Deset firem za rok. Co je k vám žene?
Ekonomika, ne technika. Ani v jednom případě nebyl prvním impulzem technický problém.
Přijde konec období růstu a začne se počítat. Otázku obvykle položí CFO nebo CTO, kterému nesedí, že účet za infrastrukturu roste rychleji než samotný byznys. Technický tým přitom potvrdí, že architektura funguje správně. Takže se nikdo neptá, jestli cloud funguje. Ptají se, jestli za něj platí odpovídající hodnotu.
Poslední dobou jsme hodně řešili případy, kdy v AWS běžela storage a lambdy. Ve všech se nám přesunem podařilo ušetřit přes čtyřicet procent při zachování kvality služby.
Proč na to firmy přijdou až po letech?
Protože první roky jsou levné. Hyperscalery dávají novým zákazníkům kredity a pobídky a na vyzkoušení nebo rychlý rozjezd projektu je to výborné. Reálný obraz o nákladech ale firma dostane až ve chvíli, kdy kredity dojdou a přijde první běžná faktura.
A pak je tu druhá věc, která je podle mě důležitější. Ty firmy si platí elasticitu, tedy schopnost během minuty naškálovat nahoru a zase dolů. Jenže většina z nich jede roky prakticky stejnou zátěž. Platí opci, kterou nikdy neuplatní.
Dá se optimalizovat uvnitř cloudu. Proč to nestačí?
Někdy stačí a vždycky to zkoušíme jako první. Dimenzování prostředků, rezervované instance, změna architektury, možností je dost. Nejsou ale zadarmo. Stojí čas, zkušenosti a často zásahy do aplikace.
Nepříjemné zjištění přijde ve chvíli, kdy firma odpracuje celou optimalizaci jen proto, aby se dostala na náklady, které by u jiného typu infrastruktury měla rovnou. A někdy na ně nedosáhne ani potom.
Kde v tom účtu ty peníze mizí?
Ne tam, kam se všichni dívají. Debata se točí kolem ceny virtuálních serverů, ale ta je jen část. Rozdíl proti dedikované infrastruktuře vzniká v součtu: compute, managed databázové služby, block storage a IOPS, datové přenosy ven a vysoká dostupnost a tak dále. Každá položka účtovaná zvlášť, žádná z nich na začátku nevypadá důležitě.
A pak je tu ta, která překvapí nejvíc. U případu, který teď migrujeme, tvoří servisní smlouva čtvrtinu měsíčních nákladů. Čtvrtina účtu za cloud nejsou servery. Jsou to lidé, kteří to celé udržují v chodu.
Není to chyba zákazníka. Hyperscaler mu nabídne tisíc služeb, on z nich postaví sofistikované prostředí a to pak musí někdo dlouhodobě spravovat. Cloud není drahý kvůli serverům. Je drahý proto, že vám dovolí postavit něco hodně složitého. Rozepsali jsme to i v podrobném srovnání nákladů obou modelů.
Můžete být konkrétní?
Jméno neřeknu, ale ta situace je typická. Česká středně velká firma, infrastruktura roztažená do tří prostředí, hlavní část v Azure, kus na vlastním železe v pronajatém datovém centru a podnikový systém u třetího poskytovatele. Dohromady stovky tisíc měsíčně.
Stěhujeme to ve dvou krocích. Přes léto tu jednodušší část, tedy přesun z pronajatého datacentra na dva fyzické servery. Tam je úspora necelá třetina. Do konce roku má následovat Azure na další dva servery a tam už je plánovaný rozdíl řádový.
Cílový stav je infrastruktura se čtyřmi fyzickými servery, na kterých poběží virtualizace Proxmox s distribuovaným CEPH úložištěm, vše dostatečně naddimenzované, aby to pokrylo i budoucí rezervu a škálování.
Nejzajímavější je na tom právě ten nepoměr. Odejít z cizího datacentra ušetří necelou třetinu, odejít z hyperscaleru několikanásobek. Nerozhoduje tedy, kde ta infrastruktura fyzicky stojí, ale jak se účtuje.
Dodám jednu věc, aby to nevyznělo líp, než to je: druhá fáze zatím neproběhla. To je plán, ne hotový výsledek.
Kolik je to nakonec železa?
Tohle zákazníky překvapí nejvíc. Účet, který firmě chodí za cloud, běžně odpovídá jednotkám fyzických serverů. Včetně prostředí pro testování a vývoj.
Nedělal bych z toho ale pravidlo. O kvalitě infrastruktury nerozhoduje počet serverů, ale návrh, jestli odpovídá skutečné zátěži, je odolná vůči výpadkům a připravená na růst. Dobře navržená infrastruktura na míru ušetří víc než samotná změna poskytovatele.
Komu naopak řeknete, ať k vám nechodí?
Tomu, kdo potřebuje běžet ve více geografických regionech, dělá globální distribuci obsahu s nízkou latencí nebo staví na managed AI a datových službách. Tam má public cloud navrch a my to nepřebijeme. Sami některé jeho služby běžně používáme, například od Cloudflare.
Co mezi ty důvody nepatří, je nárazová zátěž. To slyším často a je to omyl, na očekávané špičky máme CAF, tedy dočasné navýšení výkonu zdarma. Kde dedikovaná infrastruktura naopak vyhrává, je stabilní aplikační vrstva s předvídatelnou zátěží. Vyzkoušeli jsme si to i sami na sobě.
Nechci nikoho přesvědčovat, aby všechno provozoval u nás. Ve většině případů u nás nakonec skončí celá infrastruktura, ale to je výsledek, ne cíl. Důležité je mít partnera, se kterým se dá poradit a který doporučí i řešení, na kterém nevydělá. Na tom se dá postavit vztah na roky. Na prodeji jedné konfigurace ne.
Co se u migrace nejčastěji podcení?
Znalost výchozího stavu. Všichni řeší cílovou architekturu. Kritické je přitom vědět, jak přesně je poskládané to, odkud se stěhujete.
Dobrým příkladem je migrace pro PowerPlay Studio. Herní backend běží nepřetržitě, výpadek okamžitě pocítí hráči po celém světě a dokumentace k původnímu prostředí nebyla v rozsahu, který plánování migrace vyžaduje. Vazby mezi aplikacemi a službami jsme museli rekonstruovat z běžícího provozu. A do toho pevný termín ukončení původních služeb.
Výsledek stojí za zmínku. Architektura zůstala v zásadě stejná, podobný počet serverů, a přesto náklady klesly zhruba o třicet procent při dvoj- až trojnásobné kapacitě. Úsporu nepřinesl přesun, ale přenávrh.
Jak si má firma sama spočítat, jestli přeplácí?
Stačí pět otázek. Když na většinu z nich nemá jasnou odpověď, ještě to neznamená, že přeplácí. Znamená to, že je čas se podívat.
Přeplácíme za cloud? Pět otázek pro CFO
- Jaká je celková měsíční cloudová faktura?
- Jakou část z ní tvoří správa a provoz?
- Kolik prostředků běží nepřetržitě bez výrazných změn zátěže?
- Jaké procento infrastruktury využíváme skutečně naplno?
- Jak by vypadaly náklady na tříletém horizontu u jiného provozního modelu, včetně správy?
Stejně jako firmy pravidelně přehodnocují dodavatele energií, telekomunikací nebo pojištění, dává smysl čas od času přehodnotit i provoz infrastruktury.
Kam se to posune v příštích dvou letech?
Otázka „cloud, nebo vlastní infrastruktura" je podle mě mrtvá. Zůstane otázka, co má běžet kde. Hybridní architektury budou běžné. Ne jako trend, ale protože dávají smysl.
K ceně navíc přibývají věci, které se dřív tolik neřešily: digitální suverenita, kontrola nad vlastními daty, NIS2 a odolnost dodavatelského řetězce.
A ještě jedna změna. Infrastrukturu si dnes objedná kdokoli za pět minut. Hodnotu bude mít ten, kdo ji umí nejen navrhnout, ale i spravovat a rozvíjet.
Poznámka na závěr: U projektů infrastruktury na míru realizuje Webglobe samotnou migraci bezplatně. Určitá součinnost zákazníka je ale potřeba vždy; při ověřování funkčnosti aplikací, plánování odstávky a koordinaci jednotlivých kroků.