Ale ono tomu tak skutečně je, čísla jsou to, co rozhoduje. Nic jiného, podle čeho by se zadavatelé orientovali totiž neexistuje.
Daleko přesnější čísla by šla vysledovat například u IPTV, kde by se přesně ukázalo chování diváka při sledování pořadů. Jenže tohle by mohlo být zatraceně nebezpečné, protože by se přišlo na to, že v momentě jak naběhne znělka reklama, tak divák v ten moment automaticky přepíná na jiné programy. V případě používání funkce timeshift, by se zjistilo že divák okamžitě přeskakuje celou reklamu a upoutávky a pokračuje posunutím kurzoru o devět minut v před, ve sledování filmu. Tohle ale ani agentura co dělá průzkum, ani mediální agentury raději ani nechtějí slyšet :-)
Bóže, Štěpáne, Ty zase perlíš. Nemůžu ocenit Tvé hudební působení, ale k primitivnímu amatérismu v oblasti antén a dalších televizních a rozhlasových technologií ses právě shodil i ve znalostech statistiky. Dokonce začínám pochybovat, že se také nacházíš v kategorii "normálních" i podle Tvých definic.
Je sice pravdou, že se v mediální branži dá podnikat i bez údajů o sledovanosti, poslechovosti a čtenosti, ale potom investorovi nezáleží na zisku a efektivitě svého podnikání, nebo je prostě geniální. Financování reklam neprobíhá pouze podle názvu stanice a době zařazení šotů. Je to i otázka nabídky a poptávky. A jedním z hlavních argumentů při určení ceny je i jakkoliv zjištěná sledovanost, čili potenciální vliv na diváky, včetně jejich věkového složení. Nebo si zadavatel reklamy koupí pár vteřin v určeném čase za cenu, kterou určí jen vysílatel? Bez datových argumentů o sledovanosti z uznávaného zdroje, které také nejsou úplně zadarmo, by tok financí v reklamě nefungoval, nebo by byl pro jednu stranu nevhodně nevyvážený.