Partyzánské hnutí na Valašsku začalo od léta 1944 nabývat na síle. Množily se útoky na železnici a silniční kolony. Docházelo i k přepadům nacistických jednotek. Obyvatelé se setkávali s partyzány, často sovětskými uprchlíky ze zajateckých táborů. Podporovali je jídlem a oblečením. Někteří se k partyzánům také přidávali. Konec 2. světové války však přinesl do okolí Prlova i nacistickou odvetu a s ní související smrt a utrpení.
Antonín Juráň pomáhal se svými bratry Jaroslavem a Janem partyzánům na Vizovicku. Už 2. dubna však vypálili esesáci Juřičkův Mlýn a 19. dubna nedalekou pasekářskou osadu Ploština, kde bylo v hořících domech upáleno 27 lidí (tato tragická událost se stala námětem ke knize Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen). V ranních hodinách 23. dubna 1945 byla asi 600 příslušníky jagdkomanda Einheit z Vizovic obklíčena také obec Prlov. Obyvatelé byli vyhnáni ze svých domů a po skupinách nahnáni do osmi hořících stavení, kde byli zbaběle postříleni automaty do zad. Antonín Juráň zaplatil cenu nejvyšší. Dům Tomáše a Terezie Juráňových byl vypálen.
„Prlovští bojovali a pomáhali partyzánům, jak mohli. Jsou příkladem skutečně neznámých hrdinů, kteří se postavili zlu a někteří za to zaplatili životem,“ říká autorka námětu a režisérka Daniela Gébová.
Kamera Tomáš Nováček, dramaturg Aleš V. Poledne, vedoucí výroby Helena Veselá. Cyklus Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy vzniká v Redakci aktuální publicistiky a vedoucím projektu je Čestmír Franěk.
www.ceskatelevize.cz/program
ČLÁNKY DO MAILU