Písničkářka Hanne Hukkelberg dělá těžkou hlavu milovníkům hudebních škatulek. Je to co hraje jazz, folk nebo pop? Nebo je to snad avantgardní hudba, když v ní mají svoje místo i zvuky těreminu, bicyklových zvonků či klapání psacího stroje? Jednatřicetiletá hudebnice si svoji nezařaditelnost hýčká a od okamžiku, kdy v roce 2003 vstoupila na scénu s debutovým EP Cast Anchor, na sebe poutá pozornost hudebních labužníků. Všestranná zpěvačka, kterou hudební tisk srovnává s Ninou Simone, Joni Mitchell či Björk, začala svoji pěveckou kariéru v doom metalové skupině Funeral a během následujících let spolupracovala se členy tak stylově odlišných souborů jako jsou Jaga Jazzist, Shining nebo Hurra Torpedo.
Její první deska Little Things rok po vydání v Norsku díky licenci proslulé anglické značky The Leaf Label zamířila do celosvětové distribuce a skladba Searching zazněla v celosvětové reklamě. Druhé album Rykestraße 68 je pojmenované po ulici v Berlíně, kam se Hanne uchýlila na několik měsíců hledat inspiraci. Deska si v roce 2007 vysloužila norskou hudební cenu Spellemannsprisen („norská Grammy“) v hlavní kategorii Nejlepší album roku. O rok později upoutala Hanne svým uhrančivým hlasem pozornost tvůrců filmové fantasy ságy Letopisy Narnie a skladbou Lucy přispěla na soundtrack k jejímu druhému dílu Princ Caspian.
Zatím poslední deskou Hanne Hukkelberg je předloňský počin Blood from a Stone, který je vzpomínkou na její teenagerské roky, kdy milovala syrový metal a rock. Album vzniklo ve vesničce na jednom ostrůvku necelých tři sta kilometrů od polárního kruhu a podíleli se na něm také členové rockových kapel Motorpsycho, Huntsville nebo Hurra Torpedo. Poslední jmenovaní dodali rytmická sóla na mrazáky a kamna. Odhaluje dosud neznámou tvář Hanne Hukkelberg, jež i s touto deskou potvrzuje, že patří k nejoriginálnějším hudebnícím současnosti.
ČLÁNKY DO MAILU