Konec 2. světové války přinesl tomuto severoitalskému městu, které se po celou dobu drželo stranou válečné vřavy, pronikavou změnu. Terst stanul v samém středu geopolitických zájmů a nárokovala si ho jak Itálie, tak i rodící se Titova Jugoslávie. Minulost, kdy zde za habsburské monarchie žila pestrá směsice románských, germánských a slovanských obyvatel v relativní shodě, byla pomalu zapomenuta. Po druhé světové válce se totiž Terst nacházel přímo na politické hranici dělící Západ a Východ, a z toho pramenil strach a nejistota. V letech 1945 až 1954 se město stalo faktickým protektorátem OSN pod správou USA a Velké Británie. Američtí vojáci tyto problémy nevnímali a mír si užívali plnými doušky. Po prožitých válečných útrapách se jim pobyt v Terstu jevil jako zasloužená dovolená. Hitem pulzujícího města se staly radovánky, hudba s černošskými džezmeny, americké masové konzervy, krátké sukně a hlavně modré džíny.
Pod jadranskou idylou se však ukrýval sud s prachem. Bezprostředně po konci války následovalo šest týdnů jugoslávské okupace a k první dohodě o Terstu došlo až v roce 1949. Američané ve městě začali dokonce investovat kvůli obavě, aby oblast a s ní i celá Itálie nesklouzly do komunistické sféry vlivu. Vojáci v barech se však starali jen o stálý přísun plných lahví. Tančírny a bary potkal nebývalý rozkvět. A pro zdejší dívky byla Amerika zemí zaslíbenou. Na své si přišel i čistič toalet z nejslavnějšího baru Mário, který sbíral pětidolarovky, které vojáci používali místo toaletního papíru. Město si podobně jako za války Istanbul oblíbili i špioni všech zabarvení. Uvolněnou a zdánlivě bezstarostnou atmosféru pomáhalo udržovat i kouzlo hollywoodských filmů.
Ale atmosféra postupně houstla a na podzim 1954 události nabraly rychlý spád. Terst byl navrácen Itálii, zatímco sousední oblasti připadly Jugoslávii. Do Terstu se pozvolna vracel normální život a vzpomínky „občanů odnikud“ na zlaté časy pozvolna bledly. Trvalo to však přece jenom déle než jinde. Také slavný barman Mario Todeschini přišel o zákazníky, svůj bar zavřel a začal prodávat hrací automaty. A to byl konec „starých dobrých časů“. Výpovědi pamětníků této jedinečné éry poválečného Terstu, tvoří páteř italského dokumentu.
Repríza dokumentu Terst – město mezi Východem a Západem na ČT2 21. 3. v 16:00 hodin
ČLÁNKY DO MAILU