Hlavní navigace

Prima COOL letí na Planety opic!

[Tisková zpráva] O srpnových sobotách nabízí Prima COOL hned čtyři kosmické lety na Planetu opic!

Sdílet

Příběh o tříčlenné posádce kosmické lodi, která přistála na neznámé planetě plné inteligentních opic, zaujal v mnoha ohledech. Od začátku sedmdesátých let následovalo mnoho filmů, které na úspěch „opičí“ tematiky navázaly. Diváci TV Prima COOL se mohou o srpnových sobotách po deváté večer těšit na televizní filmy Návrat na Planetu opic (8.8.), Poznání na Planetě opic (15.8.), Život, svoboda a pronásledování na Planetě opic (22.8.) a také na film Zrada a chamtivost na Planetě opic (29.8.). Snímky vznikly jako volné pokračování čtrnáctidílného seriálu Planeta opic z roku 1974, který byl inspirován původním filmem z roku 1968.

První sci-fi příběh o opičí planetě, v němž zazářil Charlton Heston, měl pro daný žánr klasický začátek. Pozemská kosmická loď bloudí celá staletí vesmírem… Konečně nouzově přistane na neznámé planetě velmi podobné Zemi. Ovládají ji však inteligentní opice. Lidé žijí za mřížemi jako divoká zvířata a nemluví. Z tříčlenné posádky přežije pouze Taylor (Charlton Heston). Šimpanzí doktorka Zira je překvapena vetřelcovou inteligencí a začne se o něj zajímat. Nakonec jsou Zira (Kim Hunterová) a její snoubenec Cornelius (Roddy McDowall) jedinou Taylorovou nadějí na záchranu. Pokud nechce skončit v knize ohrožených druhů, musí o svůj život bojovat!

Americký film Planeta opic Franklina J. Schaffnera z roku 1968 byl přelomový v mnoha směrech. Šlo o nákladně natočené a burcující sci-fi s morálním poselstvím. Hrdina sice přežil, ale klasický happy end se nekonal. Zdrcující pointa s torzem sochy Svobody, na kterou v závěru Taylor narazí, byla geniální.

Na tu dobu dokonalé masky tvořily 17 % z celkových nákladů, což byl nadlouho světový rekord. Počet maskérů také dodnes udivuje – osmdesát!

Ostatní hollywoodské projekty měly zpoždění, protože maskéři pracovali na „opicích“. O přestávkách museli herci kvůli větší věrohodnosti studovat a napodobovat pohyby a šplhání goril, orangutanů a šimpanzů, maskéři chodili studovat do zoo v L. A. opičí mimiku. Vzhled vesnice opic byl inspirován secesní architekturou Katalánce Gaudího. Snímek získal dvě nominace na Oscary – za kostýmy a hudbu.

Stejnojmenný sci-fi román, vyvolávající silnou civilizační depresi, napsal v roce 1963 francouzský spisovatel Pierre Boulle (Most přes řeku Kwai). Děj útlé knížky se odehrává kolem roku 2500. Hlavním hrdinou je novinář Ulyxes Mérou, který se se dvěma přáteli vydává na dalekou cestu kosmem. Kniha zaujme hierarchií opičí společnosti i zamyšlením nad skutečným směrem evoluce. Opice zde žijí na technologické úrovni vzniku předlohy – jezdí auty, dívají se na televizi apod. Zato lidé jsou nazí. Závěr podle Boullea je jiný, ale neméně šokující…

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).