Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Skutečně může zaměstnavatel číst vaši poštu? od Tom Tobula - A co když jsem zaměstnavatel i zaměstnanec zároveň? Mohu...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 15. 1. 2004 19:08

    Tom Tobula (neregistrovaný)
    A co když jsem zaměstnavatel i zaměstnanec zároveň?

    Mohu číst svou poštu? Jak poznám, jsem-li zrovna zaměstnanec a mohu si číst poštu mě určenou, nebo jsem-li zrovna zaměstnavatel a nemohu si číst poštu, určenou zaměstnanci?

    Teoreticky by tato otázka mohla zajímat i daňový úřad, totiž využívání podnikové pošty pro soukromé účely by se mělo vykazovat jako nefinanční plnění a danit daní z příjmů fyzických osob!

    Může daňový úřad číst poštu zaměstnanců?
  • 15. 1. 2004 21:56

    drop (neregistrovaný)
    Prijde mi, ze nejvice matouci skutecnosti pro pochopeni je to, ze se jedna o postovni zpravu v elektronicke podobe. At se vam to libi nebo ne, postovni zprava at v listovni ci v elektronicke poziva u nas i vsude ve svete stejne urovne pravni ochrany. Takze zapomente na jakekoliv "speciality" jen pro to, ze se jedna o elektronickou formu postovni zpravy do ktere se da snadno "nabourat".

    Je to stejne jako s normalni listovni zasilkou. Pokud nekdo vi, ze urcity pracovnik pracuje pro urcitou firmu a najde si jeji adresu ve zlatych strankach a zasle mu dopis s adresou zacinajici jmenem firmy, pokracujici jmenem osoby a pak zbytkem adresy, tak tuto zpravu nesmi otevrit nikdo jiny nez vlastnim jmenem uvedeny adresat. Skutecnost ze pro zpravu musel dojet pracovnik firmy na postu automobilem firmy, kde ji vyzvedl spolu s ostatnimi zasilkami a privezl na podatelnu firmy, kde ji dalsi pracovnik v ramci sve pracovni naplne vytridil a postoupil opravnenemu adresatovi NEDAVA zamestnavateli zadne OPRAVNENI k poruseni ustavni zasady tykajici se ochrany listovniho tajemstvi, viz cl. 13 listiny zakladnich prav a svobod tvorici nedilnou soucast ustavy CR.

    Dalo by se pouze souhlasit s postupem, kdy prichozi posta (at v elektronicke ci v listovni podobe) oznacena nikoliv vlastnim jmenem konkretniho adresata ale pouze nazvem a adresou firmy, pripadne nazvem oddeleni ci jine organizacni slozky firmy muze byt otevrena v zasade jakymkoliv pracovnikem (nebo vice pracovniky) ktere k tomu zamestnavatel v ramci jejich pracovni naplne zmocni. Pokud by tedy chtel zamestnavatel omezit soukromou korespondenci zamestnancu, muze v tomto smyslu vytvorit vnitrni pravidla pro vytvareni e-mailovych schranek tak, aby nebyly vytvareny na osobnim zaklade. I v tomto pripade by se vsak s obsahem e-mailove zpravy, ktera by svym charakterem byla zjevne osobni (napriklad uvedenim konkretniho jmena pracovnika v predmetu zpravy) nemel seznamovat nikdo jiny (chapu vyhradu ze technicky z duvodu nahledu postovni zpravy u e-mailovych klientu tezko proveditelne)

    Ve veci odesilanych zprav je situace opet podobna jako u listovnich zasilek v tradicni podobe. Zamestnavatel muze svym organizacnim opatrenim vytvorit uzavreny adresar zakazniku firmy jimz mohou pracovnici zasilat firemni e-mailovou postu. (Stejne tak jako plati postovne za tradicni pisemnou korespondenci ktera je zaslana pouze skutecnym obchodnim kontaktum firmy). Pokud vsak postovni server umoznuje zasilat zamestnancum zpravy i jinym adresatum, zamestnavatel NEMA pravo seznamovat se s obsahem takovych zprav, jedna se o stejny pripad jako kdyz nekdo odesle soukromou korespondenci ve firemni obalce za firemni penize - ani tento pripad NEOPRAVNUJE takovou zasilku, pokud jeji vyskyt zamestnavatel zaznamena, OTEVRIT a seznamit se s jejim obsahem. Uvedeny priklad samozrejme nevylucuje pripadny pracovne pravni postih zamestnance pro poruseni pracovnich povinnosti v souladu se zakonikem prace.

    Zaverem bych chtel zduraznit, ze zamestvavatel (majitel firmy) ma podle meho nazoru dostatek legalnich nastroju k omezeni soukrome korespondence svych pracovniku. Staci se zamyslet nad organizaci prace firmy a vytvorit odpovidajici pracovni postupy a pravidla. Pokud vsak takove kroky zamestnavatel z jakehokoliv duvodu neucini, nema v zadnem pripade pravo na poruseni listovniho tajemstvi zachycenych soukromych postovnich zprav. Pripadna vznikla ztrata ci financni skoda jde plne na vrub jeho nedostatecnych manazerskych schopnosti.
  • 15. 1. 2004 22:00

    Michal Kubeček (neregistrovaný)
    V zásadě asi neexistuje žádná zákonná překážka pro to, aby fyzická osoba podnikající na živnostenský list zaměstnala sama sebe jako zaměstnance. Na druhou stranu mne ovšem nenapadá jediný rozumný důvod, proč něco takového dělat – finančně by to bylo dost nevýhodné.
  • 15. 1. 2004 22:04

    Michal Kubeček (neregistrovaný)
    Pokud nekdo vi, ze urcity pracovnik pracuje pro urcitou firmu a najde si jeji adresu ve zlatych strankach a zasle mu dopis s adresou zacinajici jmenem firmy, pokracujici jmenem osoby a pak zbytkem adresy, tak tuto zpravu nesmi otevrit nikdo jiny nez vlastnim jmenem uvedeny adresat.

    Obráceně. Je-li první jméno firmy, bere se to jako zásilka pro firmu, kterou by měl pokud možno vyřizovat dotyčný zaměstnanec. Je-li první jméno zaměstnance, chápe se to jako zásilka pro tohoto zaměstnance.

  • 15. 1. 2004 23:04

    Josef Aujezdský (neregistrovaný)
    Dle mého názoru je překážka v tom, že jezde jenom jeden subjekt - fyzická osoba (ať už podnikatel či nepodnikatel). Na to aby vznikl pracovní poměr potřebujete alespoň dva subjekty...

    samozřejmě jiná situace nastává, pokud je např. někdo jediným společníkem s.r.o. - zde jsou subjekty dva
  • 15. 1. 2004 23:19

    Michal Kubeček (neregistrovaný)
    Tak to mi nedošlo. Nějak mne nenapadlo něco takového zkoušet, takže jsem to do detailů nepromýšlel.
  • 15. 1. 2004 23:20

    Petr Urbanec (neregistrovaný)
    Jen doplním o podrobnější informace:

    http://www.ceskaposta.cz/sluzby/detail.asp?objID=673

    Jinak souhlasím s názorem IGRA: 15.01.2004, 10:48
  • 16. 1. 2004 7:05

    drop (neregistrovaný)
    Bohuzel, ani doporuceni Ceske posty tykajici se spravneho psani adresy, ktere nema zadnou pravni vahu, by vas neopravnovalo seznamit se s obsahem zasilky na ktere je uvedeno osobni jmeno konkretniho adresata.
    Jak jsem psal uz v predchozim prispevku, mate dostatek moznosti jak v ramci firmy odesilani a prijimani postovnich ci jinych zprav upravit. Nemate ale pravo zadnou zasilku, byt zaslanou v rozporu pracovnimi pravidly ktere jako zamestnavatel mate pravo vytvorit (musi byt vsak v souladu s pravnim radem) otevrit, cist, nebo se jinak seznamovat s jejim obsahem.
  • 16. 1. 2004 11:33

    Tom Tobula (neregistrovaný)
    OSVČ jsem právě na mysli neměl. Avšak u spol. s r.o. nyní existuje stanovisko úřadů MPSV, že každý jednatel s.r.o. musí mít uzavřenu mandátní smlouvu. Pokud je společník s.r.o. pouze jeden a je zároveň i jednatelem (což bývá a mzda jednatele se daní a platí stejně pojištění zdravotní a sociální stejně jako u zaměstnanců), musí pak nutně ten jeden společník uzavřít sám se sebou mandátní smlouvu, ergo je zároveň zaměstnavatelem i zaměstnancem. Takže tuto eventualitu jsem měl na mysli, pochopitelně jako příklad argumentace dovedené ad absurdum, kam až právní řád ve výkladu úřadů ČR může jednoho dovést.
  • 16. 1. 2004 17:11

    Milan Kvasnica (neregistrovaný)
    Co když já, živnostník vyrábějící trpaslíky, koupím podnik od jiného živnostníka vyrábějícího trpaslíky, kdy ten jiný živnostník je současně mým zaměstnavatelem?

    Nebo: jsem zaměstnán v obchodě své matky a ta zemře?
  • 16. 1. 2004 17:54

    Josef Aujezdský (neregistrovaný)
    viz trpaslíci: podnik nemá subjektivitu, takže dojde ke splynutí - závazek zaniká

    viz matka: zemře matka podnikatelka, pokud její podnik dědíte dojde ke splynutí - závazek zaniká, pokud dědí někdo jiný - jsou tu dva subjekty



  • 16. 1. 2004 21:12

    Milan Kvasnica (neregistrovaný)
    K tomu splynutí:

    S názorem odvolacího soudu, že v pracovněprávních vztazích nemůže být analogicky aplikováno ustanovení občanského zákoníku, dovolací soud souhlasí. Právní úprava pracovněprávních vztahů, jež je obsažena především v zákoníku práce, vychází z úplné samostatnosti pracovního práva vůči občanskému právu (z tohoto důvodu zákoník práce obsahuje rozsáhlá obecná ustanovení, zejména vymezení subjektů pracovněprávních vztahů, způsobilosti k právnímu úkonům, zastoupení, úpravu právních úkonů, včetně jejich neplatnosti, zajištění práv a povinností z pracovněprávních vztahů, uspokojení nároku, lhůty a doby atd.), a právní předpisy proto ani nevymezují vztah mezi zákoníkem práce a občanským zákoníkem a neupravují analogické používání zákoníku práce v občanskoprávních vztazích či občanského zákoníku ve vztazích pracovněprávních. Nebyla-li v pracovněprávních vztazích přijata obdobná úprava jako pro oblast občanskoprávních vztahů v občanském zákoníku, není přípustné a bylo by v rozporu se zákonem (jeho smyslem a účelem) "nahrazovat" záměr zákonodárce v tomto směru analogií práva (občanského zákoníku), která je pro pracovněprávní vztahy zásadně vyloučena.
  • 16. 1. 2004 22:09

    Josef Aujezdský (neregistrovaný)
    :))...tak co budete aplikovat. Nic? = denegatio iustitae

    "vychází z úplné samostatnosti pracovního práva vůči občanskému právu."

    to je jasné, ale v tomto případě zřejmě neudržitelné

    dle mého názoru se v tomto případě nemusí chápat jako subsidiarita (či analogie) OZ, ale jako analogie juris (a výklad v souladu s právní teorií a rozumem).
  • 16. 1. 2004 22:52

    Milan Kvasnica (neregistrovaný)
    NJN, ale když narazíte na tvrdou palici z dubového dřeva, kterou místo hlavy nosí někteří úředníci, tak milerád sám se sebou uzavřete dohodu o skončení pracovního poměru.