Vlákno názorů k článku Umělá inteligence a smrt fotografie? Na pohřbívání jen tak nedojde od A. S. Pergill - Jenže pochopitelně i příjemce musel být vychován k...

Jenže pochopitelně i příjemce musel být vychován k tomu, aby akceptoval horší technickou kvalitu. Zcela jistě pocukrovanou "autentičností", mnohdy o všem hranou a vytvořenou zásahy, snižujícími kvalitu obrazu. Zase ten Souček (on byl léta redaktorem Světa v obrazech a zodpovídal za jeho fotografickou část) upozornil na to, že některé dokumentární snímky z druhé světové války byly záměrně upraveny tak, aby vypadaly jako zvětšené políčko kinofilmu. Něco o tom se dá najít i v jeho knize "Války vojáci fotografie".
A už předtím existovala linie "umělecké" fotografie, různými cestami (např. zvětšováním skrze sklo napatlané vazelínou) rozmazávající "neumělecky ostré" linie na snímcích.

Jenže to právě mluvíte o té "demokratizaci fotografie" na straně zdroje. To je pozvolný proces, který postupně nastal v mnoha jednotlivých krocích a až tak destruktivní vliv nemá. (Někdy dokonce spíš naopak, leckdo začal fotit jednoduchým kompaktem a časem zjistil, že mu to nestačí, a posunul se dál.) Já jsem ale psal, že podle mne je u smartphonu daleko významnější efekt, který má na pojetí fotografie na straně příjemce.

Ten poslední odstavec: K tomu došlo v podstatě už před digitalizací fotografie, zavedením různých minifotoaparátů na 16 či 8 mm film. Do jisté míry i přechod na kinofilm (z větších formátů) měl tento efekt.
IMHO důležité je, že fotografická obec místo remcání nenašla způsob, jak na to reagovat.

Jinak řečeno, kvalitní malíři přežili bez ohledu na stále populárnější fotografování. Zájem o jejich služby naopak tehdy ještě vzrostl.

Ano, malířství přežilo, ale IMHO se výrazně změnila jeho pozice ve společnosti, v podstatě bylo vytěsněno do dvou oblastí: hobby a luxus. Tedy jako živobytí to funguje jen u těch nejlepších (nebo těch, kdo jsou o tom schopni zákazníky přesvědčit), kteří uspokojují poptávku po luxusním zboží, jinak se mu věnují jen ti, kdo to mají jako koníček. U fotografie to směřuje stejným směrem - a spíš bych řekl, že už jsme na té cestě docela daleko.

...nebo poslední výraznou vlnu související se stále lepšími mobilními telefony, díky kterým má každýv kapse miniaturní, leč poměrně výkonný fotopřístroj.

Nedávno jsem viděl zajímavý rozhovor (nebo spíš několik rozhovorů) s Janem Šibíkem, kde tvrdí, že profese reportážního fotografa v klasickém pojetí, jak ji byl zvyklý dělat, v podstatě umírá a že nejspíš v dohledné době zmizí úplně. Vysvětluje to tím, že se výrazně změnil způsob, jak veřejnost reportážní fotografie konzumuje: místo velké fotografie v časopise, která je aktuální týden nebo dokonce měsíc a kterou má člověk čas si pozorně prohlížet a vnímat detaily, je dnes standardem webový magazín, kde je článek většinou aktuální jen pár hodin, než se propadne z titulní stránky, a za pár dnů už je problém ho vůbec najít. Většina ho navíc nečte ani na monitoru, ale obvykle jen na smartphonu, kde stejně nic pořádně vidět není.

Podle mne se to dá zobecnit: důvod, proč smartphony v podstatě vytlačily samostatné fotoaparáty, není ani tak na straně produkce, tedy že by fotily tak skvěle. Nefotí - a vlastně ani fotit nemohou. Ale tím, že se staly pro naprostou většinu společnosti primárním médiem pro konzumaci fotografie, a to jak z hlediska kvality zobrazení, tak z hlediska (ne)pozornosti fotografii věnované, způsobily, že kromě omezené kategorie fajnšmekrů nemají lidé ani příležitost ten rozdíl poznat.