Dopisy, jichž dostával německý vůdce každoročně kolem deseti tisíc, dávají tušit, v čem spočívala Hitlerova velká přitažlivost pro národ, který skončil po první světové válce na kolenou a nechtěl se s takovým osudem smířit. Německo zdeptané válečnou porážkou, rozpadem císařství, Versailleskou smlouvou, hospodářským rozvratem a povinností splácet vysoké reparace se v období Výmarské republiky potácelo z krize do krize. Demokracie se stávala nepopulární formou vlády, což Hitlerovi umožnilo chopit se otěží moci.
Z dopisů je patrné, jak obratně působila na obyvatelstvo goebbelsovská propaganda, která líčila nového vůdce jako prostého člověka pocházejícího z lidu, jako muže, který nikdy nepatřil k zbohatlickým elitám a musel se sám těžce probíjet životem. A tak žádají Hitlera němečtí sportovci, dělníci, lesníci, ale i matky a jejich děti, aby v ně měl plnou důvěru. Německé ženy o něm skládají básně, pletou pro něho ponožky nebo jsou dokonce ochotné dát mu potomka. Jen v některých dopisech zazní i jiný, kritičtější tón. Například jeden malý chlapec žádá vůdce, aby mu vrátil tatínka zadržovaného ve vazbě, když má tak rád děti. Na jiném místě zase prosí židovský řemeslník o zachování živnosti.
Kladné ohlasy však převažují. Žena ze Saarbrückenu děkuje v roce 1936 Hitlerovi za to, že do jejího rodného města konečně vstoupili po 17 letech němečtí vojáci a píše, že vrátil Německu hrdost a svobodu. Popularitu srazí dosud oblíbenému vůdci až válka. Zejména po porážce u Stalingradu a nepodařeném atentátu na Hitlera v červenci 1944 je dopisů méně. Mnohé obdivovatele ztratí vůdce také v okamžiku, kdy padají na německá města spojenecké bomby. Ale zdaleka ne všechny. Jeden mladý chlapec mu píše už ve chvílích neodvratné porážky oddaný dopis, v němž lituje pouze toho, že se ve válečných filmových týdenících už neobjevují záběry jeho vrstevníků.
Dopisy pečlivě signované razítkem podatelny říšského kancléřství přinášejí především cenné historické poučení. Spočívá v tom, že masy obyvatelstva dají vždy přednost iluzi před svobodou v okamžiku, když cítí, že jim svoboda nepřináší to, co si od ní slibovaly.
Repríza dokumentu Milý strýčku Hitlere 23. 5. na ČT2: od 16:55
www.ceskatelevize.cz/program
