Vlákno názorů k článku Vláda potvrdila konec televizních poplatků, náhradu zatím nezná. Opozice varuje před nejistotou od VlK - Když se nemohou shodnout, tak ať udělají aspoň...

Když se nemohou shodnout, tak ať udělají aspoň to, na čem se shodnou, zruší poplatky především z internetových přijímačů, jehož význam řádově překračuje význam veřejných médií.
V druhém kroku ať osekají výdaje (max. jeden kanál; na vše zábavné, "kulturní", sportovní ať si vydělávají sami) a navýší příjmy (nevidím důvod pro to mít kanál s omezenými reklamami, buď ať je zakážou úplně, když najdou dobré důvody, proč to udělat nebo ať je neomezují vůbec).
Ideální by byla, aby veřejná média byla placena dobrovolně, aby příjem byl úplně nezávislý na vládě, na zákonech - aby měla příjem z reklam, dobrovolných plátců z řad občanů, firem, novinářů a jejich spolků. A ze zákona, ze státního rozpočtu by šli peníze minimálně čistě na to, co si vláda objedná, řádně s příplatkem, když to bude přerušení jiného vysílání v době katastrof. A jako běžnou reklamu na naplánované události jako volby a běžná státní propaganda, ať máme u vlády komunisty nebo jiné.
Protože současný kočkopes je k ničemu.

Kdyz clovek nemel radio, ani televizi, tak blabolit o "vyhybani se" poplatkum nedava smysl. Proste nespadali do nesmyslneho vyberu poplatku, tak dle zakona neplatili. Mezi patolizaly tady panuje nazor, ze to vyuziva kazdy, tak by mel platit kazdy. Proc je to tedy udelane nesmyslne na domacnost, kdy jednoclenna domacnost plati stejne vypalne, jako deseticlenna? Tohle dava smysl? A platba za zamestnance uz je uplna zvracenost. Proc platit podruhe za lidi, kteri uz jsou v 99% pripadu poplatniky a navic se stejne v praci na bednu nedivaji? A proc osvc a obzp neplati dalsi poplatky? Cele je to nesmyslny paskvil, ktery ma za cil predstirat ferove zpoplatneni a vybrat maximum, co jim projde. Jakou mentalni poruchu musi mit clovek, aby mu soucasny zakon daval smysl?

Dříve firmy platily dle počtu (přiznaných) TV přijímačů. Hotel, 50 pokojů, 50 televizorů. Hospoda, 1 televizor. Recepce firmy, 1 televizor. Reálně bylo možné službu konzumovat. Ovšem, aby firma o 50 zaměstnancích, kde jich 45 běhá někde ve skladu, platila TV poplatek dle pásma, je nesmysl. Anebo ano, jen se to nemůže jmenovat TV poplatek, je to prostě daň z hlavy.

A už je to tu opět. Poplatky z internetových přijímačů. Zase se nelíbí, že se výjimečně našel osvícený člověk, který při tvorbě zákona správně poukázal na to, že i přes internet se dá vysílat. Tohle vás zřejmě nejvíc tlačí jinak byste to nezmínil hned na začátku... ;-)
A za druhé to typické, že někam hodím pětikorunu a očekávám minimálně děkovný dopis a samozřejmě možnost kecat do toho, co s tou petikorunou udělají. Sarkasmus a zveličení, kdyby měl někdo problém to pobrat ...
Kdybyste se takhle raději zajímal, kam, do čeho a do koho jdou vámi zaplacené xnásobně vyšší daně... Přece jste to zaplatil, tak chcete rozhodovat, ne?
Tím naznačuju jaká je to absurdní bouře ve sklenici vody kvůli naprosto marginální částce.

Současný kočkopes fungoval docela dlouho bez problémů. Bordel udělalo až zmršené provedení (i silnější výraz by šlo použít) zákona o poplatcích - nesmyslná vazba na počet zaměstnanců ve frmách nebo zahrnutí internetových přijímačů. Mimochodem, ne všechny pořady jsou přes internet dostupné. Prakticky by tak poplatek odváděli jak občané, tak zaměstnanci (tedy někteří 2x). Vlastně tento zákon je jak na objednávku současné vlády, která může halasně bojovat proti poplatkům a přitom odvádět pozornost od důležitých témat, jakým je například dostavba Dukovan.

Způsob, jakým jsou stanovené poplatky, je vskutku nesmyslný. Pravděpodobnou příčinou byla snaha znemožnit (vcelku zřídkavé) vyhýbání se placení tvrzením: ale já žádné rádio ani televizi nemáme.
Platit by prostě měly všechny domácnosti. Tečka.
Pro firmy by to mělo být stejné, a tam odstupňování podle počtu zaměstnanců dává smysl.
Ne proto, že mají možnost, ale protože mají schopnost - čili de facto by se, zjednodušeně řečeno, platilo jednotně podle počtu uší (rozhlas) a očí (televize).
Jednoduché, elegantní, snadno ověřitelní, výjimky pro slepé (TV) či hluché (rozhlas) zahrnuty. ;-)

No minimalne to radio dnes mate v kazdem aute.. tak bud nemate auto, nebo mate hodne stary... autovrak... :-)

Kdysi dávno to začalo poplatkem za radiopřijímač, s tím, že koncesionář tím platil službu, která mu byla poskytovaná:roz­hlasové vysílání Československého rozhlasu. V té době to celkem dávalo smysl. (Přesto bylo možné namítat, že rádio sice mám, ale Československý rozhlas neposlouchám - jen cizí vysílačky...)
Později se přidal stejný model pro televizi - v té době to už u rozhlasu nedávalo příliš smysl, protože jednak vylo rádio opravdu prakticky v každé domácnosti, často i v podobě rozhlasu po drátě (který se platil zvlášť).
Každopádně nikdy ta platba nebyla přímo spojená s tím, že ten rozhlas či televizi sledujete!
Jak píšu: ta definice by se měla mírně pozměnit - vycházet z předpokladu, že technicky má možnost příjmu opravdu prakticky každý, protože těch cest, kterými se může vysílání k člověku dostat je prostě mnohem více, a další přibývají. Snažit se je všechny vyjmenovat vede právě k nesmyslům typu: zahrnujeme i mobilní telefony a počítače.

IMHO rozumným řešením tedy je: platit za jednotku, tedy domácnost či firmu, v podstatě odstupňovaně podle počtu potenciálních uživatelů (s tím, že domácnost je obvykle jeden až pět lidí, tedy stejné, jako firma do pěti zaměstnanců...).
Bylo by to jednoduché (a tedy levné) na pochopení i na kontrolu.

Poznámka: bylo by možné to počítat i přesně na osobu, ale tam pak je otázkou, zda počítat i děti (do kolika let?), a podobně.
Argumentaci, že by firmy neměly platit, protože každý už by přeci platil sám za sebe je pak třeba odmítnout s tím, že pak by musely být ty poplatky nejméně dvojnásobné.

Problem je administrativa, pokud se bavime o tom vykazovani prijimacu. Ani ten hotel to nemohl brat jen podle poctu pokoju, protoze tu televizi ma treba i na recepci... nedejboze v prostoru pro snidane (a tam treba ve vice exemplarich, aby se lidi mohli rano podivat na zpravy). I ve fabrice, kde 45 lidi beha nekde ve skladu nejde vyloucit, ze ta obrazovka na zdi nei zarizene schopne prijmu - i kdyz si tam televizi cely den nikdo nepusti a bezi tam jen nejaky dashboard. I pred tou zmenou ale platilo, ze se plati zarizeni technicky schopne prijmu - bez ohledu na to, jestli se tak skutecne uziva.

Cislo o poctu zamestnancu je neco, co ta firma tak jako tak vykazuje. Kdyz jindy brecime na slozitou byrokracii, pak ta vazba na pocet zamestnancu dava vetsi smysl nez "povinnost" po firme prepocitavat zarizeni schopna prijmu. Ale chapu, ze pokud jste jen "lopata" a nikoliv manazer firmy, pak tyhle "detaily" neresite.