Hlavní navigace

Ocenění dokumentů České televize na Academia filmu Olomouc 2011

[Tisková zpráva] Cenu časopisu Vesmír za nejlepší český dokument v oblasti přírodních věd získal snímek Nenada Djapiče Můj pradědeček Čingischán. Cena časopisu Dějiny a současnost za nejlepší dokument v oblasti humanitních a společenských věd byla udělena dokumentu Pavla Křemene Nikomu jsem neublížil na 46. mezinárodním festivalu populárně-vědeckých a dokumentárních filmů v Olomouci (12. – 17. dubna 2011).

Sdílet

Cenu časopisu Vesmír za nejlepší český dokument v oblasti přírodních věd získal snímek scenáristky Pavly Frýdlové a režiséra Nenada Djapiće Můj pradědeček Čingischán.

Šéfredaktor časopisu Vesmír Stanislav Vaněk k udělení dodal: „Celým světem lomcují nejrůznější etnické nevraživosti a nesmiřitelné nenávisti. Česká republika není výjimkou. Když zapátráme po kořenech konkrétních lidí, zjistíme, že neexistuje nic takového jako „český genetický profil“. Podobně tomu je i v jiných zemích, zvláště pak v Evropě. I když rasismus je odporný sám o sobě a vlastně není třeba používat nástroje vědy k jeho diskreditaci, neuškodí dát slovo vědě i na tomto poli. Současná věda – molekulární genetika – dokáže přinést jednoznačné důkazy o tom, odkud pocházíme, kdo byl mezi našimi předky a jak pestré a promíchané jsou genetické profily jednotlivých národů. Právě tento přesah vědy do života společnosti je důvodem, proč jsme si dovolili udělit Cenu časopisu Vesmír filmu Můj pradědeček Čingischán.“

Cena časopisu Dějiny a současnost za nejlepší dokument v oblasti humanitních a společenských věd byla udělena dokumentu Pavla Křemene Nikomu jsem neublížil.

Redaktor Dějin a současnosti Ivan Klimeš volbu zdůvodnil následovně: „Film představuje svrchovaně seriózní uchopení velmi citlivého, bolestivého i choulostivého tématu spolupráce občanů se Státní bezpečností. Bez jakékoliv senzacechtivosti či skandalizace rozkrývá v řadě kompetentně vedených rozhovorů složitost celé problematiky i její interpretační záludnost, nechává zaznít celou škálu lidských postojů, pocitů i motivací k udavačství, jako jsou strach, stud, naivita, pocit moci, pocit dobrodružství. Dává prostor nejen nejrůznějším typům informátorů, ale právě tak i příslušníkům Státní bezpečnosti, kteří tyto informátory získávali a vedli a kteří nepokrytě hovoří – ve vnitráckém žargonu – o praktikách uplatňovaných vůči občanům. Z jejich výpovědí čiší, že vydírání, kompromitování, vyvolávání strachu byly běžné a zcela samozřejmé metody režimu a jeho bezpečnostních složek. Jde o soustředěný vhled do mimořádně závažného tématu moderních českých dějin vedený s plným vědomím, že totalitní režim ignoroval jakékoliv etické normy a k ovládnutí i kontrole svých občanů byl schopen použít cokoliv, co jej posouvalo k cíli.“

www.ceskatele­vize.cz/program

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).