Hlavní navigace

Černá kronika českých telekomunikací, část II: LRAIC

8. 3. 2002
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Současný rozruch kolem dění na telekomunikačním trhu zřejmě přinesl první ovoce: regulátor konečně vydal metodiku LRAIC, po které operátoři tak dlouho volali. Podle ní měl stanovit ceny za propojení pro rok 2002. Teď to ale vypadá až na rok 2003, zatímco pro letošní rok zřejmě budou nové ceny stanoveny ještě podle staré metodiky.

Zavedení metody LRAIC (Long Run Average Incremental Costs) do praxe je velmi významným krokem, na jehož nutnost upozorňují alternativní operátoři již delší dobu. Důvodem je skutečnost, že celý systém cen pro koncové zákazníky je závislý na cenách za propojení, a jejich korektní stanovení je proto nesmírně důležité. Když jsou ceny za propojení vysoké, musí být vyšší i koncové ceny pro volající zákazníky. Pokud ceny za propojení klesnou, vzniká prostor i pro snižování koncových cen.

V loňském roce, kdy se sjednávaly první propojovací dohody, byl také poprvé sveden boj o způsob stanovení cen za propojení. V rámci tohoto boje se utkaly dva názory, resp. principielní přístupy:

  • Metoda tzv. plně alokovaných nákladů (FAC, Fully Allocated Costs), kterou si lze představit tak, že se vezmou všechny náklady, které operátor má a měl (včetně historických), a rozpočítají se na očekávaný počet minut.
  • Metoda Best Practice, spočívající v tom, že cena se stanoví jako průměr určitého počtu (typicky tří) nejnižších cen dosahovaných na trhu.

Není asi těžké odhadnout, že metodu FAC prosazoval Český Telecom, a její aplikací mu vyšly dosti vysoké sumy (v některých případech dokonce vyšší, než jaká je koncová cena za celý hovor). Naproti tomu alternativní operátoři prosazovali metodu Best Practice a vyšlo jim podstatně méně než Českému Telecomu. Poslední slovo ale měl regulátor, který pro rok 2001 zvolil určitý kompromis: sice použil metodu FAC, ale očistil ji od nákladů nesouvisejících s propojením sítí. Vyšlo mu dobře známých 66 haléřů za ukončení jedné minuty místního hovoru ve špičce (a 33 haléřů mimo špičku). Stále je to však o poznání více, než kolik je obvyklé v zemích Evropské unie.

Co v roce 2002?

Ačkoli cena 66/33 haléřů byla stanovena pro rok 2001, i s uvážením tehdejších koncových cen, dnes máme rok 2002, ale ceny za propojení z roku 2001 platí stále a dosud nebyly nahrazeny novými. Přesto regulátor již koncem roku 2001 odsouhlasil nové koncové ceny Českému Telecomu, čímž určitým konkrétním způsobem ovlivnil situaci na trhu – jak jsem již popisoval v předchozích článcích (např. zde), ČTÚ efektivně zúžil prostor pro fungování konkurence. Alternativní operátoři proto v poslední době hlasitě volali po rychlé nápravě tohoto stavu a po zavedení nového způsobu stanovení cen, na základě spravedlivější a objektivnější metodiky.

Takovouto „spravedlivější“ metodikou, na které se možná překvapivě shodli všichni čeští telekomunikační operátoři včetně Českého Telecomu, je LRIC (Long Run Incremental Costs), či LRAIC (Long Run Average Incremental Costs). Její princip si lze velmi zjednodušeně představit tak, že se vytvoří model efektivně fungujícího operátora a na něm se studuje, jaké má náklady na poskytování služby propojení, a to v dlouhodobém výhledu a průměru. Nejde tedy o náklady celkové, na celou činnost operátora jako takového, ale jen o náklady „přírůstkové“ (inkrementální), které má operátor „navíc“ oproti situaci, kdy by propojení neposkytoval. Navíc, aby se vyloučil zkreslující efekt počátečních investic, jsou tyto náklady modelovány v dlouhodobém výhledu (proto „Long Run“) a zprůměrovány (proto „Average“). Zájemce o podrobnější popis metody LRIC si dovolím odkázat na tento svůj obsáhlejší článek.

Jak se připravoval LRAIC?

Na vhodnosti metody LRAIC se již v loňském roce shodli všichni naši operátoři a k jejich názoru se přidal i regulátor – také on deklaroval, že hodlá tuto metodu použít pro výpočet propojovacích poplatků již pro rok 2002. Proto ještě vloni, konkrétně od června do října, pracovala na půdě APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) pracovní skupina pro LRIC. Jejím cílem bylo vypracovat model LRAIC použitelný pro tuzemské podmínky a zdejší telekomunikační trh. Na práci skupiny se podílely společnosti Aliatel, Contactel, Český Telecom, České radiokomunikace, eTel, GTS, Jet2Web, Transgasnet a UPC. Dále sám nezávislý regulátor (ČTÚ) a středisko Testcom, poskytující „technický servis“ (například překlady odborných materiálů). Vedoucím skupiny byl nezávislý konzultant Ladislav Chrudina. Jelikož šlo o značně komplikovanou problematiku, ke které v České republice není dostatečné zázemí, bylo využito služeb konzultantů, konkrétně britské firmy Launchworks.

Práce na LRAIC byly dokončeny v říjnu 2001. Výstupem byl model, do kterého bylo třeba dosadit konkrétní údaje, popisující například ceny pozemních prací, ceny telekomunikačního vybavení, ceny materiálu a další údaje včetně provozních. Dosazením těchto hodnot do modelu LRAIC pak je možné vypočítat ony „dlouhodobé průměrné přírůstkové náklady“ a na jejich základě stanovit cenu za propojení. Zdůrazněme si, že celá LRAIC je metodou pro stanovení nákladů, nikoli cen (cenu lze na základě znalosti nákladů stanovit různě, třeba prostým připočtením určité míry zisku apod.).

V zásadě si lze představit, že metoda LRAIC je východiskem pro stanovení ceny, které poskytuje podstatně věrohodnější obrázek o oprávněných nákladech poskytovatele služby než například metoda FAC.

Kolik vyšlo v LRAICu?

Určitým problémem metody LRAIC je dosazení konkrétních hodnot. Pokud si celý model představíme jako jakousi prázdnou šablonu, do níž se doplňují čísla, pak samozřejmě velmi záleží na tom, jaká tato čísla jsou. Právě zde, při přípravě tuzemského modelu LRAIC, přitom nastaly nepříjemné komplikace. Český Telecom, který se aktivně podílel na tvorbě celého modelu (po jeho metodické stránce), do něj odmítl dosadit jakákoli svá čísla. Přesněji: prohlásil je za své obchodní tajemství a deklaroval, že je předá pouze regulátorovi a nikoli pracovní skupině.

Proto mohl být český LRAIC naplněn pouze údaji od alternativních operátorů a kvalifikovanými odhady (např. veřejně známými údaji, srovnatelnými údají ze zahraničí atd.). Na základě těchto hodnot byl na modelu LRAIC proveden výpočet nákladů na propojení, který vedl na následující výsledky:

Místní ukončení 1. tranzit 2. tranzity
Ve špičce 28,0 35,0 44,9
Mimo špičku 14,0 17,5 22,5

Zdůrazněme si ještě jednou, že jde o výpočet nákladů, nikoli cen! Cena, stanovená na základě takto určených nákladů, bude nejspíše o něco vyšší. I přesto je zde dostatek prostoru pro její významnější pokles – vždyť pro rok 2001 byla za místní ukončení ve špičce stanovena na 66 haléřů, zatímco LRAICu vyšly náklady na 28 haléřů.

Na co se čekalo?

Pracovní skupina pro přípravu LRAIC dokončila svou práci v říjnu loňského roku s tím, že naplnila výsledný model jen jednou sadou dat (od alternativních operátorů a z kvalifikovaných odhadů). Český Telecom se iniciativně přihlásil k tomu, že výsledky práce skupiny předá regulátorovi. Tomu se po určitých nejasnostech a kontroverzích nakonec sešly na stole dva návrhy: jeden od pracovní skupiny se zmiňovanými daty, a jeden návrh od samotného Českého Telecomu.

Český Telecom přitom prosazoval také to, aby se nový způsob stanovení cen podle metodiky LRAIC použil až pro rok 2003. Ostatní naopak očekávali, že ČTÚ dostojí svým předchozím prohlášením a použije metodu LRAIC pro výpočet a stanovení nových cen za propojení již letos (a to ještě před koncem loňského roku, když podklady dostal již v listopadu 2001).

Jak jsme si již naznačili v úvodu, nestalo se tak. V rámci „spojených nádob“, které tvoří regulované koncové ceny a ceny za propojení, regulátor jednostranně změnil pouze regulované koncové ceny Českého Telecomu.

Čas dále letěl a nic nenasvědčovalo tomu, kdy se ČTÚ rozhodne metodu LRAIC přijmout a použít. Když 13.2.2002 jednal s alternativními operátory, prý jim nebyl v tomto směru schopen říci nic konkrétního. Alternativní operátoři jej proto dopisem požádali, aby metodu LRAIC urychleně přijal, a do doby, než bude moci být prakticky nasazena, stanovil „dočasnou“ výši propojovacích poplatků pomocí metody Evropské unie Best Practice.

Rozhodnutí 01/PROP/2002

Odpověď přišla 5.3.2002. V tento den ČTÚ vydal své první letošní „propojovací“ rozhodnutí, založené právě na metodice LRAIC. Tím tuto metodiku předepisuje jak pro potřeby stanovení nákladů a cen za propojení mezi pevnými sítěmi, tak i mezi pevnými sítěmi a sítěmi mobilními (tj. týká se rovněž mobilních operátorů).

Fakticky ale jde jen o samotnou metodiku jako takovou, neboli o „prázdný“ model, do kterého je nejprve třeba nově dosadit příslušné údaje. Nejde tedy ještě o stanovení nových cen, po kterém alternativní operátoři hlasitě volají.

Zajímavé ale je, že rozhodnutí 01/PROP/2002 obsahuje fakticky metodiky dvě: metodiku LRAIC a vedle ní ještě metodiku další, podle mého soudu na bázi metody FAC (hovoří o vloženém kapitálu, dlouhodobých závazcích, vlastním jmění atd.). O použití obou metod přitom říká tolik, že druhá má být použita v případě, že pro první nebudou k dispozici potřebná vstupní data. Tím si vlastně regulátor nechává otevřená zadní vrátka k tomu, aby metodu LRAIC vůbec nemusel použít.

Co bude dál?

Jak vypadá možný časový rámec aplikace LRAIC? Rozhodnutí ČTÚ požaduje vstupní data do modelu po dominantním operátorovi, a to do 15.5.2002. Poté má regulátor apriorně neomezenou dobu na jejich zpracování, vyhodnocení a stanovení cen za propojení. Až je vyhlásí, bude zase mít dominantní operátor lhůtu 90 dní na jejich zavedení (aktualizaci propojovacích dohod).

Vzhledem k rychlosti regulátora a očekávané (ne)ochotě Českého Telecomu zavádět nové ceny, tipuji, že všechny časové lhůty budou využity v plné délce. I kdyby ČTÚ zareagoval do měsíce po obdržení vstupních údajů a nové ceny určil ještě před koncem prvního pololetí, bude mít Český Telecom ještě čtvrt roku čas na jejich zavedení, zejména na změny propojovacích dohod. Takže pokud bychom se nových cen za propojení (a v jejich důsledku snad i nových koncových cen) dočkali, pak nejspíše až v závěru tohoto roku.

Dočkáme se vůbec?

Skutečnost, že regulátor vydal LRAIC ve svém nejnovějším cenovém rozhodnutí, zřejmě ještě nemusí znamenat její oficiální „posvěcení“ a rozhodnutí použít ji již v tomto roce – jak ostatně požadoval právě Český Telecom. Naznačil to již sám předseda David Stádník 5.3.2002 v roz­hovoru pro ČTK, kde řekl že:

(…) není jisté, zda ji použije již pro stanovení cen v letošním roce.

Včera odpoledne se v jiném článku ČTK objevila zpráva o tom, že ČTÚ se chystá vydat nové ceny v nejbližší době, ale zřejmě na bázi staré metodiky. Důvod má být následující:

Zatímco k dosud používané metodě výpočtu podle celkových nákladů má úřad všechny podklady, u nové metody dlouhodobých přírůstkových nákladů LRAIC je má Telecom dodat až do poloviny května," řekl předseda ČTÚ David Stádník a dodal: "Ceny vydáme co nejdříve.

Pokud jde o výši nových cen, zde zpráva ČTK zmiňuje jen odhady:

BRAND24

Podle telekomunikačních odborníků budou zřejmě nižší, ale výrazné snížení, které se očekává u metody LRAIC o desítky procent, asi nepřinesou. Na výši propojovacích poplatků za uskutečnění telefonátů mezi různými operátory přitom závisí i výše hovorného.

Jedním z možných důvodů, který článek ČTK zmiňuje, je současné znění telekomunikačního zákona: ten totiž říká, že regulátor má právo vyhlásit (sám určit, nadiktovat) maximální ceny za propojení až tehdy, když se jednající strany nedohodnou – a to nejprve samy, a posléze ani nad metodikou, kterou jim ČTÚ předepsal.

Situace podle mého názoru není v tuto chvíli příliš jasná – podaří se prosadit nové ceny na bázi metody LRAIC, s očekávaným výraznějším poklesem, ještě v letošním roce? Budou „dočasné“ ceny za propojení stanoveny podle metody Evropské unie Best Practice, a tedy opět s šancí na významnější pokles tak, jak to požadují alternativní operátoři? Nebo se metody LRAIC dočkáme až v roce 2003, jak požaduje Český Telecom, a v letošním roce k žádnému významnějšímu poklesu cen za propojení ani koncových cen nedojde? Tipněte si.

Metoda LRAIC bude podle vás zavedena...

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).