Zase na druhou stranu, je fér, než aby spustili stanice v nejvyšší kvalitě a pak postupem času kvalitu degradovali. S přechodem na DVB-T2, nás nalákali na stanice v HD kvalitě a nakonec stejně koukáme na SD kvalitu. Uvidíme do budoucna, jestli si takhle "nekvalitní zvuk" najde cestu k posluchačům. Jediné co chválím, je doplňující grafika u stanic.
Jenže na ta data není úplně spolehnutí.
Takže zatímco analogové rádio mi hraje ve vlaku prakticky celou cestu, internet vypadne na trase nejméně na třech místech, na několik minut.
Zatímco rádio (anologové i DAB+) naladím v bydově naší formy prakticky kdekoliv, mobilní internet téměř nikde.
Zatímco v bývalé kanceláři nedaleko nádraží fungovalo rádio spolehlivě, příjezd rychlíku od Prahy znamenal několikaminutový výpadek mobilního internetu (protože hovory mají přednost).
A to je situace v relativně velkém městě - po okolí to je trochu horší, v pohraničních horách mnohem horší.
Prostě: my z města bereme dostupný internet jako samozřejmost, ale občas stačí vytáhnout paty, a všechno je jinak.
Zatímco pokrytí vysíláním rozhlasu může být různé, ale zato se v proběhu dne příliš nemění.
U toho DVB-T(2) je trochu jiná situace: jednotlivé stanice (televize
) mají různé cesty, jak dostat svůj program k divákům, a také různé možnosti monetizace. U pozemního vysílání je ten problém, že za šíření musí platit, ale jediným příjmem je to, co dostanou za odvysílanou reklamu. Čili je tu motivace nacpat co nejvíc reklamy do co nejmenšího datového pásma
, plus druhotná motivace ale radši ať diváci přelezou tam, kde je můžeme ještě dodatečně zkasírovat
.
Proto je těch kanálů tolik, a proto je ta obrazová kvalita tak mizerná. Když chceš víc, připlať si za satelit, ale radši za IPTV, nejradši za naše VoD.
Rozhlasové stanice jsou v dost jiné situaci: hlavním způsobem šíření je pozemní vysílání, zatím převážně analogové. Digitalizace tu jde pomalu, a má - z pohledu posluchače - své nevýhody. Internetové vysílání znamená nutnost trvalého datového připojení - a to taky není tak samozřejmé, jak se nám zdá. (Nemluvě o ceně a různých FUP limitech.)
U analogu tvořily podstatnou část ceny za šíření energie: kdo chtěl lepší dosah, musel zvednout výkon a zaplatil víc za elektřinu. (Obrazně řečeno!) V digitální podobě platíte za šířku pásma, které využíváte - a tak je tu logická snaha to co nejvíce ořezat. Navíc tu nefunguje konkurence ve smyslu být technicky kvalitnější, než ostatní
, protože všichni mají stejné podmínky, vhodné pouze pro úvahu co všechno si můžu dovolit ořezat, aby mi neutekli posluchači
.
>>Rozhlasové stanice jsou v dost jiné situaci: hlavním způsobem šíření je pozemní vysílání, zatím převážně analogové. Digitalizace tu jde pomalu, a má - z pohledu posluchače - své nevýhody. Internetové vysílání znamená nutnost trvalého datového připojení - a to taky není tak samozřejmé, jak se nám zdá. (Nemluvě o ceně a různých FUP limitech.)
Rozhlas počúvam cez mobilný internet. Má to tak malú spotrebu dát, že to nijak nevadí. S videom je to iné, ale zvuku sa môžem upočúvať k smrti.