Nejdřív se jmenoval Ján Kawasch. Příjmení zdědil po slovenské matce, které se narodil na Sibiři. Pak se jmenoval Vrana, to když se matka po návratu z Ruska podruhé vdala. Třetí příjmení Antal přijal od své manželky. Nikdy v životě ale nenosil jméno svého otce. Nezná ho. Nic o něm neví. Zeptat se na otce matky už Ján Antal z Kežmaroku nemůže, dávno zemřela. Nezbývá mu než pátrat v Rusku. Nejdřív tam píše, pak se vypravuje na Sibiř. Odpověď na otázku, zda se narodil z lásky, či nenávisti, je pro něho zásadní.
Jeho matka Irena Kawaschová byla zatčena v Popradu a roku 1946 nespravedlivě odsouzena jako kolaborantka. Ján se narodil roku 1950 v nelidských podmínkách sibiřského tábora Elgen. Hned po porodu chlapečka matce vzali. Dali ho na výchovu do ruské rodiny, odkud se však po čase vrátil na Slovensko.
„Téma odvlečení na Sibiř bylo 45 let tabuizované a Ján se svým původem nemohl nijak chlubit. Dnes je ženatý, má svoje děti a je šťastný, že ony mají otce, který je miluje. Stále ho ale pronásledují nezodpovězené otázky, a tak cesta do Elgenu je splněním jeho životního snu," říká scenárista a režisér filmu František Palonder a dodává: „Rodina je jen tehdy úplná, když ví o předcích a vyzná se ve spleti jejich osudů."
Na pozadí Antalova příběhu snímek přibližuje osudy lidí odvlečených z Československa do ruských pracovních táborů. V roce 2008 dostal film na festivalu Jeden svět čestné uznání „za osobní a emocionální zprávu o naší historii".
Repríza dokumentu Můj otec Gulag: v sobotu 10. října na ČT2 od 11:00 hodin. Více informací: www. ceskatelevize.cz/program
ČLÁNKY DO MAILU