Letošní nositelce Ceny Františka Filipovského za dabing prorokovala profesorka na konzervatoři, že právě hlas bude Zlatiným handicapem v herecké práci. Opak se stal pravdou. Zatímco v mládí vynikala Zlata Adamovská půvabem a krásnýma zelenýma očima, dnes dosáhla zralého hereckého projevu s charakteristickým a nepřehlédnutelným hlasovým projevem, který napověděl i porotkyni Ivě Kubelkové.
Naše přední herečka střední generace Zlata Adamovská se narodila v roce 1959 v Praze ve znamení Ryb. O herectví snila už jako dítě. Po ukončení studia na pražské konzervatoři hostovala v různých pražských divadlech. V letech 1984–1990 působila v Městských divadlech pražských, pak účinkovala v Divadle na Vinohradech. Ve filmu byla neobsazovanější na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy si např. po boku Miloše Kopeckého zahrála sekretářku ve filmu Kauza Králík. V televizi se proslavila v úloze Elišky, životní partnerky představitele hlavní role Jaromíra Hanzlíka v seriálu Sanitka, kterou režíroval Jiří Adamec. Herečka na režiséra vděčně zavzpomíná jako na zkušeného improvizátora. Vrcholu popularity dosáhla patrně na počátku devadesátých let, když ji režisér Dušan Klein obsadil jako barovou zpěvačku Evu Adamovou do seriálu podle předlohy Josefa Škvoreckého Hříchy pro pátera Knoxe. Písničky k seriálu nazpívala sama Adamovská, z cyklu vzniklo i CD. Z rolí křehkých krásek se přehrála do rejstříku samostatných žen, které si umí poradit v životě. Ostatně sama taková je. Filmové role sice časem řídly, ale televize vytěžovala Zlatu Adamovskou víc než dostatečně, získala řadu krásných hlavních rolí v televizních inscenacích. Jako dabérka namluvila např. více než dvacet filmů s Meryl Streepovou.
