Uz davno se nerozhoduju zda si clanek prectu jen podle jeho nazvu. S temi dela redakce prilis velke "podvody". Nejdriv koukam na autora. U nekterych me pak vlastne nazev ani nezajima. Pan Satrapa je zaruka, ze pravdepodobnost, ze clanek stoji za precteni je vysoka (nebyt toho, ze je autor on, asi bych zrovna tento clanek neotevrel - titulek mi totiz zni jako nadpis radoby vedecke uvahy z bulvarniho platku). U jine tridy autoru se na titulek podivam a rozhodnu se pak. No a u dalsich - u tech se znovu uz ani na titulek nedivam - at ho redakce dokaze vymyslet sebelakavejsi, clanek s vysokou pravdepodobnosti nebude stat za nic ...
Mozna by mel Pavel pouzivat mene nadsazky. Sice jeho clanky nebudou tak vtipne, ale zase nebude riskovat kritiku nekoho, kdo tu nadsazku nepochopil :-)
Ja bych rekl, ze presne vystihl tu podstatu... Navic my vsichni, kdo jsme odkojeni (a s oblibou poslouchali) elektronickou pocitacovou hudbou z beepaku (i polyfonne na 1 bitu - co treba 12 kanalu) az po ty super X-kanalove (X je prtave cislo) syntetizatory (Wave synteza neexistovala v normalnich podminkach), je to stejne na nic.... Dneska kazdej nad CD ohrne nos, ale at si zamete pred tim, co poslouchal v mladi (a vzpomene treba i na kotoucak)...:-)
No jestli to byla reakce na pomalovani CD zelenym fixem, tak me nic neprekvapi, protoze skalni hifiste jsou mimoradne militantni. To jsem dukladne vyzkousel, kdyz jsem se na webu Stereo a video byl ochoten pohadat na tema "poslechovy test minidiskovych medii". A to se tam autor nestydel ohanet titulem z VUT. Moc jsme se tehdy nasmali.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
