Vlákno názorů k článku Zprávy z Depa (4): Senátoři chtějí odložit automatické zřizování datových schránek o rok od Jirka - Bez upgradu procesního modelu a doplnění "státních" nástrojů...

Bez upgradu procesního modelu a doplnění "státních" nástrojů pro dlouhodobější uchování písemností takto došlých/odeslaných je nátlak na hromadné používání sprosťárna.
a) Ať stát financuje off-line aplikaci a-la Datovka od NIC
b) Stát i člověk by měl mít možnost kategorizovat zprávy z hlediska doby retence; potvrzenky od ČSSZ mohou mít životnost 1/2 roku, ale např. rozhodnutí soudu nebo třeba kolaudační rozhodnutí musí být stát schopen pro mne skladovat nekonečně a to při zachování digitální verohodnosti (přerazítkování) - ty si člověk potřebuje schovat na věky a proč ničit lesy, takových dokumentů není zase tolik v životě lidském
c) Musí být možnost delegovat na omezenou dobu např. čtení DS - analogie když dám někomu klíč od schránky (=plná moc) jinak např. lidi co skončí na 2 měsíce v nemocnici apod. mohou mít velmi vážný problém !
d) Kromě fikce doručení by protistrana měla mít možnost vidět reálné datum přečtení
e) Už ve webovém rozhraní musí být složky a k ním možnost zřízovat čtecí přístup jiným osobám, a možnost psát drafty těmto osobám (jako v bankovnictví) - tohle je sice spíš pro podnikající, ale je to naprostá nutnost.

Ono je to trošku složitější: pojem „platnost“ (podpisu) je technický pojem, týká se pouze elektronických podpisů: podpis je považován za platný, pokud splňuje určité (technické) podmínky. Právo zajímá „pravost“ podpisu, a to jak u elektronických, tak u vlastnoručních podpisů: zda podpis skutečně vytvořil ten, kdo je prezentován jako podepsaná osoba. Důležité je, že u některých druhů elektronických podpisů lze z jejich platnosti dovozovat jejich pravost, z jiných obecně nikoli (obvykle to ukazuji na příkladu platného zaručeného elektronického podpisu literární postavy Josefa Švejka, který z principu nemůže být pravý).

Už z tohoto lze nahlédnout, co a jak se děje s plynutím času: na pravosti podpisu se nic nemění (pokud někdo podpis skutečně vytvořil, je jeho autorem už napořád). Ale u platnosti (elektronických podpisů) časem přicházíme o možnost ji ověřit (zjistit a prokázat, zda jsou splněny příslušné podmínky pro platnost).
Asi by to bylo na samostatný osvětový článek

Pokud jde o to „pokud se neprokáže opak“: to byla ta nešťastná „vyvratitelná domněnka pravosti“ v § 69a odst. 5 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, která byla roce 2016 zrušena. A ta btw (jako právní domněnka) hovořila o pravosti, ne o platnosti …. (a taky celého dokumentu, ne jeho podpisu)

____A teď si to všechno shrňte a zamyslete se, zda by nebyl jednodušší, levnější, spolehlivější a trvanlivější ten papír.
____Mně z toho pořád vychází, že by měl mít adresát možnost volby (navždy, ne do dalšího vítězství Pirátů ve volbách) a že by se mělo rozlišovat podle povahy dokumentů. Už jen časově omezená platnost podpisů je vyřazující skutečností pro použití el. formy pro dlouhodobé dokumenty.

Musí být možnost delegovat na omezenou dobu např. čtení DS
V DS můžete vytvářet účty a můžete jim dát oprávnění např. jen pro čtení zpráv.

Kromě fikce doručení by protistrana měla mít možnost vidět reálné datum přečtení
V doručence jsou vidět všechna relevantní data o doručování – datum a čas dodání do schránky, datum a čas přečtení, datum a čas uplynutí lhůty pro doručení fikcí.

Už ve webovém rozhraní musí být složky a k ním možnost zřízovat čtecí přístup jiným osobám
To trochu postrádá smysl. Datová zpráva přijde do příchozích zpráv, odtud by ji někdo oprávněný musel přesunout do příslušné složky – a to už tu zprávu může uložit na disk a přeposlat dotyčnému způsobem, který se používá pro ostatní komunikaci (e-mailem, spisovou službou).

možnost psát drafty těmto osobám
Datová zpráva je jen předmět, ID adresáta a hromada příloh. Doplňkové údaje v hlavičce zprávy se prakticky nepoužívají. Tím draftem by se moc neušetřilo. Navíc pokud někdo má takovou potřebu, nejspíš už dávno používá nějaký software pro správu korespondence (spisovou službu), který tohle řeší.

A teď si to všechno shrňte a zamyslete se, zda by nebyl jednodušší, levnější, spolehlivější a trvanlivější ten papír.
Půlka bodů se týkala delegace. Takže jasně, než poslat soubor e-mailem, je jednodušší, levnější, spolehlivější a trvanlivější sednout do auta a ten papír odvézt kolegovi na homeoffice desítky kilometrů daleko nebo třeba z pražské kanceláře do Brna.

Časově omezená platnost podpisů je nesmysl. Netuším, odkud se to pořád v diskusích bere. Pro oba typy podpisů (vlastnoruční i elektronické) platí stejné ustanovení zákona, že podpis je považován za platný, pokud se neprokáže opak. Časová razítka jsou pouze způsob, jak snadno můžete zařídit nezpochybnitelnost podpisu. Docílit něčeho takového v papírovém světě by bylo extrémně drahé. Ale to, že vám elektronické dokumenty umožňují zabezpečit dokumenty podstatně lépe, neznamená, že tuto možnost musíte využívat.

listina je ale snad papírová forma a nikoliv elentronická.

Hodně štěstí s dokazování, že dokument s expirovaným podpisem je platný.

Ohledně pravosti podpisů jde spíš o občanský zákoník.

§ 565:
Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

Pro veřejné listiny pak § 568 odst. 2:
Zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon.

Co se týče technické platnosti podpisů, tam jsou tři stavy. Dva stavy jsou, kdy jde automatizovaně určit, že podpis je platný nebo neplatný. (A ani v těchto případech není ta hranice absolutně ostrá. Např. při ověřování vůči CRL je nějaká hranice, která už se nechává na posouzení člověku – např. dokument podepsaný hodinu před revokací certifikátu je podezřelý a bylo by odvážné automaticky rozhodnout, že podpis je pravý.)

Pak je ten třetí stav, kdy nelze jednoznačně prokázat technickou platnost podpisu. Což je např. podpis, u něhož vypršela platnost certifikátu a k podpisu není připojeno časové razítko. Tenhle stav je nejpodobnější běžnému ověřování vlastnoručního podpisu. V těchto případech (pro vlastnoruční i elektronický podpis) platí, že dokud podpis někdo nezpochybní, považuje se za pravý. V případě soukromé listiny by pak musel dokazovat pravost ten, kdo se listiny dovolává (dokud je SHA-2 považována za bezpečnou, nebyl by problém dokázat pravost podpisu založeného na SHA-2, zejména pokud by měl přes sebe alespoň jedno časové razítko). V případě veřejné listiny by se nejspíš pátralo ve spisech nebo archivu toho úřadu, protože veškeré dokumenty, které úřad vydává, eviduje také u sebe.

Nikoli, v tomto případě se listinou myslí jakýkoli dokument.

Hodně štěstí s dokazováním, že dokument s jakýmkoli vlastnoručním podpisem je platný.