František Stárek se v letech husákovské normalizace podílel na organizování mnoha nezávislých kulturních akcí – vydával možná nejčtenější a nejrozšířenější samizdatový časopis Vokno, organizoval koncerty. Undergroundovému aktivistovi proto věnovala STB neustálou pozornost a zájem o jeho osobu projevila v jednom propagandistickém pořadu i bývalá Československá televize. Pronásledování a věznění se nevyhnul ani v revolučním roce 1989. Po změně režimu však zmizel z hledáčku médií. Jak žije dnes a jak se dívá s více než dvacetiletým odstupem na svůj boj s totalitním režimem? Dokument připomene zkušenost člověka, který se v osmdesátých letech minulého století vzepřel tehdejší moci a strávil několik let za mřížemi. Františku Stárkovi se říkalo „poslední politický vězeň na Bytízu“, protože s tímto cejchem žil mezi ostatními vězni jako jediný. Po propuštění ho navíc čekal tzv. ochranný dohled, který znamenal rozsáhlou policejní šikanu a nápadně připomínal jakési vězení na svobodě.
„V Česku už to tak chodí, že osobnosti, jejichž význam pro českou kulturu je zcela zásadní, zůstávají dlouho na okraji zájmu. Kdyby neúnavného organizátora Františka „Čuňase“ Stárka nebylo, vypadal by asi underground a tím i disent docela jinak. Na první pohled působí, jako by neuměl do pěti počítat, přitom je to muž neobyčejně inteligentní, výkonný, citlivý, solidární a odhodlaný. Není divu, že komunističtí aparátčíci nebyli vůbec schopni underground pochopit. Ze Stárka si komunisté vyrobili nepřítele sami: chtěl být svobodný, nezávislý, chtěl si dělat svoje kulturní věci, nosit dlouhé vlasy a státní aparát ho nezajímal. Něčemu podobnému nebyli bolševičtí utilitaristé schopni rozumět. Jediné, na co v konfrontaci s takovou povahou vymykající se kontrole přišli, bylo: „Zavřít!“ Charta 77 vznikla mimo jiné i proto, že lidé ze zcela odlišných prostředí usoudili, že svobodu lidí jako František Stárek je třeba hájit. Poznal jsem jen pár lidí, kteří by na dlouhá a těžká léta věznění dovedli vzpomínat s takovým humorem a noblesou. Stárek je frajer – a skuteční frajeři nejsou sebelítostiví,“ charakterizuje protagonistu pořadu scenárista Adam Drda.
Scénář: Adam Drda, režie: Vítězslav Romanov, dramaturg: Jiří Sirotek, kamera: Pavel Blažek, vedoucí výroby: Helena Veselá. Cyklus Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy vzniká v Redakci aktuální publicistiky, vedoucím projektu je Čestmír Franěk.
Repríza dokumentu Mánička ze severu na ČT2 29. 4. od 11:00, na ČT24 2. 5. od 07:32 hodin. Více informací: www.ceskatelevize.cz/program
ČLÁNKY DO MAILU