Na Jiřího Sováka vzpomíná manželka Anna Sováková a Věra Tichánková, Václav Vorlíček, Oleg Reif, Slávka Kopecká a další. Nenechte si ujít TOP STAR: Jiří Sovák a zavzpomínejte na něj spolu s jeho kolegy a rodinou již tento čtvrtek 7. 10. ve 20.00 na Primě.
Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer, se narodil 27. prosince 1920 do pražské rodiny hospodského. Jiří se na přání otce učil na Kladně hoteliérství. V mládí jej kromě sportu zlákala i herecká múza, s čímž jeho tatínek nesouhlasil, o to více jej prý podporovala maminka. Za války byl totálně nasazen v jinonické Waltrovce, po večerech účinkoval v kabaretním divadle Živé jeviště, kde spolu s ním začínali i Martin Růžek a Jaroslav Štercl. Roku 1941 absolvoval dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře a následně se živil jako úředník v pojišťovně a skladník. Roku 1943 nastoupil na profesionální hereckou dráhu, kdy se přes oblastní divadla – E. F. Buriana a Vinohradského divadla – dostal až do Národního, kde působil až do roku 1983.
Mezi hlavní role, které ho vystřelily k všeobecné popularitě, patří například havíř Kuba Dařbuján v pohádce Dařbuján a Pandrhola (1959), vykutálený sňatkový docent Beránek v Kdo chce zabít Jessii? (1966) či fasádník Antonín Skopec v Podskalského Světácích (1969). V televizi si jej diváci oblíbili například v mikrokomedii Bohouš (1968).
Od roku 1966 byl Jiří Sovák členem souboru Národního divadla, kterému zůstal věrný až do března 1983, kdy odešel kvůli zdravotním problémům do důchodu. Právě v 70. letech byl však Sovák pracovně na roztrhání a točil jednu komedii za druhou – Zabil jsem Einsteina, pánové, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát a další. Pro děti se také v roce 1979 stal čarodějem Vigem ve slavné Arabele i v jejím pokračování na začátku devadesátých let.
Jiří Sovák byl ženatý třikrát. Z prvního manželství měl syna Jiřího, který se narodil v roce 1949. Ten však tátovi, nespoutanému bohémovi, nikdy neodpustil, že odešel od rodiny. Jejich křehké příměří přerušila tragická autonehoda, při níž mladý Jiří na konci sedmdesátých let pod vlivem alkoholu usmrtil chodce – otec Sovák syna Schmitzera zavrhnul. „Malý Jirka byl prima kluk, ale nežil s námi, žil se svou matkou, takže jsme ani já a ani Sovča neměli na jeho výchovu vliv,“ vzpomíná hercova třetí manželka Anna Sováková. „Sovča byl hodně vytížený, doma skoro nebyl a moc volného času neměl. To samozřejmě jeho vztahu se synem také nepřidalo. Jejich pozdější pohled na život, posuzování hodnot v jednání lidí se natolik vzdálily, že se už asi nedaly přemostit. Chyba byla asi na obou stranách,“ dodává Sováková.
Ještě před definitivní roztržkou se však otec a syn spolu objevili ve slavné komedii Marečku, podejte mi pero a seriálu Chalupáři. Po Sovákově smrti však Schmitzer, dnes sám slavný herec, otci ani nepřišel na pohřeb…
Ženu, o níž mluvil jako o osudové a pojal ji za poslední, třetí manželku, potkal až ve zralém věku – o mnoho let mladší učitelku Annu, které říkal Andulka. Spojovala je hlavně láska k cestování po Evropě – spolu navštívili Itálii, Řecko, bývalou Jugoslávii. Sovák miloval moře, které poprvé viděl v r. 1957 při natáčení filmu Ročník 21, kde mu společnost dělal začínající Luděk Munzar.
Sovákovu kariéru trochu předčasně ukončila těžká autonehoda koncem osmdesátých let, po níž si dlouho s komplikovanými zlomeninami nohy poležel v nemocnici a musel výrazně omezit své aktivity. Posledními velkými rolemi před ní byly seriály My všichni školou povinní a Létající Čestmír a komedie Zralé víno a Mladé víno. Nelehkou životní situaci, i finanční, mu pomáhal řešit další z velkých kamarádů a bohémských souputníků Vladimír Menšík, který s sebou Sováka zval na zájezdová představení Křeslo pro hosta. Úplně poslední filmové role Jiřího Sováka byly drobnější úlohy ve filmech Kolja (1996), který získal Oscara, a Návrat ztraceného ráje (1999) Vojtěcha Jasného.
Zážitky nejen z natáčení vměstnal do několika autobiografií Díky za váš smích, na nichž spolupracoval se spisovatelkou Slávkou Kopeckou. Za své herectví získal titul Zasloužilého umělce (1968) a Cenu MNV za herecký výkon (1982). V březnu 2000 získal cenu Thálie za Celoživotní mistrovství. Zemřel 6. září téhož roku, poté, co si při pádu zlomil stehenní krček a neprobudil se po operaci z narkózy. Jeho ostatky jsou uloženy na jeho milované ladovské chaloupce ve Stříbrné Skalici, kde s Andulkou prožíval poslední roky svého života.
ČLÁNKY DO MAILU