V roce 1949 zvítězila v Číně komunistická revoluce a země prožila pod vedením „velkého kormidelníka“ Mao Ce Tunga gigantickou kulturní revoluci. Navzdory převratným změnám však země patřila k nejchudším zemím světa. Po Maově smrti se však čínská společnost a také čínská komunistická strana začaly výrazně měnit.
Rozhodující slovo získal ve straně letitý veterán revoluce, ale zároveň i velký reformátor Teng Siao – Pching. Tengova politická kariéra se vyznačovala prudkými vzestupy i strmými pády. Nescházela mu ale odvaha a vůle jít pevně za svým přesvědčením. Navíc věřil, že komunismus má velkou přednost v tom, že se v tomto systému dá rychle rozhodovat. V Číně mohla v osmdesátých letech podnikat jen soukromá družstva. Teng přimhouřil oči nad tím, že taková družstva začala vznikat i ve městech. Uvolnění přineslo své ovoce, ale v některých odvětvích léčba Tengem nezabírala. Problémem se staly zejména velké státní podniky s nízkou produktivitou práce. Teng zvolil radikální řez a tyto molochy nechal zkrachovat. Když zrušil i regulaci cen, nastaly však obrovské problémy. Lidé podnikli útok na banky tím, že si vybírali své vklady a skupovali, co se dalo. Doba začala být krajně nejistá. Raketově rostla nezaměstnanost. Stejným tempem bujely i úplatkářské aféry stranických funkcionářů, kteří pobírali ohromné tantiémy od zahraničních investorů. To vyvolalo v roce 1989 také otevřenou revoltu studentů. Teng váhal, jak se k revoltě studentů postavit. Nakonec podlehl tlaku maoistických konzervativců. Nechal pekingské náměstí Nebeského klidu násilně vyklidit armádou. Přílišná demokracie by podle jeho názoru vyvolala v zemi stejný chaos jako Maova kulturní revoluce. Tím však Tengova hvězda pohasla: ztratil důvěru veřejnosti, musel odejít do penze a politiku přenechat maoistům. Vše se vracelo do starých kolejí.
V roce 1991 však sedmaosmdesátiletý Teng udělal opět nečekaný tah. Podnikl neloajálně vůči stranickému vedení tažení za záchranu reforem. Zvedl ze země znovu heslo „politiky otevřených dveří“ a získal na svou stranu vlivné armádní činitele. V roce 1997 mohl zemřít se spokojeným vědomím, že uspěl tam, kde Mao selhal. Dokázal svou zemi dovést od jedné z nejchudších zemí světa k sebevědomé velmoci.
www.ceskatelevize.cz/program
