Já mám atypickou nohu, takže já zkoušet musím :-). Ale znám lidi co si boty objednají naslepo po internetu a jsou spokojení.
Nevím jaká je situace v jiných prodejnách, ale když jsem byl asi před deseti lety v prodejně Bontonu (snad si to nepletu s něčím jiným), tak tam tahle možnost byla. Nevím kde žijete, ale v Praze jsem tahle možnost byla již před dávnou dobou.
Kdyby si to lidé stáhli a skutečně potom smazali a (ne)koupili, problém by nebyl. Ale v 99,9999999999 % je to jen výmluva. Jakmile to mají jednou stažené, koupit to nepotřebují. Možná tu kapelu začnou poslouchat, jdou na koncert či koupí tričko, ale nekoupí už danou desku.
Když to (v mém případě pouze teoreticky) stáhnu, poslechnu a znechuceně smažu, tak o to stojím? V civilizovaných zemích mají v prodejnách CD nebo DVD zařízení, které přehraje ukázky, takže vím, co kupuji. U nás jsem zatím nikde nic takového neviděl, takže když chci vědět, co (ne)koupit, musím to napřed stáhnout! Takže jako v tvém případě obvykle, pustá demagogie. Šel by sis koupit boty, nebo šaty někam, kde bys neměl možnost si je vyzkoušet?
Kdyby o to nikdo nestál, tak se to nestahuje. Až o hudbu a filmy nebude zájem a nebudou se stahovat či kopírovat, poplatky ztratí smysl. A prosím, neplácejte mi tu nic o braku a nekvalitní produkci.
Zvrhlé samozřejmě není chtít dostat za práci zaplaceno. Zvrhlé je mít zákonem nucené "výluční právo" dostat zaplaceno děj se, co děj, bez ohledu na to, o jakou práci se jedná a bez ohledu na to, zda-li o ni někdo stojí. To není jako smlouva dobrovolně uzavřená mezi zaměstnavatelem a zaměstancem (nebo odběratelem a dodavatelem, chcete-li). Myslím, že je ten rozdíl cítit.
Ano, za foto zaplatí jednou, ale inkasuje pokaždé, když dá někomu svolení k jeho použití! Nevím, jak vám, ale mě to připadá zvrhlé. Proč má mít největší díl koláče ten, kdo se o jeho vznik prakticky vůbec nezasloužil?
1. A co napr. uzitny vzor - treba design zidle?Ten co vymyslel slavnou ohybanou zidli Thonet se dohodl s vyrobcem na % z prodeje, pak prisel bolsevik a dohodu zrusil (ale to uz je jina pohadka) ...
2. Agentura nezaplati jen jednou - pokud ovsem neni ve smlouve vyslovne zmineno poskytnuti prav. Jinak se plati za kazde uziti.
Ano, ale v případě hudebního průmyslu se jedná o naprostou zvrácenost. Má snad truhlář "výlučné právo" dostat automaticky zaplaceno x-krát za židli, na které se nedá vůbec sedět? Nemá. Tu židli mu totiž nikdo nekoupí. (Extrémy v podobě podivínských sběratelů zanedbejme.) V takovém případě prostě špatně investoval svou práci a materiál. Na jakém základě mají mít takové právo hudební vydavatelé? Autoři děl, o něž nikdo nestojí? (ekonomicky není poptávka). To je přesně to, o čem autor hovoří, toto "výlučné právo" je pouze vynucené zákonem, protože evolučně k něčemu tak absurdnímu nelze dojít. Apropó, platit za něco a při tom nenabývat ani právo vlastnické, ani právo k užívání, ano to problém je. To je ekonomicky vzato agrese. A k Vašemu příkladu: Jakkoliv agentura Vám za každé Vaše foto zaplatí JEDNOU.
Nevím, proč takovou konstrukci považujete za nelogickou. Ano, jistě se nejedná o prodej nebo pronájem. Ale je to problém?
Vedle Vámi zmíněných bychom mohli rozlišit ještě kategorii další: mám určité výlučné právo a za úplatu toto právo umožním užívat i jinému.
Podobných příkladů bychom našli bezpočet. Máte například právo ke své podobizně a za úplatu svolíte k jejímu užití pro reklamní účely. Nebo dostáváte zaplaceno pouze za Váš čas u fotografa?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
