nabídnout shlédnout film online za euro. Měli byste jej na jeden den, pak by záznam byl nepoužitelný. Cena je úměrná ceně za vstupenku v kině, tam mají navíc náklady na provoz.
Druhý model je koupit si právo na uvedené dílo za 20 euro, soubor by byl uložen v kloudu, obdoba Kindle. Asi by to chtělo nějaký SW, který by tuto problematiku řešil (ověření uživatele, přístupové karty, certifikát, časové razítko, ?).
Aneb ukázkový přiklad typu "hrál sem akční hru a proto sem pak postřílel půl školy".
Prosím nedělej japonské animované tvorbě ostudu, stejně jako u nás je tam plno srágor typu animované růžovky pro holky, to že sleduješ tenhle odpad a vymylo ti to mozek je bohužel smutné, ale když člověk ví co sledovat (např se podívá na recenze). Může narazit na opravdu hodnoté tituly a světe div se i stále chodit ven z domu :-)
Dřiv byla slepice než vejce, dřív jsem byl vymetený než závislý na růžové. Já jen přidal další výplach a ano dívám se na ty růžovky protože proaktivně hledám všemožné způsoby jak si vymýt mozek. Asociálnost přišla dřív než tyto materiály, jenže u nás ještě není tak v kultuře zakořeněno to že existují mladí asociální muži kteří mají sociální fobii a nechodí ven a tak jenom sedí u počítače. Oni pro to mají vyčleněné slovo už v samotném jazyce - hikikomori - a toto téma bývá všemožně rozpracováváno. Díla existují vesměs originální, a co teprve různé doujinshi a podobně, tam si taky pěkně ujíždím a nalézám zdroj pro své různé fantazie. Hentai, tentacle raep, yuri, yaoi, futanari, každý najde něco svého. Nikde jinde není možné najít tolik zvhrlosti najednou jako v jednom úhledném balení, snad jen starší evropská produkce. Pokud projde něco jako ACTA, bude můj přísun "drogy" ohrožen, proto je třeba proti tomu bojovat.
Je třeba bojovat proti jakémukoliv posílení autorské ochrany, jinak se k takovýmto materiálům nebudu mít šanci se dostat, což by pro mě byla velká ztráta.
Trochu moc jedno euro ne? Dokud jsem studoval tak jsem byl zvyklý mít postahováno stovky giga seriálů a třeba měsíc se v kuse dívat od rána do večera a pak se našprtat na zkoušky a pak se zase jen flákat. Takže si to spočtěme - dejme tomu že ta cena vychází půl eura za hodinu a denně jsem se po tři roky díval tak 8 hodin v průměru, tedy 8*0.5=4 eura denně což dává při 20 dnech měsíčně 20*4 = 80 euro, což je dva tisíce měsíčně. To je na studenta trochu moc, ne? Navíc jakožto otaku vesměs všechen obsah bylo anime a nebo hentai, tedy věci které často jinak než pirátsky sehnat nejdou, pochybuji že by mi "tohle" někdo nabízel za rozumnou cenu se stylovanými ass titulky tři dny po premiéře v TV (výjimku tvoří hentai tituly kde se vyplatí počkat na blue ray rip, který není cenzurovaný a pozor někdy i detailnější - při použití vyššího rozlišení někdy nezvyšují velikost čtverečku mozaiky :D). Některé věci by se stejně nenabízely protože neodpovídají naši mentalitě a nejsou tak komerčně atraktivní, jde o různé "psycho" tituly jako je tatami galaxy, kuuchu buranko a podobně. Taky jsem si ujel na ženských japonských telenovelách (jdrama) jako bylo Nodame Cantabile, to by se tady taky nikdy nedostalo. A neptejte se proč se dívám na takové věci, sám to nevím, asi hledám v tom temném bezcitném světě jedniček a nul roztomilost, a roztomilé je vše co nějak souvisí se ženou. Tudíž zbírám ženské věci abych se jimi uklidnil. Stahování a dívání na anime byla pro mě jako droga a řešil jsem tím své osobní problémy, protože mi kompletně nahrazovali realitu. Mezi mé oblíbené žánry patřily "slice of life" tituly kde se nic nedělo a postavičky řešily ty nejmalicherněší problémy jaké snad jen existují. Chtěl bych mít tak bezstarostný a povrchní život.
Teď si ukažme situací - mladý "muž" několik let vysedává před obrazovkou nebo leží (dokonce jsem získal přezdívku "ležion") a proplouvá skrze vzdělávácí systém, přičemž ale kompletně ztratí kontakt s realitou protože se přestane bavit se všemi lidmi okolo a stane se asociální a navíc prakticky nic nedělá, říká se tomu NEET, tak se začne dívat na anime kde jsou všechny mezilidské vztahy a) zjednodušené, b) přehnaně vyhrocené, mluvím samozřejmě především o titulech z kategorií seinen a josei a některé shoujo, shouneny jsou obvykle nudné akčňáky pro děti. Chvíli si myslel že díváním na anime a jdrama se naučí mezilidské vztahy a na chvíli došlo dokonce i k jistému zlepšení. Dokonce jsou anime které poskytují návod jak přestat být asociální, třeba přímo archetypální seriál NHK ni youkuso, jehož hlavním hrdinou je asociální NEET který už rok nevylezl se svého bytu a který jako by mi z oka vypadl co se osobnosti i osudu (až na to že on si našel babu, byť ten vztah byl hodně zvláštní). Ano i já prožil rok jako hikikomori na koleji, byť to bylo obtížnější ale vůbec nikam jsem nechodil a jenom čuměl na kraviny. Pak jsem ale objevil hentai a různé psycho tituly kde jsou sebevraždy a psychicky narušení hrdinové, se kterými je snadné se identifikovat, a tak jsem zase zapadl zpátky do totální asocilnost hledaje vhodné příležitosti neustálé onanii...
No každopádně co chci říct že jsem rád že díky možnosti pirátit jsem našel náhražku svého zkurveného života. Vlastně bych ale měl být vděčný za protipirátské aktivity které na koleji probíhaly, protože jenom ty mě přivedly k anime a otakuismu. Totiž pokud na někoho přišla stížnost že stahoval tak dostal až na měsíc banána na internet, ale anime nikdo nehlídal byť jsem to tahal přes torrent a jediný nepřítel tak byl limit uploadu 4GB/4 dny. Takže protipirátské opatření mě přiměly hledat zdroj zábavy mimo hlavní euroatlantický proud kde si distributoři svá "prává" více hlídají.
Výsledek je že jsem postupem času ztratil všechny známe, prostě jsem je přestal kontaktovat, protože jsem přestal chodit kamkoliv, což jsem sice začal řešit tím že přispívám na různá fóra na netu abych nebyl tak osamělý. Tak jsem se stal třeba maistrem ve fórech o hazardu, kde jsem vymyslel mnohé neotřelé strategie jak pracně a pomalu prohrát všechny úspory, nakousl jsem forex což je to samé v jiném obalu, a samozřejmě online hry kde jsem v záchvatu mánie převzal kontrolu nad různými aliancemi aby pak byly pohřbeny ve fázi kdy mám depresi, což je ale zajímavé protože jinak mám spíš schizoidní poruchu osobnosti, ale podle dotazníkového testu co si pravidelně každý rok dělám na netu jsem se posunul od schizoida také k narcisovi, hypochondrovi a právě maniodepresivitě. Svůj stav jsem řešil alkoholem a tabákem, při sledování anime jsem byl schopen za večer vypít celou krabici červeného za dvacku z tesca kterou jsem ředil čajem a pořádným množstvím cukru, do toho jsem šňupal šňupací tabák aby to pořádně šlapalo. Nyní mám zase nikotinový relaps. No jak je vidět, na placení za shlédnutí bych rozhodně neměl protože to by vyžadovalo práci, protože pro mě bylo obtížné jít se najíst do jídelny nebo dojít na zkoušku, protože všude bylo moc lidí a já nerad chodil ven obecně. Ještě že se přednášky streamovaly. A proto jsem pro legalizaci sdílení, protože jedině tak je jisté, že se "droga" dostane k potřebnému který žízní po nových ultrabarevných obrázcích a psychárnách kterými si vymyje mozek, aby přežil dobu než zas bude moci chrápat a jeho duše nebude sténat v utrpení.
