Závislost na Internetu - bluf, či realita?

V odborných psychologických kruzích se už delší dobu diskutuje o tom, zda mezi psychické nemoci zařadit tzv. Internet Addiction Disease, tedy závislost na Internetu. Výsledky debaty jsou sice rozporuplné, ale určitě užitečné. Je to módní výstřelek, anebo moderní metla cyberlidstva? Jste "závislí" na Internetu? Zkuste si udělat nějaké testy...

Tento článek malinko navazuje na pět a půl roku starou úvahu Jemný úvod do závislosti na Internetu, avšak dnes již psychologové pokročili, a proto vám můžeme podat přesnější informace o tomto fenoménu. Není tomu tak dávno, co jsem se při surfování střetl s jedním klasicky módním textem na Technetu iDnes.cz, napsaným snad trochu příliš odstrašujícím stylem bez ohledu na názory špiček tzv. cyberpsychologie. Myslím, že nejrelevantnějším zdrojem informací k tomuto tématu je práce Ph.D. Johna Sulera z university Rider s názvem Psychology of Cyberspace. Tato bible internetové psychologie je otevřeným dílem psaným od roku 1996 a obsahuje komplexní výzkumy, rozhovory a úvahy na téma života v umělém prostoru… nechybí ani rozbor internetové závislosti.

Vášeň, či posedlost?

Strašák závislosti si lidé obecně spojují s věcmi jako tvrdé drogy, cigarety, hrací automaty apod. Avšak nesmíme vše házet do jednoho pytle, existují „dobré“ a „špatné“ závislosti. Kam byste například zařadili lpění na zdravé stravě nebo na dobrém oblékání? Hranice mezi dobrou vášní a zlou posedlostí připadá všem psychologům nejistá. Profesionální hráč v kasinu, co dokáže „počítat karty“ při BlackJacku, baví ho sázení, věčně vyhrává a přitom má rodinu a přátele, které má rád, vám přijde docela zdravý a spokojený, narozdíl od zkrachovalého automatáře v zaplivaném baloňáku.

A stejně tak se i vztah člověka k světové síti možná stane vášní, když aktivně doplňuje jeho reálný život jako pracovní prostředek, typ komunikace apod. Takové využívání Internetu může částečně pomoci uspokojovat základní lidské potřeby, např. umožňuje vybití přebytečné sexuální energie díky tzv. „cybersexu“ (upřesnění: kombinace erotické mluvy a posílání sprostých obrázků spojená vesměs se schopností psát jednou rukou). Dále surfař často zapadne do nějaké internetové komunity, kde má šanci získat pocit sounáležitosti a užitečnosti (dle zásady, že všichni chceme někam patřit a něco pro to udělat). Rozhovory v takové skupině mohou být základem reálného přátelství – tito lidé většinou pořádají pravidelná setkání v normálním světě. Pokud člen nějakého fóra prokáže odborné znalosti, zpravidla se mu dostane respektu ostatních, čímž se mu zvýší sebevědomí, a pak je jen krůček k nejvyšší metě – seberealizaci, tj. schopnosti ukázat bez přetvářky, kdo vlastně jsem.

Internet tak vlastně představuje „pouze“ celý nový svět k uspokojení téměř všech lidských potřeb, které v roce 1943 formuloval Abraham Maslow ve své pyramidální hierarchii.

1651

Velmi k tomu přispívá možnost anonymity, jež otevírá člověku vězení společensky zažitých názorů na jeho osobu – začíná se nanovo a bez „drbů o dávno minulých špatnostech“. Chybí tedy předpojatost, kterou chtě nechtě předvádíme, když jsme o někom nejprve něco slyšeli a teprve potom se s ním setkáme. Avšak anonymita se mírně podobá ohni: „dobrý sluha, zlý pán“. Umožňuje totiž žití dvou odlišných životů, což může po čase vést až k rozpadu osobnosti (nikoliv schizofrenie, ale opravdu rozpad – člověk se pak nemůže soustředit na dva či více životních příběhů – „nestíhá“). Často se také setkáváme s jevem internetové agresivity (provokace, urážky, flamewars).

A síť se stává posedlostí. Workoholikům Internet může poskytovat další prostor pro jejich chorobnou závislost. Asociálové zde beztrestně ukájejí své často úchylné vášně a tím se jejich protispolečenský charakter utvrzuje. I vcelku normální člověk může v krizi (trauma) opustit reálné problémy fixací na počítač a jednoduché slovní chaty. Pokud tato fáze trvá pouze přechodně, nejedná se o nic vážného, ale trvalejší užívání (může být spojeno s úzkostí) nás upozorňuje na skrytou psychickou poruchu (neurózu). Člověk chorobně uteče od reality k pseudorealitě cybersvěta, kde vše vypadá „přátelštěji“, dokonce i on sám sobě ve své změněné podobě připadá „lepší“. Takové uživatele poznáte v komunitě poměrně snadno, za žádných okolností se nezúčastní setkání ve skutečném světě – museli by totiž ukázat své pravé já.

Dá se tedy říci, že neexistuje závislost na Internetu jako taková, ale Internet může provázet různé psychické poruchy, např. workoholismus, gamblerství či některé poruchy osobnosti atd. Neodvažoval bych se tvrdit, že Internet je původcem těchto problémů, ba naopak je ještě „dobrým“ vybitím (lépe je zbavovat se hněvu v internetových fórech než v rodině). U PC herního gamblerství teenagerů je situace poněkud odlišná, jak nás upozorňují smutné případy vraždících studentů ve školách po vzoru hry Doom – Internet jako takový nemá s podobnými případy nic společného.

Jste závislí na Internetu?

Přestože panují pochybnosti o existenci internetové závislosti jako nemoci, bylo uveřejněno několik dotazníků sloužících uživatelům k ověření, jak na tom se sítí jsou. Dle mého názoru mohou být takové texty důležité, aby se zjistilo, zda je „něco špatně“ celkově a poté, když se to „něco“ najde, se už musí přistoupit k hledání konkrétních psychických poruch.

Dle Johna Sulera:

  • Zanedbáváte kvůli Internetu důležité věci ve svém životě?
  • Narušuje Internet vztahy s významnými lidmi vašeho života?
  • Bráníte se nebo jste rozrušeni, když někdo kritizuje váš internetový život?
  • Vyčetl vám někdo pro vás důležitý váš internetový život a byl při tom rozrušený?
  • Cítíte úzkost či vinu při přemýšlení o Internetu?
  • Zjistili jste někdy, že skrýváte před ostatními váš internetový život?
  • Snažili jste se toho nechat, ale nešlo to?
  • Když jste k sobě upřímní, myslíte, že je tady nějaký jiný důvod, proč to děláte?

(Pokud dvakrát odpovíte kladně, tak je vše v pořádku. Mnoho souhlasů (5–8) znamená velký problém.)

Další dotazník vymyslela Kimberly Youngová z Centra pro online závislost:

  • Cítíte se často zamyšlen do online záležitostí, i když jste zrovna offline?
  • Cítíte, že potřebujete trávit víc a víc času online, abyste mohli dosáhnout úspěchů?
  • Nejste schopni kontrolovat své využívání Internetu?
  • Cítíte se nepokojný a rozrušený, když se máte odpojit od Internetu?
  • Utíkáte k Internetu od životních problémů nebo od pocitů jako vina, bezmoc, deprese?
  • Lžete své rodině a přátelům o tom, jak často a jak dlouho jste online?
  • Riskujete ztrátu vztahů, práce či kariéry kvůli využívání Internetu?
  • Vracíte se hned na Internet i po ohromné útratě za internetové služby?
  • Nedokážete projít offline skrz zátěžové citové situace, potlačujete je?
  • Zůstáváte online déle, než jste původně zamýšleli?

(Tyto otázky představují výzvu k zamyšlení, nikoli nějaké měřítko.)

Lynne Robertsová přednesla některé fyziologické důsledky velmi častého využívání Internetu:

  • Vytváří se určitý podmíněný reflex (zvýšený tep a tlak) při modemovém připojování.
  • Při pobytu v menší skupině na Internetu (chat) se člověk dostane do jiného stavu mysli podobného tranzu či meditaci (totální koncentrace na obrazovku monitoru).
  • Při rychlém posunování textu se vytvářejí obrazové halucinace podobné snům.
  • Vyvíjí se extrémní rozrušenost, když připojeného uživatele vyruší něco z vnějšího světa.

Jak z toho ven?

Zjistili jste snad, že byste mohli být „závislí“? Pak vám neuškodí debata s přáteli a s rodinou na toto téma. Pokud okolí vaši závislost potvrdí, pak doporučuji vyhledat profesionálního psychologa a přesně mu vylíčit svou situaci. Zeptá se vás, zda chcete změnit své patologické chování. Rozhodnutí je na vás. Často si člověk v dané situaci pomůže sám, avšak požádat o pomoc profesionála není žádnou zbabělostí (jak si český národ obecně myslí). Dnes již existují i způsoby, jak anonymně vylíčit svůj problém přes Internet či přes telefon. Možnost nejkvalitnější péče vám však může dát jen osobní kontakt s terapeutem.

CIF16

Trocha humoru nakonec

Jak poznáte závislost na Internetu:

  1. Vstáváte každé ráno ve tři ráno, jdete se osprchovat a osvěžen na cestě do postele zkontrolujete e-mail.
  2. Necháte si vytetovat: „This body best viewed with Netscape Navigator 1.1 or higher.“
  3. Pojmenujete své děti: Mozilla, Dotcom a Nix.
  4. Když se odpojujete od Internetu, cítíte se jako prázdná láhev vína.
  5. Strávíte půl cesty mezikontinentálního letu s notebookem na klíně… a dítětem v nadhlavním zavazadlovém prostoru.
  6. Rozhodnete se stát „věčným studentem“, protože na kolejích je Internet zadarmo.
  7. Smějete se modemářům.
  8. Používáte smajlíky i v normálních dopisech.
  9. Poslední holka, se kterou jste chtěli něco mít, byla JPEG.
  10. Váš harddisk umřel, nenalogovali jste se dvě hodiny. Začínáte se třást. Přijdete k telefonu, vytočíte číslo. Začnete tiše broukat ve snaze komunikovat s modemem…

… a uspějete.

Anketa

Kolik času dle vlastního hodnocení trávíte na Internetu?

28 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 12. 2011 22:35

Školení UX: Jak zapojit uživatele do designu

  •  
    Jak dostat ono tajemné UX do designu.
  • Ve kterých fázích zapojit uživatele, abyste dostali nejvíc muziky za nejmíň peněz.
  • Jak vytvářet jednoduché a srozumitelné persony

Detailní informace o školení UX »