Seriál Od starého dobrého telefonu až k ADSL

Praktické použití ADSL (Asymmetric Digital Subscriber Line) technologií vyžaduje, aby na místní smyčce byly nasazeny ADSL modemy, tzv. splittery a DSLAMy, tj DSL Access Multiplexory. Jaká je role a funkce těchto zařízení? A jaké možnosti připadají v úvahu, aby mohla existovat konkurence v oblasti ADSL služeb?

Technologie ADSL dosahuje přenosových rychlostí až 7 či dokonce 9 Mbit/s, byť jen v jednom směru (a v opačném pouze desetinu této rychlosti). Je to možné díky tomu, že využívá podstatně větší šířku přenosového pásma na místní smyčče. V praxi ale velmi záleží i na délce a celkové kvalitě místní smyčky.

Dalším vývojovým stádiem veřejné telefonní sítě je síť ISDN (Integrated Services Digital Network). Ta dokáže využít existující místní smyčky rychlostí 160 kbps a svým uživatelům nabízet přenosové kanály o rychlosti 64 kbps. Na rozdíl od ADSL však ISDN kanály stále ještě prochází skrz telefonní síť i skrz její ústředny.

Pravděpodobně největší událostí v dějinách telefonní sítě byla její digitalizace. Postupovala od středu směrem k jejím okrajům, kterých ale dosáhla až s nástupem ISDN. Jak se to projevilo na možnostech přenosu dat skrze telefonní síť? Proč je její vnitřek dimenzován na rychlosti v celistvých násobcích 64 kbit/s?

Technologie ADSL nespadla z nebe, ale je dalším postupným krokem na cestě k co nejefektivnějšímu využití již existujících zdrojů, v daném případě tzv. místních smyček. Zde je první díl malého seriálu, který se snaží popsat principy a myšlenky, ze kterých ADSL vychází.