Již během studií na střední škole přispíval do nejrůznějších časopisů, kde plnil humoristické rubriky. Režijně debutoval v roce 1966 filmem What´s up Tiger Lilly? V Allenově tvorbě převažují parodie a komedie, v nichž se objevuje jeho specifický humor, nadsázka, autobiografické prvky a témata mezilidských vztahů a sexu. Vedle režie se Allen prosadil také coby herec, scénárista, spisovatel, dramatika ale také hudebník.
První snímek, který v pondělí 16. 4. ve 21,45 na ČT2 bude uveden, je Allenův ranný film Seber prachy a zmiz (1969), kde si režisér bere na mušku gangsterky a kriminální filmy. Následující týden se objeví jedno z děl Allenovy nejplodnější éry, osmdesátých let, Danny Rose z Broadwaye (1984). Poslední dubnový den patří komorně laděnému snímku Září (1987), následuje pro Allena ne příliš typické psychologické drama Jiná žena (1988) a téměř kafkovsky laděná tragikomedie komedie o jedné bláznivé noci Stíny a mlha (1991). Uveden bude i snímek Petera Mazurského, ve kterém Allen zazářil jen jako představitel hlavní role, Taková normální láska (1991) a profil zakončí 28. dubna romantická komedie Cokoli (2003), která vypráví o nadaném židovském spisovateli, který má problémy prorazit.
16.4.07 – Seber prachy a zmiz (1969)
Hlavním hrdinou reportážně laděné parodie je na první pohled spíše nenápadný, bezvýrazný Virgil Starkwell. V „slupce“ neviňátka je ale ukryt gangster. V jedné linii příběhu sledujeme jeho život od neutěšeného mládí, přes postavení utiskovaného, nešikovného a trochu zakomplexovaného židovského mladíka, až k prvním pokusům o loupežná přepadení. Další zachycuje rozhovory s jeho rodiči, spolužáky či známými, kteří svými postřehy a vzpomínkami spoluvytvářejí mozaiku obrazu tohoto zločince. Film natočil v roce 1969 tehdy ještě nepříliš známý tvůrce Woody Allen. Ve svém prvním čistě autorském snímku, kde se vedle režie podílel na námětu a scénáři, si vzal na mušku gangsterky a kriminální filmy. Už zde prozrazuje postupy autora, který s úspěchem propojí metodu paradokumentu, komiku a nadsázku s citacemi i odkazy na své oblíbené filmové či literární autory. Woody Allen také ztělesnil hlavní postavu gangstera Virgila Starkwella.
23.4.07 – Danny Rose z Broadwaye (1984)
V newyorské restauraci sedí šest komiků, kteří si vypráví zábavné historky ze svého profesionálního života a soustředí se na známou postavu agenta show businessu. Danny Rose v sobě jaksi ztělesňuje neúspěchy a prohry doby. Dobrosrdečný, obětavý a ve své klienty neúnavně věřící manažer totiž prožívá stále stejná zklamání. Pravidelně jej opouštějí všichni, kterým nějak napomohl k úspěchu a sebevědomí. Danny nakonec zastupuje jen beznadějná „čísla“ varieté jako je jednonohý stepař, slepý xylofonista, mizerný břichomluvec a virtuózka ve hře na skleničky. Nejvíce o něm vypovídá historka, v níž se nechtěně zaplétá do vztahu zpěváka Lou Canovy k dekoratérce Tině Vitaleové… Smutkem a nostalgií prodchnutou komedii podle vlastního scénáře natočil režisér Woody Allen. Přesvědčivosti příběhu napomáhá černobílý filmový materiál, na nějž byl nasnímán známým kameramanem Gordonem Willisem. Titulní roli si s chutí zahrál Woody Allen, úlohu Tiny Vitaleové ztvárnila Mia Farrowová.
30.4.07 – Září (1987)
Mladá fotografka Lane tráví konec léta ve venkovském rodinném domu ve Vermontu. Sem za ní dochází její nápadník, ovdovělý učitel francouzštiny Howard, stejně jako soused Peter, který se pokouší napsat román o otci. Na návštěvu k ní přijíždí blízká přítelkyně Stefanie a Lanina matka, bývalá herečka Diana Frazierová, se svým společníkem penzionovaným fyzikem Lloydem. V průběhu jednoho večera, kdy za okny domu vypukne prudká bouře, vyplývají mezi účastněnými na povrch skryté vztahy, jejich touhy a traumata zasetá někdy v minulosti… Scenárista a režisér Woody Allen se v komorně laděném příběhu, který se poněkud vymyká z jeho tvorby, soustředil na působivé psychologické vykreslení postav a vzdal hold svému vzoru Antonu Pavloviči Čechovovi.
7.5.07 – Jiná žena (1988)
Režie W. Allen Marion má právě rozepsanou knihu, a protože ji chce za každou cenu dokončit, pronajme si tichou kancelář, kde ji nebude nikdo rušit. Jednoho dne zjistí, že v jejím sousedství sídlí psychiatrická ordinace. Proti své vůli tak často slyší téměř každé slovo, jež je v ní proneseno. Díky jednomu náhodně vyslechnutému příběhu Marion procitá ze svých představ a zjišťuje, že zdaleka ne všichni lidé ji mají tak rádi, jak se tváří. Poznává pravdu o svém manželovi, o nejbližších přátelích. Stejně tak ale konečně pochopí sama sebe… Režisér Woody Allen si tentokrát zvolil, pro něj nepříliš typický žánr psychologického dramatu, v němž potvrdil jak dobře se vyzná v ženské psychice. Pod jeho režijním vedením Gena Rowlandsová (významná herečka věnující se hlavně spolupráci s televizí) ztvárnila úlohu spisovatelky Marion Postové a Mia Farrowová postavu nepříliš šťastné těhotné Hope.
14.5.07 – Stíny a mlha (1991)
Téměř kafkovsky laděná tragikomedie z roku 1991 nám tentokrát přiblíží jednu bláznivou noc v blíže neurčeném čase a prostoru. Dokonalý svět iluzí se nám před očima začne proplétat s osudy lidiček, které spojuje jediné, totiž prostředí a čas. Oné mlhavé noci se všichni z různých důvodů ocitnou uprostřed křivolakých uliček židovského ghetta, kde řádí nebezpečný vraždící maniak. Tam spatří židovský úředníček Kleinman půvabnou polykačku mečů Irmu, která zase důvěrně poznává prostředí místního nevěstince a mladičkého studenta, aby pak nakonec dala své srdce zpět tam, kam patří… Jediná noc dokáže nečekaně zamíchat osudy všech, kteří se do ní ponořili. Režisér Woody Allen vzdává tímto stylově čistým a uceleným snímkem hold světu iluzí, světu filmu. V sugestivně působícím černobílém provedení stínů a bizarních typů, které nejspíše odněkud známe, si promyšleně pohrává s množstvím odkazů na filmové tvůrce a mýty.
21.5.07 – Taková normální láska (1991)
Manželé Nick a Debbie Fiferovi pošlou děti na lyžařský výlet a mají před sebou celý den jen pro sebe. Je šestnácté výročí jejich svatby a oni začnou oslavovat nákupem dárků ve velkém obchodním centru. Právě vrcholí předvánoční nákupní horečka a Fiferovi se prodírají davy lidí. Uprostřed všeho toho rumraje a veselých vánočních melodií si Nick najde chvíli na důvěrný rozhovor… a řekne Debbii, že jí byl půl roku nevěrný s jakousi pětadvacetiletou dívkou. Tím se naplno projeví krize, ve které oba manželé dosud žili. Jen díky shodě okolností si oba všechno vyříkají, usmíří se a v místním kině se dokonce pomilují. Jenže tím jejich svérázné drama nekončí: Debbie má pro Nicka také jedno přiznání… Komedie o peripetiích jednoho obyčejného manželského páru je dílem režiséra Paula Mazurského. V originále se film jmenuje Scény z obchoďáku, což je ironická parafráze slavného filmu Ingmara Bergmana Scény z manželského života. Snímek se stal příležitostí pro herecký koncert Bette Midlerové a Woodyho Allena, jenž se jen sporadicky objevuje ve filmech jiných režisérů. ČT uvádí film pod stejným českým názvem, jaký tento snímek dostal při svém uvedení do videodistribuce v roce 1997. Režie: Mazursky Paul
28.5.07 – Cokoliv (2003)
Hrdinou této romantické komedie je jednadvacetiletý židovský spisovatel Jerry Falk, který žije v New Yorku. Přestože mu nechybí dostatek komediálního talentu, má problémy jak s ním prorazit. Zásluhu na tom nese jeho excentrický a paranoidní učitel David, stejně jako agent Harvey, jenž má sice o sebe vysoké mínění, ale je značně nepraktický. Dalším kamenem úrazu je Jerryho přítelkyně Amanda,. Od prvního okamžiku, kdy ji spatří, ví, že je do ní zamilován až po uši. Ale Amandiny početné neurózy, strach ze závazků a frustrace nejrůznějšího druhu brání tomu, aby byla Jerrymu nablízku, když to nejvíce potřebuje. Režisér Woody Allen svůj příběh opět zaplnil řadou vtipných náhod, nehod a nedorozumění, stejně jako pečlivě vyváženou dávkou hořkosti, cynických narážek a jemného, ale místy i drsného slovního humoru. Postavu Jerryho ztvárnil Jason Biggs, poněkud svobodomyslnou Amandu hraje Christina Ricciová (Všichni moji muži, Ospalá díra) a úlohu stárnoucího spisovatele Davida Dobela vytvořil sám Woody Allen.
ČLÁNKY DO MAILU