Dokument o projektu Národní knihovny od architekta Jana Kaplického (1937–2009), který vstoupil do povědomí veřejnosti pod nejrůznějšími – a často pejorativními názvy – „Chobotnice", „Blob“, „Chrchel“, líčí jednu z nejznámějších politicko-společenských kauz uplynulých let. Ukazuje její absurdní peripetie: od Kaplického radosti z vyhrané soutěže přes odmítavou reakci prezidenta Klause, zpochybňování místa realizace projektu až po úřednické průtahy, Kaplického náhlou smrt a následné zrušení plánované stavby. Ve sporu, který rozjitřil odbornou i laickou veřejnost, se angažovala řada známých osobností, včetně bývalého prezidenta Václava Havla. Jeho dopis Kaplického dceři Johance, která se narodí v den, kdy on sám umírá, tvoří jednu z point snímku.
Další rovinou filmu, který je protkaný šoty z televizního zpravodajství, záznamy z veřejných i soukromých debat a také záběry z demonstrací na podporu projektu, je spor konzervativního pohledu na architektonické ztvárnění podoby hlavního města s pohledem moderním a spíš ještě postmoderním, spojeným zároveň s netradičním a odvážným řešením. Představu architekta vcelku výstižně charakterizuje už název jím vedené firmy „Future systems“. Kaplickému jde jednoznačně o architekturu budoucnosti. A to i v případě instituce, jakou je Národní knihovna, která je v myslích české veřejnosti chápána především jako tradiční a po výtce konzervativní strážkyně kulturních hodnot českého národa. To se neodpouští.
Spor, který je původně naprosto legitimní, postupně vplouvá do politické roviny a navrch mají nejrůznější osočení, která se míjejí s podstatou věci. Z dokumentu je patrné, jak tím Kaplický trpí. Uvědomuje si, že je to jedna z posledních šancí, jak po sobě zanechat monument, který v Praze zůstane i tehdy, až on sám už tu nebude. Všechno se mu honí hlavou: válečná zkušenost očima dítěte, studentský vzdor vůči sovětské okupaci a s tím související odchod do světa, v němž se proslavil. Nyní se jako úspěšný architekt vrací domů a tolik stojí o to, aby byl právě tady pochopen… Jeho pocity ještě umocňuje očekávané narození dítěte, jež ho jako otce naplňuje štěstím, ale zároveň i určitou nostalgií. Chce svou „chobotnicí“ oslovit především budoucí nastupující generace, protože ta jeho nezadržitelně odchází. A právě tato „jeho“ generace mu nejvíce brání v tom, aby vyhrál svůj poslední a možná nejtěžší boj. Kaplický je zmatený a nechápe: „Proč politici nezaloží svůj život na počinech, vždyť demokracie je budování.“ Podvědomý strach, že Janu Kaplickému ujíždí vlak a on se už splnění svého velkého snu nedožije, se symbolicky naplňuje. Zanechává však po sobě dceru, která má naději, že se realizace otcova projektu Národní knihovny jednou dožije.
Snímek vznikl v koprodukci Simply Cinema spol. s.r.o. a Česká televize. Scénář: Olga Špátová, Eliška Kaplicky Fuchsová. Kamera a režie Olga Špátová. www.ceskatelevize.cz/specialy/okonadprahou/
