Josef Henke, jeden z nejvýznamnějších rozhlasových tvůrců, se narodil 12. ledna 1933 v Mladé Boleslavi. Po absolvování Raisova gymnázia v Jičíně studoval na AMU v Praze divadelní a filmovou režii. Již během studií pracoval v rozhlase jako externí asistent, autor a interpret. Jeho první angažmá bylo v divadle E. F. Buriana. 1958–60 byl režisérem literárně-dramatického vysílání Československého rozhlasu. V roce 1971 byl ve funkci vedoucího režiséra z rozhlasu propuštěn z politických důvodů.
Po zkušenostech z divadelní režie i režie televizní realizoval v době zákazů činnosti také inscenace loutkového divadla, audiovizuálních performancí, působil i v animovaném filmu.
Do rozhlasu se vrátil po roce 1989 a zastával zde funkce šéfrežiséra a šéfredaktora Českého rozhlasu 3 – Vltava. Do jeho uměleckého působení patří řada gramosnímků, mezi nimi deska na paměť Jana Palacha Kde končí svět a také řada hodin na Divadelní fakultě v Praze. Habilitoval se na docenta na Janáčkově akademii muzických umění v Brně.
Do zlatého fondu rozhlasu patří z jeho režií např. Čapka-Pavlíčka Život a dílo skladatele Foltýna, Borcherta Venku přede dveřmi, Dyka-Buriana Krysař, Přidalovy Sudičky, a Proměna podle Franze Kafky.
Josef Henke byl v roce 1966 na mezinárodní soutěži Prix Bohemia Radio oceněn za režii původní české hry, 1999 za předlohu ze starých loutkářských textů a v roce 2000 literárního pořadu Ezra Pound Chtěl bych napsat ráj. Některé jeho scénáře byly realizovány v zahraničí a Josef Henke sám v zahraničních rozhlasech jako režisér pracoval.
Josef Henke převzal 28. října 2004 z rukou prezidenta ČR státní vyznamenání Za zásluhy o kulturu. Byl prvním předsedou a posléze čestným předsedou Sdružení pro rozhlasovou tvorbu až do své smrti 19. března 2006.
ČLÁNKY DO MAILU