Snímek scenáristy Patrika Pašše, kameramana Antonína Daňhela a scenáristy a režiséra Mateje Mináče získal už v roce 2002 prestižní americké televizní ocenění International Emmy Award.
V roce 1997 našel režisér Matej Mináč v archivu Židovského muzea v Praze zlomky materiálu o záchraně českých židovských dětí, které byly odvezeny do Anglie a vychovány adoptivními rodiči. V roce 1939, těsně před 2. druhou světovou válkou se podařilo anglickému burzovnímu makléři panu Nicholasi G. Wintonovi a jeho spolupracovníkům odeslat z Prahy, z Wilsonova nádraží 6 vlaků, a zachránit tak 669 dětí. Tři roky hledal režisér Mináč se svými spolupracovníky jedinečné záběry a fotografie z té doby. Našli opravdové skvosty jako záběr pana N. Wintona v roce 1939 na nádraží v Londýně, denní život zachráněných dětí ve škole, předávání dětí adoptivním rodičům a díky těmto objevům je celý příběh vyprávěn a pomocí archivů a výpovědí těch, kteří se záchranných akcí zúčastnili. Autoři dokumentárního příběhu museli najít i" Wintonovy děti", které žijí v cizině: v Itálii, Švédsku, Austrálii, v USA,ve Francii. Všichni vyprávěli své životní osudy, ale nikdo z nich netušil, že za svou záchranu vděčí právě panu Nicholasu Wintonovi. Průvodcem filmu se stal jeden z nejvýznamnějších reportérů kanadské televizní stanice CBC Joe Schlessinger. I on patří k těm dětem, které v roce 1939 zachránil pan Winton.
ČLÁNKY DO MAILU