Don Quijote Ludwiga Minkuse patří ke klasickým dílům romantického baletu. Autor sám je považován v této oblasti za nejvýznamnějšího předchůdce P. I. Čajkovského. Rodilý Vídeňák, který působil léta v Moskvě a Petrohradě, a legendární francouzský tanečník a choreograf Marius. Petipa vytvářel pro tamní baletní soubory svá díla.
Don Quijote měl premiéru ve Velkém divadle v Moskvě 14. prosince 1869. Je divácky mimořádně vděčný. Námětově čerpá ze slavného Cervantesova románu. Setkáme se v něm jak se snovými, fantaskními, ale především komickými prvky. Don Quijote a Sancho Pansa zde ovšem nejsou hlavními postavami. Hlavní dějovou linii tvoří zakázaná láska Basila a Kitri, jimž Don Quijote pomůže k tomu, aby mohli svůj cit naplnit.
Velký ruský tanečník sovětské éry Rudolf Nurejev tančil hlavní mužskou roli lazebníka Basila v Petrohradě. Když v roce 1961 požádal o azyl ve Francii, snažil se toto v Rusku tak populární dílo přenést také na Západ. Svou první choreografickou verzi vytvořil pro Vídeňskou státní operu v roce 1966. Svého Dona Quijota přenesl i do Paříže, kde stál léta v čele jednoho z nejlepších baletních souborů světa. Jeho inscenace zde měla premiéru v roce 1981.
Obnoveného nastudování se dočkala v roce 2002, už po Nurejevově smrti. A právě tuto obnovenou premiéru v záznamu přímého přenosu nabídne programový okruh ČT2. Obdivuhodný je nejen brilantní taneční projev hvězd baletu Pařížské opery, velkou předností inscenace je také její kolektivnost, absolutní nasazení souboru i ve sborových rolích. A tak z ní čiší mimořádná radost a optimismus. V žádném případě nejde jen o dokonale provedený muzeální kus bývalého carského repertoáru, ale o živé taneční dílo.
