„Připojení na optiku se určitě vyplatí. Odměnou je nejlepší technologie telekomunikačního přenosu, která na trhu existuje. Zároveň se zvýší hodnota dané nemovitosti,“ říká v druhém díle podcastové série IT Session Jiří Prudík, vedoucí týmu regionálních metropolitních optických sítí ve společnosti Quantcom, která je českým telekomunikačním operátorem.
Američané sáhli k dotacím
Optické sítě na svém počátku tvořily základní kostru datové infrastruktury. Dnes je celosvětovým trendem jejich dotahování až ke koncovým uživatelům včetně domácností. „Česko tento trend následuje, řekl bych s mírným zpožděním, ale není to až tak zásadní,“ zmiňuje další účastník druhé IT Session David Pollák, byznys development manažer ve společnosti Raycom, jež je dodavatelem technologií pro výstavbu datových sítí. Hlavní projekty v řádech miliard dolarů se nyní podle něj odehrávají v Severní Americe, kde vláda subvencuje výstavbu optických přípojek.
Oba experti se shodují, že optický internet nemá konkurenci a v dohledné době ji ani mít nebude. Tak jako v jiných oborech elektroniky a elektrotechniky se mění ke stále vyšším hodnotám zejména hustota fyzického provedení. „Dnes dokážeme optická vlákna zkoncentrovat do průměru kabelů, které byly před 20 až 30 roky nereálné,“ říká Pollák. Ve stejném kabelu je tak stále více vláken, do plastových chrániček, které leží po vybudování trasy v zemi, lze navíc takzvaně dofoukávat další kabely.
Ruku v ruce s tím jde pak technologický rozvoj. „Historicky bylo vrcholem přenosové rychlosti v rámci standardní digitální ústředny 155 Mbps za sekundu, dnes, když se připojuje byznysový zákazník, už se automaticky uvažuje o 10 Gbps za sekundu. Ve vyspělých zemích je 1 Gbps standardem pro připojení domácnosti,“ vypočítává Pollák vzestup, který optika umožňuje.
Podcast si můžete poslechnout zde:
Záchranný kruh
Připojit celé Česko na optický internet je podle obou odborníků úkol na dlouhá léta. „I kdyby se operátoři spojili a stát by tomu vyšel vstříc, trvalo by to dekády. Řekl bych, že všude se optika asi nedostane nikdy, ale bylo by fajn, kdyby pokrytí dosáhlo třeba 80 procent,“ uvádí Jiří Prudík.
Pokud dnes v Česku zvažuje různé lokality firma, která je na datovém připojení existenčně závislá, může si podle Prudíka vybírat podle jiných potřeb, třeba dopravní infrastruktury nebo dostupnosti lidských zdrojů. „Nám jako operátorovi jen dejte vědět včas, protože proces vybudování přípojky, ať už z nějaké metropolitní sítě nebo národní sítě, je závislý na složitém a zdlouhavém vyřizování,“ zdůrazňuje stavitel optiky z Quantcomu.
Podobné rozhodování ale není jen o dostupnosti sítě jako takové. „Záleží také na tom, co mi je provider schopen zajistit. Pokud mám na internetu závislou výrobu, chtěl bych servis 24/7 a garanci připojení ze dvou nezávislých směrů,“ vysvětluje David Pollák.
Quantcom tak například svou infrastrukturu v Brně staví do kruhů, kterými má dnes pokryto zhruba 90 procent městských částí. Pokud se stane, že někdo vedení nedopatřením překopne, zákazníkovi nehrozí, že mu hodiny zůstane stát výroba závislá na datech. „Největší obavu firem, že jim internet přestane fungovat, technologicky eliminujeme zařízením, které kruh sleduje, dívá se do něj několikrát za vteřinu a je schopno v případě přerušení tok otočit, takže si toho uživatel ani nevšimne,“ přibližuje Jiří Prudík.
Dobrá zpráva z Polska
Všechny vyspělé země s určitou technologickou úrovní výroby jsou dnes podle Davida Polláka schopné vyrábět komponenty pro optickou síť. Špičkové produkty se pak vyznačují tím, že výrobce garantuje vlastnosti definované v technickém listu. K lídrům oboru řadí expert Raycomu společnost Corning, která historicky stála u vývoje optického vlákna. Touto technologií se americká firma zabývá 50 let a má závody po celém světě „Můžeme být hrdí na to, že mají poměrně velké výrobní kapacity v Evropě. Dokonce se teď v Polsku má stavět na zelené louce obrovský závod na tažení optického vlákna, který bude největší v Evropě,“ dodává Pollák. Pro český trh je to podle něj určitě dobrá zpráva.
Brzdou pro výstavbu optického internetu je podle obou účastníků debaty hlavně přístup státu při povolování staveb. „Když se rozhodneme dobudovat přípojku k místu třeba 200 metrů od naší sítě, započne proces vyřizování, který trvá 12 až 16 měsíců. Pokud se podaří, dojde k vydání územního rozhodnutí, což nám umožňuje zahájit liniovou stavbu,“ shrnuje Jiří Prudík. V řadě měst je však třeba podstupovat ještě dvou- až tříměsíční lokální kolečko dalších povolení. Administrativa se tím natáhne třeba na 20 měsíců. „Pokud se pustíme do projektu, který vede přes více stavebních úřadů, více městských částí, dostáváme se třeba na tři čtyři roky,“ dodává Prudík.
