Když se Československo v prosinci 1991 poprvé připojilo k internetu, šlo o projekt několika univerzit a desítek lidí z akademického prostředí. Připojení mělo omezený dosah, kilobitové rychlosti a jasně vymezený účel: umožnit vědcům a výzkumníkům komunikaci se světem. Právě z této iniciativy postupně vyrostlo sdružení CESNET, které letos slaví 30 let a které se od prvních experimentálních spojení dostalo k infrastruktuře, na níž dnes stojí česká věda a výzkum.
Linec, Cisco a kabel vyrobený na koleni
Oficiální připojení Československa k internetu proběhlo 13. února 1992 na půdě ČVUT. Nešlo o symbolický akt, ale o plně funkční technické spojení do rakouského Lince. „Museli jsme například zřídit mezinárodní datový okruh, získat exportní licenci na router Cisco a zavázat se, že zařízení nebude použito k vývoji jaderných nebo chemických zbraní,“ vzpomíná Jan Gruntorád, tehdejší koordinátor projektu a pozdější dlouholetý ředitel sdružení CESNET. Připojení se přitom mohlo zastavit na zdánlivém detailu. Dodaný router dorazil bez kabelu nutného k propojení s modemem a nová objednávka by znamenala další měsíce čekání. „Jeden z kolegů ten kabel nakonec sám vyrobil. Bez jeho odhodlání by se připojení tehdy možná vůbec nerozběhlo,“ doplňuje Gruntorád.
První mezinárodní linka měla rychlost 9,6 kb/s, později 19,2 kb/s. Přenosové kapacity byly natolik omezené, že jakékoli větší zatížení blokovalo spojení pro ostatní. Například jediná dnešní fotografie pořízená mobilním telefonem by se tehdejším okruhem přenášela zhruba půl hodiny a po tuto dobu by ostatní uživatelé neměli k síti přístup. Podle Gruntoráda je dnešní mezinárodní konektivita akademické sítě zajišťované sdružením CESNET zhruba deset milionkrát vyšší než na počátku 90. let.
Od experimentu k instituci
Už v letech 1992 a 1993 se původní experiment rozšířil do dalších univerzitních měst. Projekt celostátní akademické sítě získal podporu ministerstva školství a stal se základem dlouhodobé spolupráce vysokých škol a výzkumných institucí. V roce 1996 pak vzniklo samostatné sdružení CESNET, které převzalo správu akademické sítě od ČVUT a začalo ji systematicky rozvíjet ve prospěch svých členů. Ve stejném roce se CESNET stal zakládajícím členem NIX.CZ, o dva roky později se podílel také na vzniku CZ.NIC, správce národní domény .cz. Druhá polovina 90. let znamenala rychlý technologický posun. CESNET spustil páteřní síť TEN-34, následně TEN-155 CZ, navázal přímé propojení s evropskými výzkumnými sítěmi a zahájil experimenty s protokolem IPv6.
Zatímco akademická infrastruktura se v 90. letech rozvíjela plánovitě, veřejnost se s internetem seznamovala pomaleji – prostřednictvím vytáčených modemů, minutového účtování a omezené dostupnosti. Napětí kolem cen a monopolu tehdejšího telekomunikačního operátora vyústilo v roce 1998 v protesty, které poprvé otevřely otázku internetu jako veřejné služby. Právě v tomto období se zároveň definitivně ukázalo, že akademická infrastruktura se musí vydat jinou cestou než komerční trh. „Já osobně považuji rozhodnutí prodat komerční síť za jedno z těch vůbec nejklíčovějších,“ souhlasí Gruntorád.Rokem 2000 se tak CESNET jasně vymezil mezi poskytovateli internetových služeb v Česku a mohl se plně soustředit na služby pro vědecko-výzkumnou a pedagogickou komunitu i na vlastní výzkum.
Na přelomu tisíciletí CESNET dále posílil klíčové páteřní trasy, vybudoval síť CESNET2 včetně centrálních autentizačních a autorizačních systémů a dokončil přechod páteřní sítě na optická vlákna. Následovalo přímé zapojení do evropské akademické sítě GÉANT a postupné rozšíření aktivit o datová úložiště, výpočetní infrastrukturu, práci s velkými daty a výzkum vysokorychlostních přenosů. Od roku 2020 je CESNET jedním z klíčových pilířů národní e-infrastruktury e-INFRA CZ. „Cením si toho, že jsme významně přispěli k rozvoji internetu nejen v České republice, ale i v řadě zemí bývalého Sovětského svazu, zejména v oblasti Kavkazu,“ vyzdvihuje ještě Gruntorád globální přesah sdružení, díky němuž vzniklo několik velmi světově úspěšných spin-off firem.
CESNET vznikl v době, kdy internet v Česku teprve hledal svou podobu. Tři dekády poté zůstává pevnou součástí akademického prostředí a technickým zázemím, které samo o sobě nepoutá pozornost, moderní věda a výzkum by se bez něj však neobešly.
ČLÁNKY DO MAILU