Trhem proti spamu!

Spam je bezpochyby jedním z největších současných problémů Internetu. Za posledních několik let se sice objevila spousta způsobů, jak mu čelit, ale zdá se, že žádný z nich není dostatečně efektivní. IMHO je to způsobené tím, že nikdo zatím dostatečně neanalyzoval skutečnou příčinu spamování, takže s ním nikdo nebojuje systematicky. Je to, jako bychom měli hrnec vody zavěšený nad plamenem a snažili se zabránit přetečení tím, že budeme hledat dostatečně pevnou pokličku. V našem eWorkshopu se tedy pokusíme o důkladnou analýzu a snad se dobereme i nějakých způsobů řešení. Na začátek se vrátíme k oblíbené zábavě tříletých dětí a budeme se ptát: „Proč?“

Proč vnímáme spam jako problém?

Myslím, že lze odpovědět dvěma způsoby, které ovšem, jak uvidíme, vedou nakonec ke stejnému závěru. Jednak spam zatěžuje kapacitu připojení, jednak nás zdržuje od jiné práce. Z ekonomického hlediska se v obou případech vlastně jedná o zvýšení našich nákladů – v prvním případě jsou to náklady na provoz linky (ať už přímé, pokud je zpoplatněna nebo omezena doba připojení či přenesená data, nebo různé nepřímé), v druhém případě jsou to přinejmenším alternativní náklady, tj. výnosy jiné činnosti, kterou jsme mohli dělat místo probírání spamu, ale kterou jsme kvůli tomu nerealizovali. Uznávám, že někdy by nebylo triviální vyčíslit tyto náklady v peněžních jednotkách, ale důležité je uvědomit si, že kdyby pro nás spam nepředstavoval žádné náklady (což může znamenat třeba i žádnou námahu), necítili bychom jej jako problém.

Proč existují spammeři?

Tady už je ekonomická motivace zcela zřejmá. Pravděpodobně nikdo nerozesílá spam z dlouhé chvíle, ale proto, že je to forma výdělku. Přitom za současné situace je zisk, tj. rozdíl mezi výnosy a náklady, obrovský. Výnosem je zde poplatek inzerenta, který formou spamu získává zákazníky. Náklady tvoří konektivita, spotřebovaná energie a v dlouhodobém horizontu také technické vybavení (např. počítače) a údržba databáze emailových adres.

Proč spammerům někdo platí?

Není žádným tajemstvím, že cena za reklamu je relativně vysoká, ani to, že vynaložené náklady se prodejcům vrací v podobě vyšších tržeb. Spam v tomto ohledu není žádnou výjimkou v tržním mechanismu, snad jen jeho ilegálnost v některých zemích zvyšuje míru rizika. Pokud je mi známo, nebyl ale zatím v žádné zemi za spam odsouzen inzerent.

Proč dosavadní způsoby boje selhávají?

Na tuto otázku už nejspíš známe odpověď. Technické metody nijak výrazně neovlivňují náklady spammera (zato trochu zvyšují náklady příjemce) a nesnižují ani jeho výnosy. Zákonné úpravy sice určitým způsobem spammerům náklady zvyšují (tím, že zvyšují míru rizika), ale protože poptávka na trhu spamu je zřejmě dostatečně vysoká, je možné, že spammeři se takovému snížení zisku brání na straně výnosů, tj. žádají za spamování vyšší cenu. Podobné je to s metodami jako Habeas, protože se spoléhají opět na zákon. Ve srovnání se zákonem proti spamování nabízejí jediné zlepšení v tom, že právní základ, o který se opírají (ochranné známky), je lépe vymahatelný, a to i v zemích, kde spamování není trestné.

Jak tedy spamu co nejúčinněji zamezit?

Samozřejmě přicházím s určitými podněty a bystřejší čtenáři už určitě tuší, kam mířím. :-) V každém případě se budu snažit být pragmatický. V principu je potřeba dosáhnout toho, aby spamování nebylo rentabilní, tj. zvýšit náklady a/nebo snížit výnosy tak, aby jejich vzájemný poměr byl pro spammera nevýhodný.

Co se týče snížení výnosů, neumím si zatím představit žádný účinný způsob, jak stlačit cenu na trhu spamů, a to i proto, že je kvůli své ilegálnosti značně neprůhledný. Protože spam je z ekonomického hlediska normální komodita, bylo by potřeba buď zvýšit nabídku spammerů (zní to paradoxně?) a/nebo snížit poptávku inzerentů. Obávám se však, že by to vedlo spíš ke konsolidaci trhu, kdy by na trhu zůstali jenom „kvalitní“ spammeři, kteří dokáží za nízkou cenu nabídnout uspokojivé služby.

Mnohem slibnější se mi jeví metoda zvýšení nákladů. Způsob, který navrhuji, je možná poněkud revoluční a odporuje původnímu duchu Internetu, ale spam koneckonců také, a o tom, že by ten nadšenecký duch ještě někde přetrvával, se vlastně nedá mluvit. Vzpomeňme si tedy na dnešní první otázku a naúčtujme spammerům svoje náklady! Jak to provést? Bude patrně potřeba zpoplatnit přijímání emailů. Koneckonců, každý email, který dostaneme, nás „něco stojí“ (čas, energii, připojení…), i když někomu jsem ochoten tu cenu odpustit. Tím by se vytvořil trh doručených emailů. Nabídku bychom tvořili my, příjemci emailů, a poptávku všichni odesílatelé.

Pochopitelně, každý z nás chce někdy také email odeslat a ne od každého bychom požadovali cenu za doručení, ale tady by se právě mohly ke slovu dostat white-listy, kam bychom uložili všechny osoby (a třeba i diskusní skupiny), od nichž nepožadujeme úplatu. Identitu odesílatele dokážeme ověřit metodami veřejné kryptografie.

Cena za doručení by nemusela být nijak vysoká – jde přece spíš o to, aby vzrostly náklady spammerů, a vzhledem k objemu rozesílaného spamu stačí málo. Myslím, že je žádoucí, aby si cenu stanovil příjemce sám, v extrémním případě ji může stanovit také nulovou, což je jakýsi „kompatibilní režim“ (odpovídá současné situaci). Každý si také může založit více schránek s různou cenou (ta zadarmo by se mohla jmenovat – jak jinak než „spam“. :-)

Ještě jedna perlička na závěr: je také možné změnit svůj přístup ke spamu – za situace, kdy za doručený spam dostane třeba desetikorunu, by totiž pro někoho mohlo být přijímání spamů vcelku přijatelné. Číst je nemusí, to je problém odesílatele. :-) Tedy, pokud se mu to stále ještě vyplatí.

A otázky pro vás

Napadají vás i jiné způsoby, jak využít tržních mechanismů v boji proti spamu? Nebo si myslíte, že zavedení plateb do emailu nepatří? Proč? Zkuste si představit, že by navržený systém byl už zavedený do praxe, tj. byly by vyřešené všechny otázky kolem technického provedení (protokoly, atd.), organizace (platby ze zahraničí) a ostatní. Kde má navržený systém slabiny?