V osmém díle nového vzdělávacího cyklu Experiment ČT se diváci seznámí se situací, kdy člověk ztratí svobodu, sebevědomí, zázemí. Ocitne se v prostředí, ve kterém se neumí orientovat, je bezbranný a nemá mu kdo pomoci. Zdálo by se, že propuštěním z vězení tento zlý sen končí. Je tomu ale skutečně tak?
Jan Vilda posílal 17 let lidi do vězení. Byla to jeho práce. Odešel, protože toho už měl dost. Dnes pracuje jako řidič. Má rodinu, ženu a děti, se kterými žije v rodinném domku na vesnici. Když se ohlédne zpátky v čase, říká: „Musím se přiznat k tomu, že jsem dost často myslel na to, jak vlastně lidem měním osud, když je posílám za mříže. Ale ještě nikdy jsem nestál na druhé straně zákona.“ V Experimentu dostává šanci si to zkusit. Sebevědomý muž se ocitne za mřížemi – byť za neúmyslný trestný čin. Jaké to pro něj bude? „Nejtěžší byl pro mne moment, když jsem zůstal na cele zamknutý sám a nevěděl jsem, co bude,“ prozrazuje bývalý kriminalista. Ztratí kamarády, rodinu, práci? Co s člověkem udělá pobyt ve vězení? Lze se po návratu opět zařadit do normální společnosti?
Na tyto otázky se nám pokusí odpovědět i mentor pořadu, který si podobnou situací prošel a dnes je uznávaným muzikálovým hercem. Jan Révai strávil ve vězení dva roky: „Lituju toho, co se stalo a že jsem zklamal své okolí. Udělám všechno proto, abych se do vězení již nikdy nedostal." Repríza pořadu v pátek 27. února na ČT2 od 09.35 hod. www.ceskatelevize.cz/experiment
Nový vzdělávací cyklus České televize Experiment se soustředí na existující předsudky a stereotypy vůči „jiným“, snaží se prozkoumat a zaznamenat příčiny těchto přetrvávajících postojů. Často si totiž své vlastní chování vůči těmto lidem ani neuvědomujeme a právě možnost pocítit vše „na vlastní kůži“ nám může otevřít oči. Jde o zahraniční licenci společnosti Distraction. Pořad poprvé vysílala Novozélandská televize (TVNZ), později byl vysílán v několika zemích.
Česká společnost je stále velmi nedůvěřivá, někdy dokonce přímo nepřátelská vůči těm, kteří jsou z nějakého důvodu jiní. Může jít o jinou barvou pleti, o jinou národnost, zdravotní handicap apod. Může ale jít třeba jen o lidi evidentně sociálně slabší, o seniory či lidi obtížně komunikující. Česká populace totiž trpí dosti rozšířenými stereotypy, podle kterých hodnotí svět kolem sebe a neznámé lidi, na které narazí. A pokud se již někdo, kdo je odlišný nebo postižený, setká se vstřícností a ochotou pomoci, tak málokdo z jeho okolí ví, jak se k němu má a může chovat a co dotyčný opravdu potřebuje.
ČLÁNKY DO MAILU