Vlákno názorů k článku „Zlatý“ analog podruhé… (a podrobněji) od Enik - V tuto chvíli máš s tím kabelem pravdu....

V tuto chvíli máš s tím kabelem pravdu. Jenže nákup toho profigoldu není nezbytnou podmínkou kvalitního poslechu. Celý ten článek není o tom, aby lidi neposlouchali přes kvalitní aparaturu, ale aby přemýšleli nad smysluplností svého počínání. Já jsem v článku napsal, že vliv poslechového prostoru je větší než vliv kabelu. Pokud použiju kabel vlastní výroby, nebo kabel nezbytně nutné délky, pak jeho vliv bude opravdu neznatelný. To je to oč tu běží. High End je hromada peněz za nákup iluzí. Já tvrdím, že mnohem kvalitnější poslech je možné pořídit za nesrovnatelně méně peněz. Jelikož nikdo z nás nezná, jak zní mástr nahrávky kterou si doma pouštíme, nezbývá nám, než věřit jejímu obsahu. Jelikož znám technologii analogovou i digitální jak své vlastní boty, tak volím tu, která má objektivně vyšší kvalitu. Nárůst vysokých tónů u CD proti LP nevnímám jako nepatřičné, protože vím, že to není zkreslení a ty detaily v nástrojích vnímám jako plus.

Díky za reakci,
jen bych zase s něčím ne úplně souhlasil.
S těmi kabely - když mám při stejné délce, dejme tomu 1 metr, vedle sebe dva kabely - jeden obyčejný CINCH s průměrem asi 2 mm, druhý zmiňovaný profigold, které mám doma, s průměrem 8 mm a několikanásobným stíněním, tak který bude lepší - lépe přenese daný signál? Přijde mi to jako podobný rozdíl, který je mezi účastnickou šňůrou a koaxiálem Belden H125.

O sluchu by se toho dalo říct mnoho, každý slyšíme jinak a každý vnímáme sluchové vjemy trochu jinak. Tady asi nemá cenu se dohadovat, protože vždy budeme mít jiný výsledný názor.

A s tvrzením že digitalizace kazí hudbu: já to nemyslel doslova. Jen s nástupem digitální techniky do studií se začalo nahrávat více nabuzeně, nahrávky se začaly cíleně ořezávat, přebasovávat apod. To dříve nebylo. Právě CD nahraná v 80. letech si myslím jsou ukázkou pravé kvality CD. Hrají opravdu skvěle. Ale nahrávka, master, byla většinou analogová. Dnes je většina CD opravdu nekvalitní, stačí si to poslechnout. Tady ale znovu zdůrazňuji, že to není samotnou digitální technologií, ale jejím nesprávným využitím. Vlastním první CD, které bylo nahráno kompletně digitálně, (tedyi master) z roku 1979. Tam je ta kvalita super. O dnešních CD se toto říci nedá.

U mp3 mám na mysli mp3 komprimovanou kodekem LAME 3.98, VBR Q2 (tzn. cca. 220 kbit), kvalita komprese vysoká (tzn. pomalejší rychlost komprimace). Z CD zvuk získán pomocí programu EAC Exact Audio Copy (nejkvalitnější program na grabbování).

Pozor, formát Windows Media je ve verzi 9 a vyšší také bezztrátový, k dispozici jako Windows Media 9 - Lossless, např. kvalita 100 %, 96 kHz, 24 bitů, 5.1 channel, VBR. Ztrátová komprese u verze 9 dokáže taky takové parametry, jako např. 768 kbps, 96 kHz, 24 bitů, 5.1 channel, VBR. Takže prosím nezjednodušovat WMA pouze na obyčejné konzumní 128 kbps streamy z play.cz a abradio.cz. Jinak tu pak máme i další bezztrátové formáty jako ALAC, FLAC, Monkeys Audio či Wavpack.

Ano, souhlas. Já osobně preferuji značku iAudio, která si s mými alby ve FLAC rozumí výborně. :-)

Já měl na mysli ty ztrátové formáty. O bezeztrátovém WMA vím, stejně tak existuje i bezeztátové AAC neboli Apple Lossless. Podle mě tyto formáty mají budoucnost, je to vlastně "zazipované" CD audio. Bohužel se tyto formáty jen těžko prosazují vedle MP3 a podobných, které mají velikost menší a díky neustálému protěžování MP3 v kapesních přehrávačích je povědomí o jejich existenci mizivé. Přitom pokud si koupím iPod s 60 GB HDD, tak nevím proč tam budu mít desítky tisíc MP3, radši si tam dám tyto bezeztrátové formáty... Ale někdo to prostě "neslyší".
Než ztrátovou kompresi o vyšších bitratech, to už radši tu bezeztrátovou. Nebo ještě lépe DVD-A/SACD.

Odpovědi na tvůj první příspěvek by vydaly na celý další článek. Nicméně se pokusím o stručné odpovědi.
Pokud jde o propojovací kabely, a vzorečky s nimi související, pak věz: Vliv propojovacího kabelu na přenášený signál vychází z impedance toho kabelu a impedancí ke ketrým je tento kabel připojený. V praxi se nejvíc uplatňuje kapacita mezi živým vodičem a pláštěm kabelu. Čím větší je kapacita kabelu a vstupní impedance navazujícího zesilovače, tím větší je vliv toho kabelu na zvuk. Jako obyčejný kabel si můžeš představit třeba koaxiál od TV antény. Za jistých okolností i ten za těch 50Kč. Ono totiž správný propojovací kabel má jen nezbytně nutnou délku. Tedy třeba i jen 20cm. Pak i ten za 50Kč. může poskytnout lepší zvuk než 1,5m kabelu za 1000,-Kč. Kapacita kabelu totiž závisí na jeho délce. Pokud si tedy udělám doma propojovací kabel sám, pak na něj použiju anténářský koaxiál nezbytně nutné délky a jednovodičovým jádrem. Jádro kabelu tvořené jením vodičem má totiž nejen o poznání menší odpor, ale nezpůsobuje ruchy vlivem pohybu vodičů ve svazku. Takový kabel mě příjde na pár korun, a je prokazatelně kvalitnější ne jakýkoliv High-Endový.
Pokud jde o tvoji sluchovou paměť a identické vnímání opakovaných zvůků, pak tvé tvrzení odporuje fyziologii slyšení. Vemzmi si nahrávku, nastav hlasitost a pouštěj si ji ne dvakrát ale padesátkrát dokola. Zatím-co po prvních opakováních na tebe bude hudba působit spíš emocionálně, po vícerém opakování začneš víc vnímat instrumentální obsah a intrpretaci, aby jsi nakonec od toho všeho odešel naprosto znechucen neustále se opakujícím motivem, kdy vlivem únavy sluchu už vnímáš jen hluk!
Tvé tvrzení, že digitalizace kazí hudbu je ovšem nesmysl. Hudební vývoj je nezadržitelný, a tak jako naši rodičové milovali dechovku a zatracovali Beatles, tak my milujeme Beatles a zatracujeme to dnešní "kopání do dveří." Na tohle namá digitalizace nejmenší vliv.
Rád bach tě upozornil, že digitální záznam se přebudit nedá, tedy přesněji řečeno nesmí! V případě kdy úroveň signálu "přeteče" přes maximální úroveň, nastane naprosto drastické zkreslení signálu, který se tak stane naprosto neposlouchatelným! Pokud jde o dynamiku, tak to je terminus technicus, kdy se jedná o rozsah mezi nejhlasitějším a nejtišším možným záznamem. Tady jasně vítězí CD.
Pokud jde o MP3, pak se jedná o další technologii. Diskutovat bez předchozího deklarování co budeš komprimovat, při jakém B.R. a jakým kodekem, je naprosto nesmyslné.
Pokud jde o jedničky a nuly, o chvění, a lásku k děvčeti. Pak věz, že chcění vzduchu je fyzikální stav hmoty, který je možno matematicky popsat, což umožňuje vyjádření i v dvojkové soustavě. Pokud jde o lásku k děvčeti, to není problém matematiky ale kvantifikace, neboť lásku nelze zachytit ani "analogově." Jedná se totiž o emoční stav mimo vlastnosti hmoty.
Tak asi takhle. Je to velmi zkrácené. Za normálních okolností by to vydalo tak na 6-8stran A4.

Svůj názor na oba typy zvuku bych shrnul takto, uvádím typy, které mám a mohu je používat:

Digitální zvuk (CD) je vynikající kvalita za méně peněz. K jeho přehrání nám stačí kvalitní CD přehrávač s kvalitním D/A převodníkem který stojí třeba 10 000 Kč. Je jednodušší, lehce se kopíruje, je menší a tak dále. Kvalitní médium stojí okolo 15 Kč.

Vyšším stupínkem je SACD, případně DVD-Audio. Má lepší kmitočtový rozsah a větší dynamiku. Zvuk je prokreslenější, má více detailů, díky vyšší vzorkovací frekvenci. K jeho přehrání potřebujeme kvalitní DVD-A/ SACD přehrávač, který stojí okolo 25 000 Kč. Nedá se ovšem kopírovat, a je dražší.

Naopak nejnižším stupínkem digitálního zvuku jsou ztrátově komprimované formáty jako MP3, Ogg Vorbis, WMA, AAC a další. Tyto formáty se při poslechu na kvalitních repro nevyrovnají ani analogovému zvuku (LP) ani vyšším stupňum digitálního zvuku. Obecně nemají takovou prostorovost (zužují stereo) a prokreslenost zvuku (právě kvůli tomu, že jsou založené na vynechávání určitých informací ze zvuku), při nižších bitratech ořezávají výšky, basy a vyskytují se bublavé kompresní artefakty. K jejich přehrání na repro potřebujeme DVD přehrávač s možností jejich čtení. Ten pořídíme např. za 4 000 Kč. Jejich výhodou je malá velikost, takže jsou ideální na použití na internetu či k přenosnému přehrávání v discmanech, iPodech atd. Dají se lehce kopírovat, stahovat, posílat po internetu přátelům.

Digitální záznam (MD) je podobný kompresním formátům - využívá ztrátové komprese ATRAC, s bitratem okolo 256 kbit. ATRAC je lepším formátem než MP 3, i tak je ale rozdíl mezi MD a CD rozeznatelný. K přehrání/nahrání MD potřebujete kvalitní MD rekordér, ten stojí okolo 8 000 Kč, v kapesním provedení 7 000 Kč. MD je ideálním formátem pro profesionální reportéry, hudebníky apod., protože při malé velikosti rekordéru má velmi kvalitní zvuk. Bohužel se MD dále nerozšiřuje a neinovuje, a přehrávačů ubývá. MD média stojí okolo 70 Kč.

Analogový zvuk (LP) je za určitých podmínek lepší než CD. Ovšem není lepší než SACD/DVD-A. Hraje na poslech lépe, přirozeněji než digitální audio. K přehrání o takovéto kvalitě potřebujeme kvalitní gramofon a zejména kvalitní přenosku, což dohromady může stát okolo 40 000 Kč, pokud se zastavíme u rozumného poměru výkon/cena. Ovšem LP je náchylné k škrábancům, které se ihned promítají do reprodukce. Dost obtížně se kopíruje, je třeba tak dělat v reálném čase. Je větší a tak dále.

Analogový zvuk (MC kazeta) je horší než LP - zejména díky šumu. Kvalitní kazeta třídy Chrome/Metal je zvukově srovnatelná s MP 3 s bitratem vyšším než VBR 256 kbit. Kvalitní Tape Decky se již moc neprodávají, stály okolo 8 - 10 000 Kč. Důležitá jsou i kvalitní média, kvalitní kazety stojí okolo 50-70 Kč.

Analogový záznam zvuku v šikmých stopách (VHS Hi-Fi/S-VHS Hi-Fi) dosahuje kmitočtového rozsahu stejného jako CD. Odstup signál šum je přes 70 dB, kvalita zvuku skvělá. Po praktické stránce už ovšem horší - ne všechna stereofonní videa této kvality dosahují. K nahrávání či přehrávání v dostatečné kvalitě potřebujete špičkový videomagnetofon, cena před třemi lety okolo 12 000 Kč. Pak získáte až 4 hodiny velice kvalitního zvukového záznamu. Podmínkou opět kvalitní médium, v ceně okolo 80 Kč (VHS) a 180 Kč (S-VHS). Ideální na záznamy např. rozhlasových pořadů s kvalitním zvukem. Dá se přirovnat k MP 3 s nejvyššími možnými bitraty.

Obecně jsou analogové záznamové technologie lehce mezi sebou kopírovatelné, ovšem u kopie dochází ke ztrátě kvality, a tedy po několikanásobném zkopírování kopie ->kopie je zvuk značně znekvalitněn. Další nevýhodou je nutnost kopírovat v reálném čase.

Analogové vysílaní rádia (WFM modulace) je někde mezi LP a kazetou. Jeho ostup s/š může být vyšší a na kvalitních přijímačích může hrát lépe než kvalitní MC. Podmínkou je kvalitní modulace na vysílači. Analogové vysílaní rádia je při kvalitní modulaci a kvalitnímu zvuku ze studia srovnatelné s MP 3 o bitratu 256 kbit VBR, subjektivně ale může znít lépe. Pokud je ovšem modulace nekvalitní, je možné ho srovnat i s MP3 o bitratu 128-160 kbit, v případě extrémních stanic jako radio City nebo Blaník klidně i s 96 kbit MP3. Pro kvalitní poslech FM rádia potřebujeme nejlépe stolní Hi-Fi tuner s cenou okolo 6 000 Kč (pokud chceme maximum a lepší příjem, tak i více), nebo kvalitní receiver, ovšem tam bývá tunerová část dost často ošizená. Na dobrém tuneru lze poslouchat podstatně více stanic než na běžném přijímači/receiveru, je pak možný i příjem zahraničních stanic ve vynikající kvalitě. Podmínkou kvalitního příjmu FM vysílání je dobrá střešní anténa, stíněný kabel a nerušené prostředí (nebo jinak řečeno prostředí bez zbytečného rušení).

Takže asi tak. Je to subjektivně-objektivní hodnocení, jak jsem tyto typy mohl mezi sebou porovnávat.