Pátek 20. února ČT1
09.10 Jó, to jsem ještě žil
Svědectví o životě i smrti Jiřího Šlitra podávají J. Suchý, M. Horníček, E. Pilarová, L. Lipský, F. Havlík, J. Černý a další. Dokument z cyklu Nevyjasněná úmrtí (1997). Režie O. Sommerová.
10:10 Klíměntajn
Zpívá Jiří Šlitr (1965). Kamera S. Milota. Režie J. Roháč.
Jiří Šlitr (15. 2. 1924 – 26. 12.1969) vystudovaný právník se svému povolání nikdy nevěnoval. Skládal jako samouk, jeho písničky zpívá už několikátá generace profesionálů i hudebních fandů. Když jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým, nemohl tušit, jak výrazně tato dvojice svou tvorbou i specifickou atmosféru divadla Semafor ovlivní vývoj malých divadelních scén a moderní českou kulturu. Ve dvojici se Suchým se z pianisty s buřinkou, doprovázejícího dění na scéně, proměnil v osobitého herce-klauna (Jonáš a tingl-tangl). Je spolutvůrcem českého šansonu (psal pro Hanu Hegerovou) a autorem hudby více než tří set písní (např. Babetta, Co jsem měl dnes k obědu, Honky tonky blues, Kapitáne, kam s tou lodí, Klokočí, Kočka na okně, Krajina posedlá tmou, Malé kotě, Proč se lidi nemaj rádi, Včera neděle byla). Komponoval scénickou hudbu (Člověk z půdy, Zuzana je sama doma aj.), na libreto Jiřího Suchého složil hudbu k buffoopeře Dobře placená procházka. Jiří Šlitr byl také talentovaným výtvarníkem, ilustroval knihy. Jeho originální muzikantský, pěvecký a herecký talent je zaznamenán na desítkách gramofonových desek (dvaceti nazpívaných přímo jím), v celovečerních filmech (Bylo nás deset, Kdyby tisíc klarinetů, Zločin v šantánu), v dokumentárních a televizních filmech a písničkách, často v režii Jána Roháče.
