Antonín Husník se zapojil do odboje proti nacismu, ale při pokusu dostat se do zahraničních jednotek byl v Maďarsku zatčen, a poté předán do protektorátu a uvězněn. Po válce vstoupil do Československé armády, absolvoval vojenskou školu v Hranicích a stal se důstojníkem. Ale v roce 1950 byl opět zatčen. Obvinili ho, že připravoval s dalším důstojníkem útěk za hranice. Nakonec byl odsouzen k 13 letům vězení za velezradu.
Prošel pověstným Domečkem na Hradčanech, jáchymovskými lágry a věznicemi Leopoldov a Valdice. Po podmínečném propuštění v roce 1958 pracoval až do důchodu jako horizontkář v plzeňské Škodovce. V roce 1997 dostal od prezidenta republiky vyznamenání Za zásluhy I. stupně a v roce 2000 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Antonín Husník zemřel 29. března 2011. Vzpomínky, zaznamenané v tomto dílu Neznámých hrdinů, jsou zároveň posledními autentickými záběry tohoto nezapomenutelného člověka.
„Bezmála devadesátiletý brigádní generál Antonín Husník i přes svůj vysoký věk oplýval osobitým šarmem, jiskřivým humorem a nezdolným optimismem. Po celý svůj život chtěl bojovat proti bezpráví a bránit naši vlast. Byl vězněn jak za nacistů i komunistů, a když měl možnost srovnávat, považoval bolševické žaláře za neskonale horší. Nikdy nic nevzdal a ani v těch nejtěžších chvílích nemyslel jenom na sebe, ale vše dělal i pro druhé,“ říká režisér Zdeněk Všelicha.
Kamera František Okrouhlík, dramaturg Aleš V. Poledne, vedoucí výroby Helena Veselá. Cyklus Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy vzniká v Redakci aktuální publicistiky a vedoucím projektu je Čestmír Franěk.
Repríza dokumentu Chtěl jsem být blanickým rytířem na ČT2 12. 4. v 13:45 hod.
