Zdravím,
tady bohužel nezazněla jedna velice podstatná věc a tou je rozsah projektu.
Pokud dělám projekt velkého rozsahu, konkrétně mailserver s groupware funkcemi, tak se prostě bez těch vysokoúrovňových jazyků neobejdu.
Není možné to celé psát v assembleru protože složitost projektu to nedovolí.
Proto se to píše v c++ s použitím externích knihoven.
Problém je jinde. Pokud budu potřebovat předat např. velké pole dat, tak je nebudu dávat hodnotou ale odkazem protože vím, že předání a vracení hodnotou znamená dvojí kopírování celého pole.
Zároveň se při psaní kódu potřebuju soustředit na algoritmus aplikace z pohledu zákazníka, ne na to kolik bajtů zabírá reálné číslo a v jakém formátu je v paměti uložené. Stejně tak nechci počítat offset ve struktuře v paměti. Tuhle abstrakci ať za mne dělá překladač.
Reálné velké projekty mívají běžně i přes 100 000 řádek vlastního kódu (bez externích knihoven).
Tohle se bez několika urovni abstrakce zvládnout nedá.
Něco úplně jiného je malé zařízení na jeden přesně daný úkol.
Joo to byly krásný doby, kdy sem seděl celý noci shrbenej nad ZX Spectrem a louskal "stroják", pak PMD85 a nakonec první PC XT.
Jednočipy znovu přináší tu přímočarou jednoduchost kódu, který ovládám jen já sám a nemusím zabíjet hodiny na googlu hledáním proč se tohle nebo ono přeložilo jinak, peklo sdílených DLL, záhady windows a jiné lahůdky.
Až rozšíření jednočipů mi připomnělo doby, kdy platilo "real programmers use: copy con program.com" :-)
Přesto všude vidím úplně opačný trend tlaků na co nejvyšší abstrakci a OOP only..., optimalizace je skoro sprosté slovo a co je pomalé potřebuje rychlejší stroj... Bohužel podle toho vypadají i výsledky a to co jsme nucení používat.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
