Proč nakonec zpěvačka, která začínala v divadle Semafor a sbírala ocenění i za oceánem, svou úspěšnou kariéru v padesáti letech přerušila? Kam odešla a s kým? Co na stěhování pryč z rodných Čech říkala její jediná dcera Jana? A jaký byl návrat domů po letech, který provázely několikaleté soudní tahanice a dluhy, zanechané Nadiným třetím manželem a jeho neúspěšným podnikáním? Jak se vyrovnala se zatím poslední ranou osudu – onemocněním rakovinou prsu? O Nadě Urbánkové hovoří její dcera Jana Fabiánová, Miluška Voborníková, Jiří Suchý, František Ringo Čech a mnozí další. Nenechte si ujít TOP STAR: Naďa Urbánková již zítra ve 20.00 na Primě.
Naďa Urbánková, známá zpěvačka, jejímž symbolem a poznávacím znamením se staly velké brýle, se narodila 30. června 1939 v Nové Pace jako Naděžda Balabánová. V roce 1957 se stala diplomovanou zdravotní sestrou, ale v tomto oboru pracovala jen dva roky. Lákalo jí divadlo. Po úspěchu na divadelním festivalu Jiráskův Hronov opustila zdravotnictví a šla za elévku do pardubického divadla, kde debutovala v roce 1959. A začala zpívat.
V Pardubicích také poznala svého prvního manžela, herce Karla Urbánka, který jí dal své příjmení. Manželství trvalo osm let a během něj Naďa Karla následovala do Prahy. Rozešli se kvůli velké osobní tragédii.
K Nadině umělecké kariéře přispěly nejvíc dva roky v AUSu, další štací byl Státní soubor písní a tanců. Potom přišel rok 1964 a konkurz pro film Kdyby tisíc klarinetů v Divadle Semafor. V první řadě seděli Jiří Suchý, Ján Roháč a za pianem Jiří Šlitr. Zazpívala jim „Klementajn"; nejdřív normálně, pak jako operu a nakonec zatančila twist. Vzali ji.
Mezitím se seznámila s Jiřím Brabcem z Country Beatu a začali zkoušet anglické písničky, které do té doby neznala. V Semaforu Naďa vystupovala s Pavlem Bobkem, Jitkou Molavcovou, Miluší Voborníkovou, Miloslavem Šimkem, Jiřím Grossmanem či Zuzanou Burianovou. Tady vznikly její největší hity včetně Drahý můj s Jiřím Grossmanem či píseň Závidím, kterou Grossman složil, když věděl, že umírá na leukemii. Nadina popularita tehdy začala strmě stoupat a v roce 1972 se dokonce stala vítězkou čtenářské ankety Zlatý slavík. Na prvním místě se držela až do roku 1976.
V dobách největší slávy Naďa prožívala i své největší štěstí a životní lásku s hercem Josefem Abrhámem. Ona byla sexsymbolem, on idolem dámských srdcí. „Pepu jsem velmi milovala. Když to můžu srovnat s ostatními muži, tak bych s odstupem řekla, že snad nejvíc. Moc jsem si přála mít s Pepou dítě. Ve chvíli, kdy jsem cítila, že ten biologický budík zvoní, oznámila jsem mu to, protože jsem se chtěla zachovat čestně, a on mi tehdy řekl, že se na to ještě necítí,“ přiznává Naďa otevřeně své dávné touhy. Jejich vztah skončil Abrhámovou nevěrou s Libuší Šafránkovou. Naďa dostala zrovna v tu dobu nabídku vycestovat s Country Beatem do amerického města Nashville v Tennessee, nejvýznamnějšího centra country hudby v USA. Vdala se tam, ale ani toto manželství nedopadlo dobře.
V USA měla Naďa velký úspěch a jistý manažer ji přemlouval, ať tam rok zůstane, že z ní udělá country hvězdu. Jenže život jí začala komplikovat vyšší moc. Politický doprovod kapely, kterému prý říkali „Eustach", rozhodl, že se Naďa musí vrátit domů. Agentury ji přestaly obsazovat do vystoupení, nevycházely jí desky…
První roli, baletku v šantánu, která je přítomna vraždě, dostala Naďa v povídkovém filmu z roku 1965 Zločin v dívčí škole – byla to povídka Jak se koupe žena. V divadle Semafor se seznámila s režisérem Jiřím Menzelem, který ji obsadil do Oscarem oceněného snímku Ostře sledované vlaky (1966), Skřivánci na niti (1969) nebo Na samotě u lesa (1976). Významné role si zahrála i ve filmech Pension pro svobodné pány (1967), kde se setkala právě se svojí láskou Josefem Abrhámem, či Radúz a Mahulena (1970). Sebe samu si zahrála v Romanci za korunu (1975) a zpěvačky hrála v komedii Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979) a v dramatu Nemožná (1987).
Krátce před revolucí se v Praze seznámila s doktorem Josefem Havlíkem, českým emigrantem ve Švýcarsku. Jiskra přeskočila, párkrát si zatelefonovali a v roce 1990 se vzali. Naďa kvůli němu dokonce opustila svou největší lásku – zpívání. Odstěhovala se do Baaru, městečka mezi Luzernem a Curychem, kde doktor Havlík léčil děti. V polovině 90. let se Havlíkovi přestěhovali do Čech a pustili se do stavby sanatoria U svaté Anny v Josefově rodném Protivíně. Všechno bylo vyřizované na Naďu. Sanatorium však bohužel krachlo, stejně jako manželství s Havlíkem, a zpěvačka tak kvůli manželem nakumulovaným dluhům přišla o všechno. Nekonečné soudní tahanice ji na dlouho vyčerpaly. A když konečně našla útočiště na Vysočině v želivském klášteře u premonstrátů, udeřila na prahu sedmdesátých narozenin rakovina. Zpěvačka podstoupila operaci, při níž přišla o obě ňadra, a po sérii chemoterapií jí vypadaly vlasy. Osudem zmítaná zpěvačka však ani tenhle boj nevzdala a stejně jako se všemi ranami, i s touto se – jak se zdá – úspěšně vypořádala.
ČLÁNKY DO MAILU