U nás se spíš používaly hromadné příkazy k úhradě
, než šeky.
Ve chvíli, kdy měly banky podpisové vzory nascanované (cca 1995) tam ta dvojí kontrola (po vybrání schránky a při typování) byla.
Ale hlavně tam opravdu byla ta prodleva. Klient sice neměl možnost vzít zpět vystřelený šíp
a odvolat transakci, ale mohl zablokovat (i dočasně) z bezpečnostních důvodů celé konto. To se objevilo v počítači a takové transakce prostě nebyly zpracované. Někdy bylo alternativou i doběhnout ráno na pobočku a ty peníze vybrat či převést jinam - příkaz pak nebyl krytý a neprovedl se. (Mimochodem: odkud myslíte, že pramení nápad na aktuálně nejoblíbenější podvod převedeme peníze na bezpečný účet
?)
Tenkrát to bylo hlavně všechno pomalé.
Ty příkazy/šeky ze schránky někdo vzal, zkontroloval podpisy (a napodobit pořádně podpisový vzor není žádná legrace!), a předal ke zpracování - které dělal někdo na back-ofice další den (opět možnost kontroly) a odesílal k nočnímu zpracování.
Tedy: dost času to stopnout.
(Vzpomínám na případ, kdy lumpové donutili podnikatele takto podat příkaz, a drželi ho dva dny svázaného a opilého v jakési chatě, aby nemohl do banky nebo na policii. Nevyšlo to jen kvůli jejich netrpělivosti - nepočkali, až ty peníze skutečně dorazí, takže nebožákovi stačilo udělat drobnou, leč nápadnou chybu v podpisu, aby neseděl podle vzoru.)
Jak dlouho to leží v bedýnce, nebo kolik děvčat to zpracovává nemá na bezpečnost vliv. I kdyby tam byl týden pro "odpočinek", tak to nemá reálný vliv na "flow". Jediný bezpečnostní krok který by to zefektivnil je kontrola podpisu na dvou úrovních, což se nedělalo. Napodobit podpis je problém, když to má někdo zkoumat typově tak, že dostane na kontrolu podpis. Ne když někdy vysype 800 podpisů z bedny. To je totální rutina. Mě vrátili podpis jenom jednou a to proto, že jsem se podepsal jenom příjmením a ne celým jménem. Že vlnka podpisu měla poloviční délku apod nebyl nikdy problém. "Falšování šeků" byl myslím v USA nejčastější podvod v 20 století. U nás nevím.