Vlákno názorů k článku Skutečně může zaměstnavatel číst vaši poštu? od Karel Prochazka - pane Aujezdsky, resite s prominutim kraviny. Zamestnanci jsou...

pane Aujezdsky, resite s prominutim kraviny. Zamestnanci jsou v zamestnani proto, aby pracovali a ne proto, aby si vyrizovali sve soukrome veci, vcetne e-mailu.

:)) děkuji, ale ten článek je o úplně něčem jiném

je to o tom, co nemá dělat zaměstnavatel

s pozdravem

Resi to ovsem situaci. Zamestnavatel dodrzuje vas vyklad zakona, jelikoz ma zakonadbale zamestnance, takze nema co kontrolovat. Veskera posta ve firme je totiz diky tomu pouze postou firemni. A zamestnanec, ktery se snizi k tomu, ze si v pracovni dobe vyrizuje soukrome veci a porusuje tim zakon, nebude preci tak malicherny, aby zaloval sveho zamestnavatele, ktery by take jen porusil zakon.

Myslim, ze uz to fakt prehanite. Posilani soukromych mailu a jejich prijem je snad uplne neco jineho. Pokud nekomu nekdo posle osobni zpravu (a treba i nalehavou, aby napriklad sdelil, ze umrel nekdo z rodiny), da se to asi sotva interpretovat tak, ze ten PRIJEMCE zneuziva firemni mail k soukromym ucelum. A ODESILATEL, pokud pise treba sve pribuzne na adresu eulalie.cubikova@firma.cz, tak asi nepredpoklada, ze si ten mail bude cist pul firmy a smat se mu, ze v rozruseni napsal spatne i/y a vynechal dve interpunkcni znamenka.

prave naopak. snazim se definovat zaklad, od ktereho si pote muze kazdy definovat vlastni ROZSIRENI PRAVIDEL a VYJIMKY(viz. vas priklad). Problem vsech pravniku totiz je, ze delaji jednoduche veci zbytecne (schvalne?) slozitymi.

Uvedu analogii k nesmyslu, co se zde resi:

Diplomat v diplomatickem voze zapomene doklady a nemuze dokazat, ze jeho kufrik je diplomaticka schranka, obsahujici velmi tajne materialy. Je zastaven PCR a je mu otevren a zkontrolovan i onen kufrik. Pruser. Aby se toto nemohlo opakovat, je zakazano PCR kontrolovat JAKEKOLIV vozidlo.

"ROZSIRENI PRAVIDEL a VYJIMKY(viz. vas priklad)."

Vyjimkou je zde právě zásah do jinak obecného práva na listovní tajemství. Tento zásah je možný pouze na základě zákona, a to veřejnou mocí (např. v případě trestního řízení) rozhodně ne ROZSIRENIm PRAVIDEL ze strany soukromých subjektů (zaměstnavatel). Nechápu, co je na tom složitého??

sloziteho na tom neni nic, jen vy stale hledate soukromou postu tam, kde neni. Proste jste postavil dum na spatnych zakladech a misto ho strhnout a postavit znovu, tak ho podepirate tramy.

Neexistuje žádný protiklad soukromá vs "firemní". Protikladem soukromého je naávíc dle mého názoru pojem veřejný. Každá pošta (až na nepatrné vyjímky - tzv. otervřený dopis) je soukromá, a to ať už je určena zaměstnaci nebo zaměstnavateli. O tom komu je určena přece nemůže rozhodnout zaměstnavatel, vždyť to je logický nesmysl. Kdybychom připustili tento výklad, tak by se mohl kdokoliv rozhodnout, že veškerá pošta na světě patří jemu.

Opet misto reakce k veci pouze slovickarite, bez ohledu na logiku veci. Dosadte si tedy:

soukroma - posta zamestnance, kterou ma ulouzenou kdekoliv mimo firmu, vybira si ji ve svem mimopracovnim case za sve penize za pripojeni na internet.

firemni - posta, ktera je adresovana na firemni maily.

Ztrácím naději. Nejde vůbec o slova, ale o pochopení věci. Vždy je zpráva někomu určena a téměř vždy je "soukromá", i když je určena zaměstnavateli. Např. předvolání k soudu, Vám může být doručeno kamkoliv, i na pracoviště, což však neznamená, že je toto předvolání je určeno zaměstnavateli. Není to srozumitelné? Naprosto nezáleží na tom, kdo si vůči schránce činí jakékoliv nároky. To je stejné jako když máte pronajatou nemovitost, to Vám také může číst majitel bytu poštu??

Pravnici nedelaji podle meho vzdy problem zbytecne slozitym, pravo se snazi s vetsim ci mensim uspechem operovat ve svete, ktery je slozity sam o sobe. Zjednodusovani a pragmatismus nemusi byt vzdy zadouci. Ale ja nejsem pravnik, takze to zkusim pragmaticky.

Muj pohled na vec je takovy, ze pokud ma nekdo pridelenou schranku se svym jmenem, mel by jeji obsah v idealnim pripade cist jenom on sam. Pokud existuje napriklad nebezpeci, ze diky jeho nepritomnosti by mohlo dojit k ohrozeni nejakeho kontraktu, je legitimni, kdyz do jeho posty nahledne i nekdo jiny. Pokud ale zjisti (z predmetu, osloveni, zacatku textu - poznat se to obvykle da), ze zprava je osobniho charakteru, mel by to respektovat a necist dal. Ne kvuli listovnimu tajemstvi, ale z obycejne slusnosti.

S tim by se dalo souhlasit. Klicove je "pokud ma nekdo pridelenou". Pokud ji totiz pridelenou nema, pak tato implikace neplati i kdyby schranka nakrasne nesla oznaceni shodne s jeho jmenem a prijmenim. I kdyz, ja si myslim, ze podminka na "jmeno a prijmeni" je nadbytecna, protoze "pokud ma nekdo pridelenou" je podminka jak nutna tak postacujici.

To mate pravdu. Pokud nekdo nekomu posle osobni zpravu do mailboxu, ktery mu osobne nepatri, tak ta zprava samozrejme zustava osobni. Ten mailbox ale kvuli tomu majitele nezmeni a zustane stale toho, komu patril pred tim, nez tato zprava prisla. A pokud si takovy osobni mail precte nekdo, kdo byl tim, komu ten mailbox patri aby to udelal, pak neporusi zadny zakon. Samozrejme, pri cteni zjisti, ze dopis mu nepatril a podle toho s nim musi dale nakladat - ale to uz ho (nepostizitelne) precetl.

V zaverecne vete ale pravdu nemate - klicem je formulace "pise treba sve pribuzne na adresu, ...". Chcete-li napsat nekomu osobni dopis, nemuzete tam jako adresu napsat jen tak "treba" neco. Musite tam napsat JEHO adresu. A tu adresu musite vedet - ne se ji jen pokusit uhadnout. Pokud vam tedy vase pribuzna rekla, ze TOTO je jeji adresa (a nelhala) pak skutecne na vysloveny predpoklad pravo mate. Pokud jste ale jeji adresu jen hadal, musite pocitat s tim, ze ta schranka ve skutecnosti patri nekomu uplne jinemu a ten si, zcela v dobre vire, vas dopis precte.

Ja samozrejme nechci zachazet do extremu a nejsem si jist, zda to byl zamer autora clanku - spis bych rekl, ze byl spatne pochopen. Ja jsem mluvil o pripadu, kdy dotycny VI, ze Eulalie C. je onou Eulalii C., kterou zna a proto onu adresu pouziva. Co se tyce vlastnictvi schranky - ano, vlastnikem je majitel spolecnosti, ale schranka byla zrizena k tomu, aby do ni chodila posta urcena E. C. (samozrejme pokud mozno ve vecech, ktere jsou v souladu se zajmem dane obchodni spolecnosti). Pokud E. C. zjisti, ze neni adresatem zpravy, je to zase trosku jina situace...

Obavam se, ze to, ze nejsem pravnik se podepsalo na tom, jak pouzivam pojem "vlastnictvi" ve vztahu ke schrance. Za vlastnika jsem povazoval toho, pro koho byla tato schranka zrizena, coz je tedy ten, kdo ma pravo v dobre vire cist dopisy do ni dosle a ten, kdo pripadne muze zmocnit dalsi osoby k vyrizovani dosle korespondence. Jestlize tedy schranka byla zrizena proto, aby do ni chodila posta pani E.C., pak je ona tim, koho ja oznacuji za vlastnika a nikdo, tedy ani zamestnavatel nemuze dopisy dosle do te schranky cist. Jestlize ale je vlastnikem schranky spolecnost, ktera "jen" poverila pani E.C. aby vyrizovala postu do teto schranky doslou, pak tataz spolecnost muze poverit (a to i bez vedomi ci souhlasu E.C.) i dalsi osobu, ktera obsah teto schranky bude cist, ledaze to predchozi zmocneni vylucuje (v kazdem pripade ale muze zmocneni odvolat a poverit nekoho jineho). Nicmene, je zrejme, ze vy evidentne pouzivate pojem "vlastnictvi schranky" v jinem vyznamu, takze je mozne, ze nerikate nic jineho ...

Zamestnavatel muze delat (a asi i casto dela) leccos. Ja bych ale prirovnal takovou schranku ke kancelarskemu nabytku. Zamestnanec, ktery ma "vlastni" stul se supliky, dostane tento stul pridelen, aniz by podepisoval nejake explicitni ujednani, ze mu tyto supliky byly "prideleny". Ale pripadalo by mi nanejvys podivne, kdyby nejaka poverena osoba pravidelne chodila ty supliky prohledavat. Samozrejme neni asi nic zavrzenihodneho, pokud do nich nahledne nekdo, kdo hleda treba nejake instalacni CD, ktere si onen zamestnanec s urcitou pravdepodobnosti vypujcil a strcil do supliku. V pripade, ze v supliku vidi neco, co je evidentne osobni veci zamestnance, ktery ty supliky dostal prideleny, tak si toho, pokud ma alespon spetku slusnosti, nebude vsimat. Konkretni okolnosti mohou byt samozrejme trosku jine; napriklad se muze stat, ze se u stolu pravidelne strida vice lidi, ale urcite minimalni pravo na soukromi by melo podle meho nazoru zamestnancum byt priznano a to bez ohledu na to, ze v pracovni dobe maji predevsim pracovat. Koneckoncu, v dobre firme zamestnanec obvykle nepocita kazdou hodinu, kterou stravi v praci navic a na druhou stranu zamestnavatel, ktery si zamestnance vazi, se k nemu podle toho i chova.

U tech e-mailu, ktere jsou zaslane treti osobou, by melo byt brano v uvahu i soukromi one treti osoby. Ale ja si myslim, ze si v tomto s Vami i s naprostou vetsinou ostatnich diskutujicich rozumime.

S priklady je ten problem, ze vzdy lze najit takovy, ktery bude podporovat tu teorii, kterou si preju podporit. Proto se jejich pouziti vyhybam, i kdyz se mi to nedari dokonale ...

Samozrejme, ze zamestnancum je treba priznat pravo na soukromi (co priznat - to je zakladni lidske pravo - oni ho proste maji) - kdyz da veci do svych supliku, tak do nich nikdo nema co lezt (to, ze to v praxi budete tolerovat v "oduvodnenych" pripadech je vec, ktera neni predmetem diskuse). Kdyz to da do supliku, ktery neni vyhradne jeho, pak i v tomto pripade zustava "evidentne soukroma vec" veci soukromou - ale uz nemuze nic namitat tomu, ze ona vec byla (nekym) prozkoumana alespon tolik, ze mohla zjistit, ze se jedna o vec soukromou. Takze je potreba vedet, "ci je suplik" (jaky je vztah konkretniho zamestnance ke konkretnimu supliku). V pripade emailu je to naprosto stejne.