Problém je, že v tom nízkoúrovňovém programování jsou prostě bity v paměti, bity v registru(ech) a bity na nějakém výstupním zařízení. A soubor pravidel nad nimi, poměrně jednoduchých. A to je prakticky vše.
U těch jazyků "vyšší úrovně" sedí mezi mnou a procesorem i několik úrovní abstrakce, mnohdy nijak nezdokumentované, případně zdokumentované totálně idiotsky (příkladem budiž java), a většina programování spočívá v boji o zjištění, "co tím básník chtěl říci". A zjišťování, proč statické objekty nemohou plnohodnotně spolupracovat s dynamickými a jak tuto ptákovinu obejít, protože některé metody jsou jen ve statických a jiné jen v dynamických objektech a člověk potřebuje, aby nějak spolupracovaly.
Dokážu si představit, že nízkoúrovňové a objektové programování "sedí" docela rozdílným typům lidí s rozdílnými preferencemi v myšlení.
Jinak "Bity do bytu" byla geniální kniha a pana Zajíčka je strašná škoda.
autor má ve všem pravdu a přitom se naprosto mýlí. V assembly zase nelze jednoduše pracovat v týmu ve více lidech zároveň, jednočipy jsou zároveň i jednolidi :). Stejně tak distribuované clustery o stovkách, tisících čipech se z toho obtížně řídí a programují.
Sice autor píše o vyřešení problémů a ne jejich řešení, ale sám musí uznat, že pokud potřebuje vizualizovat nějaká data (třeba z IoT), těžko vezme jednočip, monitor a jde si kreslit grafy, ne, vezme notebook, otevře si chrome, vběhne do f12, naloaduje třeba d3 a během 3 minut má 3d vizualizaci data stažených po síti z db.
Ano, máš pravdu, zastávám to, že na řešení nějakého problému prostě použiji vhodné řešení a nebudu vše ohýbat, jen abych vše měl v jednom...
také ten pocit nemám a ani se mi nezdá, že by to nějak vyplývalo z mého textu.
Chtěl jsem jen říct, že souhlasím s tím, že programovat jednočipy je o dost obtížnější disciplína na zkušenosti než "webové" věci a že právem se jednočipáři smějí válkám "webařů". Zároveň jsem chtěl naznačit, že clusteři zase se stejným pohledem koukají na jednočipáře :). Nic víc.
Reagoval jsem spíše na předchozí příspěvek než na celý článek, autora i jeho postoje znám a vůbec neuznávám hlásání, že zrovna moje technologie je ta nejlepší a nejtěžší a to podle mě mohlo být vedlejší poselství článku.
Mám úplně stejný pocit, podle mě se autor do těch jednočipů tak zavrtal (zřejmě proto, že jim fakt rozumí), až zapomněl zmínit pointu, že jakékoliv "já dělám tohle, takže jsem víc" je nesmyslné, protože "omezené zdroje" nejsou nějaký jednostranný limit typu "512 bytů RAM", ale jde o vztah "mám k dispozici tohle a chtěl bych udělat tohle (a v reálu na to ještě mám maximálně tolik času)", ono ani těch 512 bytů RAM není "univerzálně málo", ale je to málo až ve chvíli, kdy potřebuju netriviální množství paměti.
A ať už se pohybuju kdekoliv, vždy existují úlohy, které nějak splácám, a úlohy, kde jde do tuhého a je třeba jednak přepnout myšlení na onu konkrétní oblast, jednak možná i "hackovat best practices", protože realita bývá mnohem rozmanitější než teorie a na "tohle by mělo fungovat, ale nefunguje/nefunguje dostatečně efektivně/funguje s těmito vedlejšími efekty" se dá narazit leckde.