nejde o výchovu autorů rozsáhlých programových systémů, ale o tvoření jednoduchých prográmků, na což je perl vhodnější než třeba pascal nebo python
3. Obávám se, že spor mezi promatematiky a antimatematiky je o mj. o nekompatibilitě matematiky jako vědního oboru a matematiky jako předmětu ve škole.
4. Mnohé o školské matematice, i s odkazy na další je na sérii zde:
upergilla.blogspot.com/2014/10/matematika-u-maturit-1.html
5. Pokud se tím někomu nechce prokousávat, tak asi nejdůležitější je konstatování, že středoškolská matematika je pojatá v podstatě jako přípravka na matfyz a pro všechny ostatní studenty je zbytečná. Naopak, studenti, kteří nesměřují na tuto školu, jsou pro vyučující "odpad". V tomto stavu věci je ovšem nějaký kompromis těžko možný.
6. Zrovna dnes jsme v praktiku řešili, že studenti neumějí proložit přímku body (kalibrační přímka pro kolorimetrii) jinak, než tužkou na milimetrovém papíře, nezvládnou to ani v blbém Excelu.
Můžu se zeptat na ten druhý bod?
"2. Naopak bych se nebál ani perlu jako programovacího jazyka č. 1 (ač to pan Satrapa důtklivě nedoporučuje), protože nejde o výchovu autorů rozsáhlých programových systémů, ale o tvoření jednoduchých prográmků, na což je perl vhodnější než třeba pascal nebo python"
Proč je Perl vhodnější? Jako skutečně by mě některé důvody zajímaly, protože sice Pascal nemusím vůbec (důvody můžu vyjmenovat) a namísto Pythonu by podle mě stačila Lua, ale o Perlu jakožto prvním (a pro 95% populace jediném) programovacím jazyku, to tedy slyším poprvé.
Pan Satrapa v knížce "Perl pro zelenáče" nedoporučuje Perl jako první programovací jazyk. IMHO proto, že skutečně může vést (protože v tomto ohledu uživatele nijak nehlídá) k psaní velmi nepřehledných programů. Já jsem s ním ve sporu v tom, že je naopak relativně jednoduchý s relativně přehlednou a logickou syntaxí, a pro lidi, kteří neaspirují na systémové programátory a pod. ona jím uváděná námitka moc neplatí.
Jinak já ještě pamatuji doby, kdy byl u většiny populace prvním programovacím jazykem nějaký dialekt BASICu a u toho zbytku nějaký assembler. Faktem je, že ten Perl má abstrakce "akorát" (asi jako ten BASIC), např. striktně objektově orientované jazyky (Python, Java atd.) jsou abstraktní až příliš. Je ovšem docela možné, že je to jen subjektivní dojem.
Poté, co BASIC v podstatě zůstal stranou (příšernosti typu VB mi nikdy nepřirostly k srdci) jsem toho vyzkoušel víc a ten Perl mi sedí nejlíp. S tím, že když potřebuji nějaké obrázky, tak to naprogramuji přes Metapost (případně se potrápím s POVRayem), a Python jsem v podstatě používal jen na tvorbu platformově nezávislého GUI pro vkládání dat (aby to pohlídalo logické nesmysly, odmítlo nesmyslné hodnoty, přeskočilo otázky, které při určité variantě odpovědi nemají smysl apod. a vyrobilo databázi, načítatelnou do nějakého statistického programu).
IMHO by VŠ vzdělaný člověk měl znát (na úrovni "naprogramuji podle dokumentace") tak tři čtyři programovací jazyky, aby dokázal vybrat to nejvhodnější pro řešenou úlohu. A aby také byl schopen definovat svůj problém IT pracovníkovi a měl představu, co asi po něm chtít.
To ovšem není odpověď na otázku, kde je ta nucená objektovost, která by byla viditelná v zápisu programu. V mnoha, opakuji v mnoha Pythonních skriptech se explicitně nic jako vytváření objektů nebo snad přístup k atributům nepoužívá (a metody jsou funkce, tam už je to tuplem jednoduché).
Osobně jsem toho názoru, že objektový přístup má výhody u velkých projektů a u projektů, na nichž dělá paralelně větší počet lidí. Všude jinde převažují spíš nevýhody (včetně toho, že objektovým programováním vzniklý finální kód, ten co jde do procesoru počítače, je zpravidla horší v tom smyslu, že má vyšší nároky na paměť i procesor).
Máte nějakou osobní zkušenost s projektem velkého rozsahu, kde byl mechanismus objektů nasazen? Já ne, a přesto mi logicky vychází obrovská nepružnost při návrhu takového systému - jeho struktura musí být přesně dána od samého začátku. Například, v systému knihovny je základním objektem kniha, která je je stavu půjčeno / nepůjčeno. Pokud ale nastane v budoucnu potřeba povýšit váhu objektu čtenář (má půjčenu knihu), mohu celou aplikaci začít budovat znovu.