Chrome, další prohlížeč!

Zaručené zprávy o prohlížeči od Googlu kolují snad tak dlouho, jak dlouho Google existuje. Jako většina divokých spekulací týkajících se této společnosti se nakonec ukázaly být pravdivé. Přesto je Google Chrome, jak byl tento nový zápasník ve světě prohlížečů pojmenován, právě v tuto dobu celkem překvapivý. Google se sice netajil tím, že pro svůj mobilní operační systém Android chystá i webový prohlížeč, to, že však ještě předtím zveřejní verzi pro osobní počítače, čekal asi málokdo. Až do pondělí totiž neunikly vůbec žádné informace, jak tomu u podobných novinek obvykle bývá. Navíc jen pár dní před tím Google a Mozilla oznámili prodloužení své spolupráce, která pro Google znamená přední umístění svého vyhledávání ve Firefoxu a pro Mozillu převážnou většinu jejích příjmů, na další tři roky. Google je navíc v poslední době široce aktivní na poli standardů a vylepšování možností prohlížečů jako takových, zejména svým projektem Gears.

První informace

Zpráva o příchodu Chromu unikla Googlu poněkud kuriózně již v pondělí, den před jeho oficiálním představením. Google k této příležitosti rozeslal vybraným blogerům několikastránkový komiks popisující důvody vzniku nového prohlížeče a základní funkce. K německému blogerovi Phillipu Lenssenovi se však dostal s předstihem a obratem jej zveřejnil na svých stránkách. Posléze se objevily i první ukázkové screenshoty, takže úterní tisková konference – nahraná na následujícím videu – již mnoho nového nepřinesla.

Google Chrome je postaven na open-sourcovém renderovacím jádru WebKit, které využívá i Safari od Applu, linuxový Konqueror nebo třeba Adobe AIR. I to může být jedním z důvodů, proč je také on sám uvolněn jako open-source, adresou pro vývojáře je Chromium.org. Zcela novým příspěvkem Googlu je javascriptový engine V8.

Proč a kdy se Google k vytvoření vlastní prohlížeče rozhodl? Zajímavý příběh přinesl magazín Wired. Cituje ředitele Googlu Erica Schmidta: Když jsem v roce 2001 přišel do Googlu, Larry a Sergey mi okamžitě pověděli ‚Musíme vytvořit vlastní prohlížeč.‘ A já řekl ne. Nevěřil jsem, že naše společnost byla dostatečně silná, aby zvládla prohlížečovou válku. Jako kompromis se Google rozhodl podpořit Firefox. Mimo jiné tak zaměstnal řadu lidí pro práci právě na tomto prohlížeči. S tím jak se však Google začal pouštět do dalších oblastí a vytvořil řadu sofistikovaných webových aplikací, staly se pro něj omezení dané schopnostmi prohlížečů hlavní překážkou v dalším rozvoji tímto směrem. Vylepšování Firefoxu se Googlu začalo zdát nedostatečné a v roce 2006 tak padlo rozhodnutí vytvořit zcela nový prohlížeč. Detaily o tom, jaké akvizice a jací lidé Googlu pomohli přivést Chrome na svět, sepsal Niall Kennedy.

Google versus Mozilla

Velký otazníkem zůstává budoucnost vztahu Googlu a Mozilly. Jejich provázání bylo dosud velmi široké, Google zaměstnává řadu vývojářů produktů Mozilly, platí ji za prioritní umístění ve vyhledávacím okénku, vytvořil řadu rozšíření, které byly v pozdějších verzích integrovány přímo do Firefoxu, propaguje jej v rámci svého softwarového balíku Google Pack a několikrát Firefoxu věnoval přímou propagaci na své titulní stránce. Je téměř jisté, že většina této spolupráce nyní ustane a Google se přeorientuje na prosazení svého nového koně. Pro Google sice hlavním terčem není Firefox, ale Internet Explorer a Microsoft, právě z řad pokročilejších uživatelů Firefoxu se však mohou rekrutovat jeho první uživatelé. Pokud by Chrome byl úspěšný, bude to právě Mozilla, kdo obdrží největší úder. Přestože oficiální prohlášení Mozilly i Googlu nyní hovoří o výhodách většího výběru, ve výsledku se všichni perou o stejné uživatele. Ani historická zkušenost nenaznačuje, že by prohlížečový trh byl náchylný k vysoké fragmentaci. Výchozí pozice Applu a Microsoftu na domovských platformách je přirozeně silná, jejich produkty lidé mají na svých počítačích předem nainstalované. Souboj Mozilly, Googlu (a případně i Opery) o tu část lidí, která je ochotná instalovat něco nového, bude komplikovaný.

První dojem – útok na desktop

A jaký tedy ten chromový prohlížeč je? To nejsnáze zjistíte, pokud si jej sami nainstalujete. Alespoň pokud používáte Windows, protože verze pro jiné operační systémy zatím uvolněna nebyla, je to prý otázka měsíců. Přechod na Google Chrome je maximálně rychlý a bezbolestný, instalátor si prakticky vše obstará sám. Chrome umí importovat i vaše nastavení a záložky z IE či Firefoxu, Opera podporovaná není. Chrome je od prvního dne přeložen do 43 jazyků včetně češtiny.

Prvním dojmem ze spuštění Chromu je pocit prázdnoty, jako by zde něco chybělo. Vzhledem ke svému názvu (chrome je označení pro rozhraní prohlížeče, onen rámeček okolo webu) je ironické, že Google Chrome právě tento rámeček minimalizovalo nadoraz. Pokud Internet Explorer 7 udělal první krok eliminací klasického menu a výrazným zúžením hlavičky prohlížeče, Google zašel ještě dál. Přesunutí panelů (respektive „karet“ – v terminologii Googlu) na samotný horní okraj prohlížeče mu umožnilo sloučit je s titulkou okna. Při maximalizaci do celého okna pak horní okraj mizí úplně. Odstraněno bylo i klasické menu a ve výchozím nastavení Google Chrome nemá ani lištu pro záložky. Radikálnímu řezu neunikl ani dolní stavový řádek, na jeho místě se pouze při najetí nad odkaz objeví cílová adresa. Není si také možno nevšimnout, že se Google rozhodl jít přesně opačnou cestou než Mozilla. Firefox se snaží v maximální míře přizpůsobit rozhraní grafice toho operačního systému, ve kterém běží. Chrome má naopak výrazný Google design, včetně charakteristic­ké modré.

Přesunutí přepínání panelů na horní okraj obrazovky je nápad, který považuji za velmi zdařilý a odpovídající deklarovanému záměru Googlu vytvořit prohlížeč pro webové aplikace. Pokud by hlavičku Chromu doplnil o hodiny, byl by dojem, že se jedná o druhou lištu Start, úplný. S tím rozdílem, že při brouzdání má člověk velmi často otevřeno celou řadu stránek, ale pouze jeden program – prohlížeč. Není proto divu, že celá řada recenzí používá termín tenký klient, označuje Chrome za Google OS a spekuluje o záměru zcela nahradit operační systém právě prohlížečem. Technicky Google Chrome samozřejmě běží uvnitř operačního systému, ale prakticky má nepopiratelný záměr učinit rozhraní operačních systémů zase o kousek méně důležité. S potenciálem jej jednou nahradit úplně. Chrome přímo vybízí k tomu, aby člověk lištu Start schoval, úplně zapomněl, že nějaký svět mimo prohlížeč vůbec existuje, a plnou pozornost věnoval webu. Ionut Alex Chitu dal Chromu lakonickou přezdívku – „neviditelný prohlížeč“.

Že Chrome vytváří takový dojem, není rozhodně žádná náhoda. Google se nijak netají s tím, že jeho nový prohlížeč tu je především od toho, aby webovým aplikacím vytvořil prostředí, ve kterém bude konkurenceschop­nější vůči desktopovým alternativám. Možná vůbec nejzajímavější funkcí Chromu je, že každá stránka funguje v odděleném procesu. To znamená, že pokud vám některá zamrzne, nemusíte sestřelit celý prohlížeč a všechny ostatní stránky, které máte otevřeny zároveň. Chrome má dokonce svou vlastní verzi Správce úloh.

Přednosti

Google se také hrdě prohlásil za nejrychlejší prohlížeč, alespoň v některých případech. Ohlasy mu vesměs dávají za pravdu, výsledky testů jsou smíšené – podle metodiky. Já osobně při srovnání s Firefoxem nevidím zaznamenáníhodný rozdíl. Může to být ale také tím, že jsem zvyklý chvilku si počkat a ty drobné rozdíly jednoduše nerozeznávám. Celkově však dojem závratné rychlosti a stability z Chrome nemám. Během dvou dnů používání mi jednou zcela sletěl, opakovaně zamrzával na desítky vteřin a velmi často při přechodu z jednoho panelu na druhý trvá 2–3 vteřiny, než se jeho obsah vykreslí.

Jinou zajímavou drobností je „vytahování panelů“. Jednoduchým táhnutím myši můžete panel vytáhnout do nového okna a případně zase zpět. Otevřené stránce také můžete jednoduše vytvořit zástupce například na ploše. Touto cestou ji pak budete otevírat ve speciálním módu, který zcela postrádá hlavičku prohlížeče, je to prostě jen rámeček a samotný web. To je pochopitelně ideální pro sofistikované webové aplikace, Google se tak pustil po stopách Adobe AIR či Mozilla Prism. Příjemně řešené je stahování, procházení historie a dalších několik drobností. Mezi ně patří především anonymní mód. Pokud jej zapnete pro brouzdání po jistých stránkách, nezanecháte po sobě žádné záznamy v historii brouzdání ani žádné cookies.

Chrome postrádá vyhledávací formulář. Jeho funkce byla integrována přímo do adresního řádku, respektive Omniboxu, jak jej označuje Google. Ten funguje tak trochu jako adresní řádek v novém Firefoxu 3. Vhodné adresy našeptává nejen podle začátku jejich URL, ale i podle názvu, případně vás pošle na Google (či jiný vyhledávač). Na tuto změnu jsem si nezvykl a zdá se mi trochu zmatená, ale může to být otázka času.

Co postrádám

Google Chrome v tuto chvíli nepodporuje žádná rozšíření, ale ani lištičky a podobné doplňky, které by rozšiřovaly jeho značně limitovanou funkcionalitu. Výjimkou jsou integrované Gears, tedy plugin vyvinutý Googlem rozšiřující možnosti webových aplikací například o práci v offline režimu. Funguje pochopitelně i flash, nicméně Java již nikoliv. Perličkou je, že ani počin Googlu v oblasti 3D chatu – Lively – si v Chromu neužijete.

Největším problémem při používání Chromu je špatná funkčnost některých stránek, jedná se převážně o problémy s JavaScriptem. Google sice před zveřejněním provedl rozsáhlé testování, nicméně například i Facebook – dnes jasně patřící mezi 10 největších serverů na světě – si s Chromem příliš nerozumí, mnoho javascriptových odkazů jednoduše nefunguje. Asi se ale dá očekávat, že tyto problémy budou brzy z jedné či druhé strany vyřešeny. S převážnou většinou webů totiž Chrome žádný problém nemá. Drobný nedostatek, který mě osobně brání v jeho soustavném používání, se týká skrolování. Běžné rolování kolečkem myši funguje správně. Druhá možnost – tedy stisknutí kolečkem a skrolování nahoru a dolů pohybem celé myši – v Chromu možná není. Nevím, jak velká část uživatelů právě takto myš používá, pro mě osobně tento drobný nedostatek znamená velké nepohodlí. Nemůžu také nezmínit překvapivě chybějící detekci RSS kanálů.

Na začátku bitvy

Google o většině svých produktů, které daleko odbočují od vyhledávání, často tvrdí, že jsou výsledkem 20 % volného času jeho programátorů a že nesledují žádný velký plán. Prostřednictvím Androidu a Chromu se ovšem nyní do velké hry o budoucnost počítačového prostředí dravě zapojuje. Přestože Chrome od blogerů a novinářů obdržel vesměs velmi vřelé přijetí, je velkým otazníkem, dokáže-li opravdu dosáhnout výrazného tržního podílu. Čistě z uživatelského pohledu nevidím mnoho důvodů, proč by výrazné procento lidí mělo záměrně přejít ze svého stávajícího prohlížeče na Chrome. Google jej od prvního dne propaguje na své titulní stránce, ale instalace z webu pravděpodobně nejsou distribučním modelem, který by zatřásl pozicí Internet Exploreru. Je však také možné, že se ostatní prohlížeče postupně Chromu přizpůsobí a Google tak svého cíle dosáhne nepřímo – získá jistý vliv nad vývojem celého segmentu. Jako první betaverze Chrome obstál. Uvidíme, kolik energie do něj Google dále vloží.