Hlavní navigace

Hádej kdo jsem! Chantal Poullain a její Archa radosti

[Tisková zpráva] Jméno Chantal Poullain si veřejnost spojuje s charitou, ale její V.I.P. kolo moc bohulibých financí nevyneslo, protože kolegové poznali, kdo přišel do studia. „To seš ty, Chantalko?“ zeptal se Čmaňa jak za starých časů, když ještě byla herečka a zpěvačka ženou jeho kamaráda Bolka Polívky. Moderátor Petr Vondráček byl pohoršen, charismatická Francouzska je však na takové oslovení zvyklá a pobavilo ji. Další kolo už svůj úkol splnilo, protože uhádnout velkou vášeň Chantal Poullain se porotě nepovedlo. Ale není to závodění v autě, jak se domníval Martin Zounar. Je to něco mnohem normálnějšího, ženštějšího. Nenechte si ujít pořad Hádej, kdo jsem! již tento pátek 1. 10. od 20.00 na Primě.

Sdílet

Samozřejmě každému vrtá v hlavě, jaký vítr zavál půvabnou galskou růži do někdejšího komunistického Československa. A jak většina lidí tuší, byla to láska. Příběh vztahu francouzské herečky a českého mima začal ve stylu červené knihovny, konec má ale jako ze života. I když Chantal slovy své slavnější krajanky Edith Piaf „ne regrette rien“, nelituje ničeho. Prožila velkou lásku, porodila syna a stala se českou herečkou. Narodila se v Marseille do početné umělecké a kulturně podnětné rodiny. Od útlého dětství se věnovala baletu a toužila po herecké kariéře. Po maturitě na církevním gymnáziu žila krátce v Anglii a pak zamířila na studia Divadelní akademie ve švýcarské Ženevě. Seděla v šatně tamního divadla, kde hostovala, a v kapse už měla lístek do Států, kde se chtěla pokusit o hereckou kariéru. Pak ale vešel Bolek, který byl se svým divadlem ve Švýcarsku na turné, a bylo rozhodnuto. Místo do země strýčka Sama putovala Chantal za svou láskou do země prezidenta Husáka. Provdala se tu a natrvalo usadila.

S Bolkem cestovala po světě a příležitostně hrála. Později vystupovala v Klicperově divadle v Hradci Králové, v Divadle Na zábradlí, hrála kněžnu v Jiráskově Lucerně na scéně Národního divadla, působí v divadle Ungelt, natáčela filmy se slavnými režiséry (Šašek a královna; Kopytem sem, kopytem tam; Konec starých časů; Král Ubu ad.). V roce 1989 se jí narodil syn Vladimír, ale vysněných sedm dětí už nestihla, protože manželství se rozpadlo. Kvůli synovi i přátelům však na Čechy nezanevřela, postavila se na vlastní nohy a pokračovala v umělecké kariéře. „Zpěvanka Hříbětová“, jak kdysi vtipný Polívka volně přeložil její jméno, začala skutečně zpívat a natočila působivé CD s francouzskými šansony. Od roku 1993 se s úctyhodnými výsledky věnuje charitě. Je zakladatelkou a prezidentkou Nadace Archa Chantal, která již léta kultivuje prostředí v dětských nemocničních odděleních, naposledy na psychiatrii v Bohnicích, jak diváci uslyší. Chantal Poullain má velké srdce a je právem hrdá na výsledky své nadace, která se snaží zpříjemnit život dětem a jejich rodinám v nelehkých chvílích nemoci a odloučení.