Hlavní navigace

Typologie „potížistů“ na Internetu (1.)

26. 7. 2005
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Útočnost, šaškoviny, puberťáctví – tyto věci se projevují snad ve všech společenských sférách, avšak v kyberprostoru můžeme pozorovat silné specifické projevy. Seriál, počínající tímto článkem, se snaží psychologicky vystihnout problémy v chování jedinců internetových komunit a najít cesty k jejich řešení.

Při psaní tohoto textu jsem vycházel z práce profesora University Rider, Johna Sulera, The Psychology of Cyberspace, která nabízí ucelený pohled na tuto problematiku. Dále jsem musel Sulerovy poznatky aplikovat na český cyberspace, k čemuž jsem využíval hlavně svých zkušeností a zpovědí lidí pohybujících se po diskusních serverech, chatech apod. Myslím, že jsem dosáhl celkem objektivního pohledu na věc, ale to ať posoudí každý sám. Své připomínky a příklady ze života prosím směřujte do reakcí pod článkem. Sám jsem velmi zvědav na vaše názory.

Když mluvím o českém cyberspace, míním tím prostor na Internetu ohraničený používáním českého jazyka jako hlavního nástroje komunikace. Text se zabývá sociálním a sociálně psychologickým hlediskem celé věci, takže nečekejte žádné teorie hackingu aj. Spíše se bude jednat o rozbor situací na diskusních serverech, chatech, v diskusích pod články publicistických webů, na IRC, v instant messagingu atd.

Zdroj trablí: SNERT

Pojem SNERT pravděpodobně vymyslel spisovatel a umělec Kurt Vonnegut. Jisté je však, že to znamená „snot-nosed Eros-ridden teenager“. Jednu z možných definic ve svém webzinu uvádí známý a kontroverzní Radek Hulán:

Psychiatr Cyril Höschl: „Mají v sobě naštosovanou bezmeznou žlučovitou závist vůči vzdělanějším, chytřejším, úspěšnějším a bohatším. Mají vztek na ty, kdož jsou spokojeni. Nejraději by je roztrhali na kusy. A protože jinak nedokážou, vyřizují si to s nimi v otevřených, neřízených anonymních diskusích…“

Každý si může udělat o tomto odsuzujícím výroku obrázek sám. Překlad do češtiny však zní asi takto: „domýšlivý náctiletý pronásledovaný svým libidem“. Vystihuje to podstatu takového jedince, často opravdu teenagera, který se staví proti autoritám ve snaze najít si „co nejvyšší“ místo na žebříčku moci a důležitosti. Má tendenci považovat všechno za trochu jinou počítačovou hru a lidské bytosti si uvědomuje spíše jako boty ovládané umělou inteligencí. Pronásledován neukojenými sexuálními tužbami vybíjí svoji energii v téměř anonymních internetových společnostech, obtěžuje, překračuje pravidla a občas i agresivně útočí na poklidně debatující členy komunity. Dokonce se objevují i případy sexuálního harašení. Jde v převážné většině o mladší muže (cca 95 procent), snad proto, že dívky jsou dříve vyspělé, a také kvůli obecné dominanci mužů na Internetu.

Řešení: administrátoři

Na druhé straně stojí několik lidí vybavených speciálními právy, aby si mohli „udělat pořádek“. V podstatě fungují jako typičtí středověcí feudálové, kteří vlastní zemi a určují pravidla. To, že tyranie není zrovna nejlepší řešení, si uvědomí téměř každý, a tak „šlechta“ rekrutuje pomocníky buď z řad svých zaměstnanců, nebo vybírají osvědčené a zkušené uživatele jednotlivých komunikačních systémů. Tito se pak střetávají se SNERTy v těžkých morálních bitvách, při nichž je nezbytná ostražitost a obratnost. Nikdo nechce být nazýván nespravedlivým či zlým – odlákává to ven z komunity uživatele, takže i (po pár mezikrocích) peníze.

SNERTi tvoří velký podíl všech lidí na Internetu, tedy jinak řečeno i velký podíl „peněz“. Proto by bylo neekonomické se s nimi alespoň nepokusit vycházet. A také… je to humánní. Cesta k úspěchu vede hlavně přes pochopení takového člověka (ostatně všichni jsme jednou byli teenageři). Uvědomíte-li si výbušnost (reaktivnost) jejich povahy, silné prožívání všech emocí a sklony k paranoie (syndrom pronásledovaného) či k depresi větší než u dospělých lidí, máte skoro vyhráno. Pokud akceptujete první krok, budete už snadno moci přestoupit k dílčím řešením popsaným níže.

Typologie mírných neplechářů

Všechny zločiny SNERTů nemusí být závažné, ba naopak většinu z těchto činů můžeme zařadit do kategorie žertíků, výstřelků apod. Avšak z nejrůznějších důvodů se takové chování může až hnusit ostatním uživatelům. Celý problém často vychází z kulturního nedorozumění – tím míním nejenom rozdíly v morálce jednotlivých států (národů, náboženských skupin), ale také různá pravidla na různých komunikačních sítích-webech. Neplecháře stačí většinou přátelsky poučit, jaká jsou pravidla, a on sám od sebe přestane. Pokud ne, pak před námi stojí komplikovanější záležitost.

Neplechářem se můžete stát hned po tom, co vstoupíte do nové větve cyberprostoru a najednou nevíte, co a jak se má dělat. Hned je z vás bezradný nováček, a tak úplně všechno testujete. Tito čerství uživatelé mají ve zvyku třeba „tapetovat“ fóra svými příspěvky, když si zkoušejí všelijaké emotikony, píší nesmyslné zprávy, objevovují se nepozváni v místnostech s intimním zaměřením, ptají se na špatné otázky na špatných místech atd. Administrátor by měl být připraven nováčka podchytit a pomoci mu v jeho bezradnosti. Občas bývá těžké ho odlišit od jiných neplechářů, avšak z toho pomůže pár šikovně položených otázek. V reakcích se nováček jasně odliší (dá najevo svou nevědomost). Dveře souladu se otevírají přátelskou komunikací.

Pokud se rádi pobavíte na něčí účet, tak se přesunujete do kategorie vtipálek. Podobné chování se objevuje spíše na rychlých chatech. Člověk si prostě z někoho jiného „udělá srandu“. Někdy je to v pořádku (zvláště pokud se uživatelé navzájem přátelí nebo se déle znají), ale jindy vtipálkův žert padne na kamenitou půdu. Často se cíl urazí a nepohnou s ním ani nejpokořenější omluvy, shání administrátora ve snaze korigovat chování vtipálka. V jiných situacích může žert urazit i více uživatelů či mírně narušit pravidla komunikace v systému. Admin by měl působit jako nezaujatý prostředník, na jedné straně poučuje vtipálka o případných prohřešcích proti pravidlům a na druhé sděluje poškozenému, že to přece nebylo zas tak vážné a vážně míněné. Měl by usilovat o přátelské smíření obou stran ve smyslu „podejte si ruce“ a o smazání sporných příspěvků. Další vtipálkovy excesy se už budou tolerovat daleko méně, měl by být poučen z minulosti.

Existují i takoví lidé, kteří se vyžívají v kresbě obrázků a ikonek na hranici morální únosnosti, a pak je vkládají do (pro tyto věci) nevhodných klubů či je nosí otevřeně a všude vedle svého jména. Kvůli podobnosti s realitou se jim říká sprayeři. Jedná se vlastně o variantu vtipálka, avšak místo psaní maluje. John Suler rozlišuje kategorii „začerňovačů“, kteří mají obrázky nahrazovat velkými jednobarevnými plochami. Začerňovač se dá dle Freuda zařadit do análně expulsivního charakteru – tzn. podvědomě by chtěl ostatním lidem ukazovat velikost svého majetku (dle Freuda je majetek-peníze symbolicky spjat s výkaly). Se sprayery by měli administrátoři nakládat podobně jako s vtipálky, ale objevuje se zde potřeba co nejdřív dostat z webu inkriminované obrázky (ať už s domluvou se sprayerem či bez ní). Přece jen tvary a barvy zaujmou daleko rychleji, než bychom si přáli.

A dostáváme se k pravým teenagerům nebo také k těžkým adolescentům. Na rozdíl od vtipálků, jejichž činy mohou mít nějaký smysl i pro okolní společnost (mohou pobavit i upozornit na před sebou skrývané chyby), těžký adolescent hledá pouze zábavu pro svoji osobu bez ohledu na to, jestli tím ostatní nějak obtěžuje. Takoví lidé vám dokážou vyplnit několik stran chatu obscénními smajlíky (např. ← >) či dělat jiné podobné věci podezřele připomínající masturbaci (jejich motivací opravdu bývá většinou uvolňování potlačované sexuální energie). Občas se jedná jen o pubertální hledání morálních hranic (nešikovně, avšak pravdivě řečeno: „Zkouší trpělivost uživatelů a adminů“… lépe: „Hledají si morální prostor, ve kterém se později budou pohybovat – zkoušejí realitu.“) K usměrnění takových jedinců stačí většinou domluva či v horších případech krátký (třeba i hodinový) vyhazov. Těžší tresty jen přilévají olej do ohně, takže bych s nimi počkal až na třetí prohřešek (dle pravidla „třikrát a dost“, se kterým musí být hříšník předem seznámen).

Parodista chce napodobit jiného uživatele za účelem žertu. V lehčích případech se spokojí s pouhou výměnou jména či ikonky na krátkou dobu, po kterou pronese pár zesměšňujících slov. Ve své vlastní identitě se chová normálně, ale v cizí kůži je z něj SNERT se vším všudy. Pokud se toto stane mezi přáteli, není problém. Když je přizván k věci admin, tak už se ostatní dost urazili. Platí zde pravidlo, že o újmě rozhoduje poškozený – nedebatuje se a okamžitě se nahodí zpět pravá parodistova identita (či se vynuluje na default). K tomu se připojí mírné slovní vysvětlení s opřením o pevné body systému (např. „Promiňte mi změnu vašeho uživatelského jména, ale uživatel X mě požádal o pomoc. Pravidla tohoto webu ochraňují individualitu jedince, tedy i individualitu pana X. Pokud na tomto nicku trváte, pak můžete zkusit, jestli není volný na jiném podobném webu.“) Nabídka alternativy v podobě jiného komunikačního prostoru zkrotí i velmi vytrvalé parodisty, ti nejhorší už zapadají do jiné kategorie.

SNERTi často touží po stoupnutí ve společenském žebříčku, prahnou po věhlasu, po potvrzení svojí teenagerovské namyšlenosti, po moci. „Budoucí admini“ se stále ptají administrátorů: „Jak se stanu adminem? Co je k tomu potřeba?“ Motají se kolem svých vzorů, a tak je zdržují od jejich práce. Většinu z nich uklidní odkaz na pravidla, kde může být napsáno, jak se takovým „feudálem“ stát. Ovšem jinak se musí admin schovat a/nebo uživatele ignorovat. Také pomáhá vcelku pravdivá věta: „Adminem se určitě nestanou ti, co se adminů ptají, jak se stát adminem.“

Spammeři se dostanou úplně všude, dokonce i do komunikačních systémů. Letákové kampaně v tapetovacím stylu mohou být účinné, ale rozhodně nejsou tolerovatelné – obtěžují. Pokud se nejedná o nabídku k projednávané věci, pak bych se ihned jako přihlížející uživatel zamyslel nad povoláním administrátora. Spammer může po varování změknout, ale kde jsou peníze, tam je vytrvalost. Normální kluci to už dávno vzdali, zatímco pravý spammer dál šíří svoje sugestivní slogany – takového nelze než vyhodit. Chce to však stále pamatovat na pravidlo tří prohřešků.

UX DAy - tip 2

A závěr?

Doufám, že jsem správcům něco málo přinesl pro řešení jejich malých, ale častých problémů. Obecná strategie se staví okolo pevných a dostupných pravidel, přátelského přístupu, metody „třikrát a dost“, případně i okolo nabídnutí alternativního webu – místa komunikace. Těm, co v sobě našli něco ze SNERTí podstaty, chci připomenout, že za těmi ikonkami a nicky na monitoru stojí skuteční a citliví lidé, kteří se moc neliší od vašich nejbližších přátel. Internet je svobodný, ale se svobodou se váže zodpovědnost a tolerance.

A to by bylo pro dnes vše. Příště na nás čekají těžší devianti jako sprosťáci, lovci nevinných obětí, voyeuři aj.

Hlasujte o novém designu Lupy
Nová Lupa bude v novém kabátě. I vy můžete svým hlasem rozhodnout, jak bude vypadat. Pomožte nám vybrat ten nejlepší design! Hlasovat můžete až do 27. července 2005 na adrese /design.php3

Setkáváte se s projevy nevyzrálého chování na Internetu? Vadí vám to?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor studuje FF MU obor Psychologie. Aktivně přispívá do několika internetových magazínů, zajímá se přitom hlavně o webovou komunikaci a psychologii Internetu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).