Cirkus Jo-Joo patří mezi tři nejpřednější cirkusy u nás. V devadesátých letech se několikrát dostal do mezinárodního žebříčku Top ten cirkusů světa. Absolvoval mnoho představení po Evropě i v zámoří s velkým diváckým úspěchem. Přestože se nedá říci, že by v dnešní době mělo cirkusové řemeslo v něčem jednodušší pozici než v minulých dobách, daří se jim získávat diváky ve všech věkových kategoriích. Někteří se k nim pravidelně vrací. I přes všechny úspěchy však cirkus Jo-Joo zůstává cirkusem se vším, co si pod tímto pojmem běžně představíme. Jednotliví členové, artisté, krotitelé, technici, si rozhodně tímto svým povoláním nevydělávají na luxusní život. I přes své umění nežijí ani nepracují v pohodlných podmínkách. Cirkus pro ně stále zůstává spíše životní „milenkou“ než jen zaměstnáním. Kočovný život a trávení téměř tří čtvrtin roku ve stísněných podmínkách, snášení rozmarů počasí, střídání úspěšných a neúspěšných štací by neměnili. Podle svých slov vědí, že jim mnozí „spořádaní“ lidé nemohou rozumět, ale pro ně je to údajně jediný možný způsob života.
Vyrobilo: Centrum publicistiky a dokumentu Televizního studia Ostrava.
Šéfdramaturgyně: Lenka Poláková
Dramaturg: Martin Červenka
Kamera: Tomáš Nikel
Scénář: Martin Pekárek
Režie: Aleš Koudela
Stopáž: 26´
Připomínáme, že režisér Aleš Koudela spolupracuje s Televizním studiem Ostrava od roku 1992. Je podepsán pod řadou vydání oblíbených pořadů, jako byly nebo dosud jsou Mini-maxi, Salón moravskoslezský, Klekánice, Případ pro reportérku, První pomoc, Vsaďme se, že…, Kultura.cz, Ladí neladí, Medúza, …a tuhle znáte?, Šikulové, Pod pokličkou, Ta naše povaha česká, Kvarteto, Folklorní magazín a další.
Režíroval záznamy a přenosy z velkých kulturních akcí, jako byly např. Noc plná hvězd, Blues Alive, koncerty Janáčkova máje nebo Svatováclavského hudebního festivalu a jiných. Jeho jméno najdeme i v titulcích záznamů divadelních představení, jako je např. Prorok Ilja, Těšínské nebe, Spectaculo Interesse aj.
Z poslední doby diváky zaujaly jeho dokumenty Přeborníci (2004) o venkovském fotbalu, Brundibár-opera za zdmi ghetta (2005) o výjimečném operním představení v Terezíně, Jindra ze Sovince (2006) o fotografovi Jindřichu Štreitovi, Jak si nezlomit vaz (2007) o setkání studentů divadelních fakult na Pustevnách nebo Blücherův palác (2008) jeden z dílů cyklu Příběhy domů.
V letošním roce přichází s dokumentem JOO! To je cirkus o pokračující tradici cirkusové rodiny a pracuje na dokumentu Sloužil jsem ve Wehrmachtu o dvojí totalitě, která poznamenala lidi na Hlučínsku.
ČLÁNKY DO MAILU