Vlákno názorů k článku Vrátíme se pokorně k pevným linkám? od Martin V - Autor článku kdysi tvrdil, že když bude příchozí...
-
Jaké indicie vás k takovému závěru vedou?
1. situace z USA, kde podobný systém funguje 2. když si vezmu za vzor Evropu, tak podobná situace nastala v zahraničních platbách. Zatímco platba "OUR", kde hradí veškeré náklady odesilatel platby stojí 600 až 1000 Kč, platba "SHA" (kde hradí každý náklady své banky) stojí odesilatele 50 až 250 Kč (u některých bank a devizových společností i zdarma) a příjemce za zahraniční platbu zaplatí 25 až 200 Kč (v některých případech i zdarma). V prvním případě jsou tedy celkové náklady na zaslání platby 600 až 1000 Kč, ve druhém 75 až 450 Kč (a v některých případech i zdarma). -
Ohledně těch zahraničních plateb záleží na dohodě mezi oběma stranami. Např. v mezifiremním styku je standard pro zahraniční platby "SHA".
Firmy (osoby), které často přijímají platby ze zahraničí tak budou vyhledávat banky, které za příchozí zahraniční transakce účtují menší, nebo žádné poplatky (např. u nás neúčtuje příchozí zahraniční platby (bez ohledu na měnu) Citibank, velmi výhodné ceny za příchozí platby v EURech má záložna FIO) a to samozřejmě vyvíjí tlak i na ostatní ústavy, aby když už nemají příchozí zahraniční platby zdarma, tak aby poplatky za ně snížily. Dle mých zkušeností se za posledních 5 let snížily poplatky za příchozí zahraniční platby řádově o stokoruny. SHA platby samozřejmě existovaly i dříve, ale skutečně se začaly využívat (a tím se začaly i snižovat ceny za jejich realizaci) až v momentě, kdy Evropská centrální banka zavedla tzv. SEPA platby, které jsou povinně posílané jako SHA.
V případě převodu občan-firma nebo občan-občan záleží na vzájemné dohodě. Pokud bude příjemce platby požadovat zaslání jako "OUR", je logické, že odesilatel (kupující zboží) bude ochoten za zboží zaplatit o to méně (jde mu přece o celkové náklady na zboží/službu, tedy včetně nákladů na převod a dopravu).
Takže i kdyby příjemce platby (firma) obdržela o něco méně (protože odesílající neodeslal platbu jako OUR ale jako SHA), může si o to více účtovat za zboží.
Ona úspora tkví v tom, že firma poskytující službu (banka, mobilní operátor) si k nákladům připočítává i svojí marži (pokud tedy zaplatí za terminaci hovoru v cizí síti 1,60 Kč, zákazníkovi naúčtuje třeba 3 Kč). A rozúčtování terminačních poplatků mezi operátory také není zdarma. Pokud by se platilo za příchozí hovory (a tím pádem by "vysílací" operátor nemusel platit terminační poplatky), zaplatil by příjemce platby sice nějaký poplatek, ale celkové náklady na hovor (součet cen odchozího hovoru volajícího a příchozího hovoru volaného) by byly výrazně nižší. Volaný by si to více než bohatě "vybral" v momentě kdy by on sám volal. Dále by se samozřejmě daleko snadněji (a levněji) daly nabízet tzv. neomezené tarify (operátor by nemusel mít strach, že za terminační poplatky zaplatí více, než kolik za tarif dostane od svého zákazníka, což je aktuální problém T-Mobile, který u svého tarifu "přátelé síť nesíť" omezuje počet provolaných minut na 300 za měsíc).
Operátoři by pak (podle vzoru USA) mohli nabízet balíčky typu xx minut odchozích / xx minut příchozích hovorů, xx minut odchozích / neomezeně příchozích, neomezené odchozí i přícozí hovory .. atd a to mnohem levněji, než v současnosti. -
krakonoš (neregistrovaný)Zákazníci jsou neřádi, všechno by chtěli nejlépe zadarmo, takže je oblbneme množstvím naprosto nepřehledných tarifů a ať si každý vybere, jestli chce volat za X peněz, nebo za X +/- 5 Kč! A placení příchozích hovorů? Nehodlám platit nic, co jsem si neobjednal! Pokud nějaký operátor u nás tuto ,,vymoženost" zavede, nebude se stačit divit, jak rychle o své klienty přijde. Jediný, kdo by z cenami za telefonování mohl něco udělat je ČTÚ, ale to absolutně nehrozí. Rovněž nehrozí nějaký konkurenční boj; proč se prát o plné koryto, když si ho můžeme rozdělit na tři díly a žrát a žrát až pukneme?!?
-
Martin V (neregistrovaný)Můžete to napsat více polopaticky?
Vy se pak o náklady s těmi co vám volají nějak spravedlivě dělíte? Něco jako: Franto, ty jsi mi volal na pevnou a já si to přesměroval na mobil, takže hovor celkově místo na cca 15Kč, vyšel na 11Kč, tak si o ty čtyři koruny rozdělíme na půl? A takhle se domlouváte s každým, kdo vám zavolá?
Nevím jak Vás, ale mě nezajímá jak ušetří ostatní, důležité je, co ušetřím já. -
ViR (neregistrovaný)To je rozdíl filozofií. Severní Amerika (ale nejen ta), vychází z toho, že základní cena je cena hovorů v pevné síti, která je standard (v USA běžně za měsíční paušál, jak to bylo v ČSSR do cca šedesátých let). To souviselo s úrovní telefonizace a snahou s co nejjednodušší způsob zpoplatnění. Naproti tomu mobilita je nadstandard, z něhož má benefit i ten mobilní účastník, a možná zejména on. A je jen na jeho vůli, zda je mobilní, či nikoli. Čili za mobilitu si připlatí tzv. "air time" ten kdo ji využívá, a to svému operátorovi. Navíc volajícího není nutné vůbec informovat o tom, že volaný je v mobilní síti. Výhodou je jednoduchý číslovací plán shodný s pevnolinkovým, a v podstatě nejsou potřebné mezi operátory poplatky za terminaci (také v USA běžně nejsou), což výrazně zjednodušuje billing, a šetří náklady. A když je pro zákazníka operátor drahý, je drahý proto, že má buď vysoké náklady, nebo vysoký zisk. Nikoli proto, že jej jiný národní operátor "dře z kůže".
Evropa naproti tomu zaujala a upřednostnila postoj, že "standard není nic", a že celý náklad na hovor má nést vždy volající účastník, bez ohledu na to, v jaké je volaný síti. Důsledek je ovšem zřejmý. Bylo nutno vytvořit složitý systém sledování a evidence hovorů a jejich vzájemného zúčtování mezi originujícími, tranzitními a terminujícími operátory, a současně systém různých prefixů s čistě informační hodnotou, podle nichž má mít zákazník možnost poznat (nikoli, že v reálu opravdu pozná), jak bude ten který hovor zpoplatněn. Díky tomu například nyní není v Evropě možná portace "pevnolinkových" čísel na mobily a podobně.
Osobně se mi to jeví tak, že evropská cesta urychlila zavedení mobilních sítí, ale důsledkem jsou vyšší ceny. Americká (nadstandard má každý za své) byla zdlouhavější, ale výsledkem jsou nakonec lepší ceny pro účastníky.
Mimochodem, mezinárodní roaming je vlastně "americká cesta", neboť ten je důsledkem úvahy, že volající neví o tom, že volaný je v jiné než obvyklé síti. Jde tedy o sdílené náklady. Obdobně je to i u některých mobilních VPN, kdy každý uživatel platí za svou SIMku měsíční poplatek za účast ve VPN, a vlastní volání jej již nic nestojí (náklady na provoz VPN tedy rovným dílem sdílí všichni její účastníci).
Jinak, to že Vás zajímá především Vaše úspora (či zisk) - ano, mnoho lidí tak uvažuje. Proto leccos je tak, jak to je. Nicméně, například v naší rodině je zvykem, minimalizovat (pokud to jde) celkové společné náklady, a stejně tak se snažím fungovat i s obchodními partnery. Stačí ctít zásadu, že nikdy nikdo z partnerů nesmí prodělat, ale nezávidět, když partner (příbuzný, klient...) vydělá či ušetří více, než v daném okamžiku já. Moje zkušenost je taková, že dlouhodobě se to vyplácí...
