Rozhodne si nemyslim, ze se nebude jednat o "otaceni paradigmatu", nybrz o jeho navrat do puvodniho stavu.
Nebo si myslite, ze Mozart napsal Dona Jovanniho s vedomim, ze mu to zaplati zemedelci a remeslnici, kteri se prijdou podivat do XI. poradi ("na stojaka") divadelniho salu?
Kulturni statky minulosti jsou "bohatstvim lidstva", ale o jeho vznik se lidove masy nijak nezaslouzilo. Praxe totiz ukazuje, ze "lidove masy" nemaji dostatecne kvality k tomu, aby mohly urcovat kulturni cenu umeleckych del.
Pokud masy dostanou prilezitost jakymkoli zpusobem urcovat kulturni produkci (at jiz prodejnosti nosicu s dilem, sledovanosti elektronickych medii nebo hlasovanim v anketach), vybira libiva a umelecky plytka dila, jejichz autori pak maji obrovske prijmy, ale jejich dila jepici zivotnost.
Zajimave je, ze o autorska prava, autorske poplatky atd. se bojuje zejmena u techto pseudokulturnich pseudodel (az na svetle vyjimky). Pokud jim rozvoj technologie zabrani v preziti, na kulture a kulturnosti nebude patrny zadny negativni efekt. Spise naopak.
Kultura se neda tvorit na kseft, neda se tvorit chladnym kalkulem. Kazde umelecky cenne dilo je spojeno s hlubokym citovym prozitkem - pozitivnim i negativnim, ktery autor prozil pri jeho vzniku nebo proziva pri jeho interpretaci. V techto pripadech neni dulezite uzivit se prodejem takoveho dila, ale najit v publiku spriznene duse, ktere dilo "naladi na stejnou vlnovou delku". Nalezeni takovych dusi je pro autora vzdy dulezitejsi nez penezni vydelek.
Budoucnost kultury vidim v navratu k tradici. Nadany clovek se bude moci svoji tvorbou zivit v pripade, ze sezene mecenase - cloveka, ktery ma dostatecne prijmy, vkusu, erudice a pocitu spoluzodpovednosti za zachovavani a mnozeni kulturnich statku lidstva -, presvedci ho o kvalite svych del a o tom, aby bylo postarano o jeho zivobyti a on se mohl plne venovat sve tvorbe.
Jen tak bude pretrzena tesna zpetna vazba mezi autorem a konzumentem umeni, jen tak prestane byt autor ve sve tvorbe zavisly na tom, kolik posluchacu/divaku/ctenaru/... jeho dilo najde. Jen tak zacne byt umeni umenim, jako vzdy v minulosti bylo.
Ostatne soudim, ze popularni `umelci' se nemusi bat o sve zivobyti, mista pro popularni hvezdy na ruznych trollshow (diky predrecnikovi za tento krasny termin) popularnich TV a radii bude jeste dlouho /bohuzel/ dostatek.
Nevím, jak Mozart, když skládal Dona GIOvanniho (taky umřel a nenechal vdově ani na vlastní pohřeb), ale třeba takový Shakespeare byl především podnikatel v divadelní branži, spolupodílník dvou divadel, kde mu i ten plebs platil po penci. A Shakespeare se musel snažit, a moc snažit, aby mu tihle tovaryši a jiní chudáci neutekli vedle, kde se štvali psi na medvěda. Čili Shakespeare psal komerci, ne Velké Umění, na to byli úplně jiní, kteří se dneska daj najít v hodně podrobných encyklopediích jako "současníci S.".
A buď on sám nebo jeho přátelé vydávali jeho hry, aby předešli zmršeninám vytištěným po paměti nebo ze zachyceného zápisu hry.
A jak moc to souvisí s tématem? Nikdo nikoho nenutí chodit na Shakespeara. Když chtěl, zaplatil penci divadlu The Globe. Když nechtěl, nezaplatil. A neviděl. Šel na toho medvěda.
To je samozrejme pravda. Je velmi naivni predstava ze "pravy umelec" bude tvorit za jakychkoli podminek z "vnitrniho nutkani". Otazkou je jestli by Shakespeare to nesbalil a nedelal neco jineho, kdyby se tim neuzivil. Jestli by Rimbaud nepokracoval s psanim basni, kdyby mu to vynaselo, jestli by Beatles zalozili rockovou skupinu, kdyby nesnili o tom, ze budou bohati a slavni. Osobne o tom dost pochybuji.
