Vlákno názorů k článku Senzory Martina Malého: O fenoménu „kurvítek“ od Barry - Z vlastní obchodní zkušenosti vidím velký problém v...
-
Barry (neregistrovaný)
Z vlastní obchodní zkušenosti vidím velký problém v normě RoHS, která, jednoduše řečeno, zakazuje používání olova v cínu. Kdo ví, tak cín sám o sobě je křehký, proto se do něj olovo přidávalo (a přidává, v lékařských a vojenských aplikacích) a problém tam nebyl. Dnes se díky studeným spojům, vzniklým křehkostí cínu, dějí reklamace ještě mnohem dříve, než před koncem záruky nebo těsně po ní.
-
Petr M (neregistrovaný)
Jenomže to olovo zajišťovalo i nižší teplotu tání pájky. Takže byla větší výrobní tolerance (mezi roztavením pájky a poškozením součástek), teď se musí používat vyšší teplota. Potom se delaminuje plošňák, mění se parametry některých součástek,... A dopad na přírodu sice škrtá Pb, ale přidává vyšší spotřebu energie na ohřev a destilaci dusíku ze vzduchu pro ochrannou atmosféru, bez které to teď nejde.
Chemicky a strukturně se spoje liší, člověk si musí hlídat i kompatibilitu součástek (co udělá s touhle pastou vývod s palladiem a co niklovaný vývod?) a další věci.
Cenově? Sn-Pb bude asi jinde, než Sn-Ag, že... A rozdíl se musí nahnat jinde.
Ale asi je ekologičtější vyrobit věc 3x, než tam mít trochu Pb a zodpovědně recyklovat. Asi jako s tím, jek Hg v tekutým stavu škodí a nesmí být v teploměrech, ale v plynným stavu ve výbojkách je povinná s ohledem na přírodu.
-
Ono se ale kvalita součástek spíše zvyšuje: https://www.pugetsystems.com/labs/articles/Most-Reliable-PC-Hardware-of-2016-872/ asi tedy výrobci produktů s rozumnou marží přišli na to, jak používat cín nebo nějakou bezolovnatou směs tak, že vlastnosti splňují požadavky.
Je pravda, že lze pomocí statistiky, hodně dobrých výpočtů atd. odhadnout životnost, omezit odchylku na týdny apod. Hodně problémů bych ale skutečně připsal na vrub Hanlonovi a jeho noži, tedy zhruba: "Kde lze problém vysvětlit nevědomostí, leností či nekompetencí, použij nejdříve toto vysvětlení."
Problém je taky to, že studenta vysoké školy tradičně nikdo moc nemotivuje, dělat věci prakticky a rovnou správně. Kromě toho se vytváří strach z chyby ve vývoji, není kultura kvality a kontinuální práce na sobě. Prostě když sedíte někde v lavici a nemáte osvíceného profesora (který byl "tam venku"), tak prostě nevíte, co a jak a nemáte to kde okoukat.
Němci mají alternativu tradiční univerzity v duálních studijních programech, které jsou dobré v tom, že za 3 roky máte bakaláře, relativně dobrou praxi (zhruba jako 1,5 roku plného úvazku) a při studiju dostáváte almužnu, se kterou se dá poměrně rozumně vyžít. Má to své mouchy, vědecký pokrok tím asi nezrychlíte, ale nikdo Vám nebrání se přihlásit na magisterské studium a vědění si prohloubit i v akademickém kontextu ale na základě praktických zkušeností. Profesor Vám tedy nemůže vykládat něco, co už je přežité.
Bohužel máme obecně v Evropě tendence zapomínat na to, že kvalitní pracovník musí nějak uzrát a získat zkušenosti časem a prací na sobě. Nejsme ochotní vychovávat a místo toho hledáme hotové pracovníky, které školy prostě nemůžou poskytnout protože buď dělám vědu a píšu články, nebo kvalitně vyučuji. Obojí se sejde málokdy. To je ale problém nás všech, protože jsme líní a po škole rychle na vzdělávání, učení a předávání znalostí zapomínáme. -
Tomas113 (neregistrovaný)
IMHO to bude velkosériovou výrobou.
Asi nikdo nevyrobí 400 milionů praček. Intel tolik procesorů vyrobí za rok. A v takovým množství je každá chyba hodně velkej problém; než ji objevíte, vyrobíte desítky milionů zmetků. Takže si výrobci dávaj pozor. Navíc jim daj významný zákazníci každou chybu sežrat – situace málokterý továrny nebo banky závisí na pračce nebo ledničce. A tahle spolehlivost se přenese i k drobnejm zákazníkům, protože ty produkty sou prakticky stejný.
Ruku v ruce s velkosériovou výrobou jde potřeba její automatizace. A automatizace se ladí k dokonalosti líp, než lidská ruka. Grafická karta nebo pevnej disk je tak asi to nejdokonalejší, co si může běžně člověk koupit.
Když otevřu mixér, často najdu plošný spoje, co vypadaj jako z doby před 20 lety, s PIC mikrokontrolérem, s ručním pájením, s ručníma opravama. Vyroběj jich moc málo na to, aby se vyplatilo to v další revizi předělat a výrobu automatizovat. Láme se u mixéru nějaká důležitá plastová součástka? No, tak prostě doufejte, že se zákazníkům zlomí až po záruce, poslat do šmelcu formu za několik mega je při těch objemech výroby dost drahej špás.
Taky je zajímavý, že zatímco v časopisech s počítačovou tématikou najdu snahu o objektivní testy, popisy architektury, odkrytovaný zdroje a poukázání na nedostatky a poddimenzovaný součástky, ještě sem v časpise o domácnosti neviděl rozebranou sušičku. Zákazníky, co kupujou domácí spotřebiče nejspíš pohled "pod pokličku" moc nezajímá, jinak by testy mixérů vypadaly asi jako testy PC zdrojů od Pavla Bočka...
ČLÁNKY DO MAILU