Nevím, proč takovou konstrukci považujete za nelogickou. Ano, jistě se nejedná o prodej nebo pronájem. Ale je to problém?
Vedle Vámi zmíněných bychom mohli rozlišit ještě kategorii další: mám určité výlučné právo a za úplatu toto právo umožním užívat i jinému.
Podobných příkladů bychom našli bezpočet. Máte například právo ke své podobizně a za úplatu svolíte k jejímu užití pro reklamní účely. Nebo dostáváte zaplaceno pouze za Váš čas u fotografa?
Ano, ale v případě hudebního průmyslu se jedná o naprostou zvrácenost. Má snad truhlář "výlučné právo" dostat automaticky zaplaceno x-krát za židli, na které se nedá vůbec sedět? Nemá. Tu židli mu totiž nikdo nekoupí. (Extrémy v podobě podivínských sběratelů zanedbejme.) V takovém případě prostě špatně investoval svou práci a materiál. Na jakém základě mají mít takové právo hudební vydavatelé? Autoři děl, o něž nikdo nestojí? (ekonomicky není poptávka). To je přesně to, o čem autor hovoří, toto "výlučné právo" je pouze vynucené zákonem, protože evolučně k něčemu tak absurdnímu nelze dojít. Apropó, platit za něco a při tom nenabývat ani právo vlastnické, ani právo k užívání, ano to problém je. To je ekonomicky vzato agrese. A k Vašemu příkladu: Jakkoliv agentura Vám za každé Vaše foto zaplatí JEDNOU.
1. A co napr. uzitny vzor - treba design zidle?Ten co vymyslel slavnou ohybanou zidli Thonet se dohodl s vyrobcem na % z prodeje, pak prisel bolsevik a dohodu zrusil (ale to uz je jina pohadka) ...
2. Agentura nezaplati jen jednou - pokud ovsem neni ve smlouve vyslovne zmineno poskytnuti prav. Jinak se plati za kazde uziti.
Ano, za foto zaplatí jednou, ale inkasuje pokaždé, když dá někomu svolení k jeho použití! Nevím, jak vám, ale mě to připadá zvrhlé. Proč má mít největší díl koláče ten, kdo se o jeho vznik prakticky vůbec nezasloužil?
Zvrhlé samozřejmě není chtít dostat za práci zaplaceno. Zvrhlé je mít zákonem nucené "výluční právo" dostat zaplaceno děj se, co děj, bez ohledu na to, o jakou práci se jedná a bez ohledu na to, zda-li o ni někdo stojí. To není jako smlouva dobrovolně uzavřená mezi zaměstnavatelem a zaměstancem (nebo odběratelem a dodavatelem, chcete-li). Myslím, že je ten rozdíl cítit.
Kdyby o to nikdo nestál, tak se to nestahuje. Až o hudbu a filmy nebude zájem a nebudou se stahovat či kopírovat, poplatky ztratí smysl. A prosím, neplácejte mi tu nic o braku a nekvalitní produkci.
Když to (v mém případě pouze teoreticky) stáhnu, poslechnu a znechuceně smažu, tak o to stojím? V civilizovaných zemích mají v prodejnách CD nebo DVD zařízení, které přehraje ukázky, takže vím, co kupuji. U nás jsem zatím nikde nic takového neviděl, takže když chci vědět, co (ne)koupit, musím to napřed stáhnout! Takže jako v tvém případě obvykle, pustá demagogie. Šel by sis koupit boty, nebo šaty někam, kde bys neměl možnost si je vyzkoušet?
Já mám atypickou nohu, takže já zkoušet musím :-). Ale znám lidi co si boty objednají naslepo po internetu a jsou spokojení.
Nevím jaká je situace v jiných prodejnách, ale když jsem byl asi před deseti lety v prodejně Bontonu (snad si to nepletu s něčím jiným), tak tam tahle možnost byla. Nevím kde žijete, ale v Praze jsem tahle možnost byla již před dávnou dobou.
Kdyby si to lidé stáhli a skutečně potom smazali a (ne)koupili, problém by nebyl. Ale v 99,9999999999 % je to jen výmluva. Jakmile to mají jednou stažené, koupit to nepotřebují. Možná tu kapelu začnou poslouchat, jdou na koncert či koupí tričko, ale nekoupí už danou desku.
